Moskva – den sedmy – Eliseevsky magazin a Bolsoj teatr

Vzhledem k tomu ze zitra rano se musim odhlasit z hotelua a vyrazit na nadrazi smer St Petersburg (Petrohrad), tak po ranu uz zacinam troku balit. Vecer na to nebude moc cas, mam litsky na operu Don Pasquale v Bolsojom Teatre. Snazim se vse nacpat do kufru a tasek a samozrejme se nic nikam nevejde. Muze mne slak trefit kdyz koukam na ty svetry, mikiny a teplou perovou budnu co jsem si s sebou vzal v domeni jiz mrazivych podzimnich ruskych dnu. Zatim je tu teplo, teploty se splhaji ke 20C a ja se pri pochodech po meste potim i v kosili s dlouhym rukavem. I kdyz je jasne ze pokud bych si teple obleceni nevzal, pak zcela presne podle zakonu pana Murphyho, by tu uderily mrazy a zamrzla by i reka Moskva 🙂

Kdyz se mi podari velky kufr konecne zavrit tak si za odmenu ordinuji navstevu Elysejskeho obhcodu (Eliseevskij magazin). To je docela slusna “samoska” (fakt mne mrzi ze tu nejdou dat ty fotky, musim s tim neco udelat). Je to opravdu nadherny obchod a kupodivu ceny tam nemaji nijak zavratne. Je zazrak ze si dokazali tyhle pamatky tak udrzet. Neodolavam a nakupuji pak suvenyrovych cokolad a pro sebe caviar. Stejne ho nikdo jiny krome mne neji a kdo vi jak by prezil cestu. A do Australie by mi ho stejnak dovezt nedovolili. Pak beru Uber a jedu domu, kde zacnu premyslet kam vrazim tech par cokolad, kdyz je vse narvane k prasknuti.

Nastesti uz se blizi vecer a navsteva Bolsovo teatra.  Po predchozi zkusenosti s delkou jizdy do Cirkusu si davam podstatne vetsi rezervu, do divadla totiz po 3 zazvoneni pred zacatkem jiz nikoho nepusti. Vyjdu pred hotel a tam nekolik policistu se samopaly. To jsem videl jiz vcera ale tak nejak jsem tomu nevenoval az takovou pozornost. Neco se konalo v baraku vedle. Adresu psat nebudu, nemusim dostat tenhle blog do hledacku nejakych tajnych sluzeb 🙂 Dnes jich je tu vic, jedno auto stejne jako vcera. Vsechna cerna, limuziny – Lexus, dva Landcruisery, BMW 7xx. Vyndavam telefon, a spoustim aplikaci na Uber, nazec se stanou dve veci – z auta vystoupi manik a okamizte zakryva SPZku a ke mne pristupuje policista se samopalem (nastesti na mne nemiri) a legitimuje me a co ze tam delam a ze si je nesmim fotit. Nedelam si iluze ze by mluvil anglicky tak mu rusky vsyvetluji ze si volam Uber a nikoho nefotim. Policista evdientne aplikaci Uber zna a s moji odpovedi se spokoji, nicmene SPZka u daneho auta jiz zustala zakryta.

Moje prehnana casova rezerva se zacina vyplacet jiz na zacatku cesty – Behem prvnich 10ti minut jiz chapu proc ma ridic hodnoceni 4.2 – stale totiz stojime pred hotelem a ridic se snazi najit na GPSce tak exotickou destinaci jako je Bolsoj teatr v Moskve 🙂 Sice mu mapku ukazuje i aplikace od Uberu, ale ta asi neni podle jeho gusta. Nakonec rezignuji a nabizim na svem telfonu vyber z Google Maps a Waze, v obou jiz nastavenou destinaci. Chlapik zazari stestim a vyrazime. Podle googlu by cesta autem mela byt asi jenom o 2 minuty delsi nez cesta pesky! Ja vedel proc si mam dat takovou rezervu! Nakonec to dobre dopada, sice cesta trvala o chlup dele, protoze ridic v jednu chvili ognoroval Waze a tvrdil jak jinou cestou to bude rychlejsi, az jsme se za 5 minut dostali zpatky na to misto kde se tak uzasne rozhodnul. Konec dobry, vsechno dobre, k divadlu jsem dorazil s 15 minutovou rezervou. Ridic byl clovek mily, ale bohuzel tahle prace mu nesedne.

Bolsoj teatr nezklamal – opet nadherna vyzdoba, clovek se vratil pomalu o par stoleti zpatky. Spousta uvadecek a ten divadelni buffe… Opet fotky dodam pozdeji. Vyber z mnoha jidel, sladkosti a pitiva vcetne vseho mozneho alkoholu. A za rozumne ceny. Ac najeden neodolavam a davam si caviarovy chlebicek a makronky. Vsale se fotit nesmi a jak jsme si vsiml nejenom ja ale i ostatni asi maji ke staremu divadlu vice ucty a opravdu nefoti. Tedy nakonec kazdy foti dekovacku, ale to je asi akceptovatelne. Za 300 rublu ($6) si kupuji program, coz je kniha snad o 100 stranach, kde je v rustine, italstine a anglictine popsano vse od historie hry a jeji predchozi uvadeni na prknech Bolsovo teatra, pres soucasnou produkci, herce a cele libreto (vlastne scenar kompletne vcetne vsech hovoru). Kdyz to porovnam s programem u nas za $15 ktery ma tak 5 stranek… Nakonec jsem rad ze jsem si stihl o opere precist drive, protoze opera je samozrejme v originale v italstine. Ale nastesti k tomu pousteji titulky. V rustine pochopitelne… Ne, tak rychle bukvicky cist a prekladat jako operni pevci zpivat jeste neumim. Chytam tak kazde destate slovo, nicmene se znalosti deje a klicoveho slova (a samozrejme vyrazu hercu) se docela dobre orientuji a hra dava smysl. Kulisy byly krasne a herci evidentne znami (tedy pro ruske osazenstvo).

Opera skoncila po 3 hodinach v 10 vecer a protoze je krasna tepla noc a muj posledni den v Moskve, tak jsem se rozhodl ze se dojdu podivat pres Teatralnyj prospekt a Ochotnyj rjad az na Rude namesti. Tentokrate zadny plot, zadne tribuny, tak je cele namesti otevrene. A samozrejme osvicene pomalu jako ve dne. Alespon se da dobre fotit i na maly fotak ci na mobil. Rozhoduji se ze sice mam jeste dobalit zbytek veci, ale vecer je krasny tak dojdu do hotelu pesky, zas tak daleko to neni. Pred chramem Vasila Blazeneho pomaham krasne devisce s5ti centimetrovymi podpatky, kter nejsou nejvhodnejsi na chuzi po dlazbe, abych se zahy dozvedel ze za $1000 ji mohu mit na celou noc, nebo za $250 na hodinu. Devce je to sice krasne, ale na mistni pomery dost drahe a navic ja stejne musim balit a vubec, ja jsem prece slusny kluk 🙂 Sice slecna nakonec postupne slevila az na $100 na hodinu nez se mi podarilo ji vysvetlit ze opravdu ne, ze uz mam jiny program. Nastvana nebyla, hezky se rozloucila. Takze az tu nekdy nekdo budete chtit pomoci slecne na vysokych podpatcich tak uz vite co je to za trik 🙂 I kdyz pravdu je ze pak se sebrala a vzala si nekam taxika. Ani doklady ani ponezenka mi nezmizely a ja se dostal vcas na pokoj abych stihl vse pobalit.

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.