Posts Tagged ‘cestovani’

Odlet domu

Saturday, January 19th, 2013

Vse jednou konci a i nase dovolena se dostala ke svemu zaveru. Rano jeste pred snidani naposledy do bazenu, posledni snidane a pak uz jen uzivat posledni chvile v tomhle tichomorskem raji.
Vubec se nam odtud nechtelo. Nadherna krajina, nadherne pocasi a hrozne fajn lidi. A to jsem jeste zapomnel dodat ze nam vcera po veceri zazpivali jejich rozluckovou “hymnu”, coz tu delaji (alespon v nasem resortu) pro kazdeho kdo odjizdi. Byli jsme radi ze jsme si vybrali pozdejsi let do Sydney, alespon jsme mohli zustat o par hodin dele. Brian s Jessicou odletaji ten samy den take, ale do Los Angeles a Ben a Stacey maji jeste cely dalsi den pred sebou, docela jim zavidime. Pak uz jen zaplatit ucet a vyrazit dodavkou smer Nadi. Cesta ubehla mnohem rychleji, nez pred 10dny kdy jsme to jeli obracene, takze za dve a pul hodinky jsme na letisti. Pri odbavovani byli kupodivu prisnejsi nez v Sydney, ale zase nevazili prirucni zavazadlo (ktere asi pani z prepazkou nevidela), takze prekladame nejake veci do prirucniho zavzadla a je klid. Prirucni ma sice k povolenym 7kg daleko jako ja k vaze modelky Twiggy, ale to uz nastesti nikdo neresi. Rychle jeste vyuzit duty free shopping, alespon nejakou tu vodku pokoupit, kdyz slivovicku nemaji.
Mame jeste cas, tak si chceme objednat neco k snedku, ale v prvnim stanku nam rekli ze se ceka pul hodiny, coz nas sice neprekvapuje, ale cekat se nam nechce, nastesti je letiste prece jen vetsi a za rohem nalexzame jeste jeden stanek, kde se objednat jidlo da. A podari se nam i ukoristit misto u stolu. Jak velke vitezstvi to bylo ocenime za par minut, kdy rozhlas hlasi ze vsechny odlety z Nadi jsou pozastavene kvuli bource. Nas odlet je za vice nez 2 hodiny, ale dalsich 5 letadel co uz melo odletet nikam neleti a najednou je letiste vsem male. Jsme radi za svoje mista u stolu a strategicky vyhodne poloze u stanku s obcerstvenim.
Po nastesti po cca 1,5 hodine se bourka uklidnuje a letadla pomalu mohou odletat. Nas odlet je tim zpozdeny asi o pul hodiny, coz pilot nakonec behem letu dohnal na ztratu asi 10 minut. Kazdopadne jsme byli radi ze jsme neleteli predchozim letem, protoze by jsme zbytecne jen cekali na letisti. let v Virgin Airlines probehl vyborne, opravdu to vypada ze Virgin se rozhodl uplatnovat jakesi nepsane pravidlo ze v prvnich radach jsou lide bez deti a rodiny s detmi (a ze jich na Fiji leta) sedi spolecne vice vzadu. Je to tak lepsi jak pro ty co leti bez deti (maji klid)tak i pro ty s detmi (jsou spolu s ostatnimi). Obrazovky s sedadle nejsou, rozdavaji ale tablety s nahranymi filmy. Takze nechavame nase tablety a ctecky v zavazadle a vybijime baterky erernim tabletum. Nase protihlukova sluchatka co jsme si dali k Vanocum se ukazala jako vyborna koupe, zvuk motoru letadla utisuji vyborne, zvuk filmu se da poslouchat bez toho aby byla hlasitost vysponovana na maximum. A pak uz jen pristani v Sydney, opet problem s ceskym elektronickym pasem (necte ho tu ctecka), ale prochazime jak pasovou kontrolou tak i karantenou bez problemu. Co jsme si vezli jsme jim ukazali, nic nam nezabavili a nechali nas jit. Venku se pak uz jen potkat s kamaradkou Lucy ktera nas pak odvezla domu, kde jsme jen padli.
Takze posledni varka fotek, a samozrejme i mapky jak polohy Fiji tak i kde jsme na Fiji byli. Moc se nam tam libilo!









Herbal talk, zavody krabu, snorchlovani v marine

Thursday, January 17th, 2013

Posledni plny den… Uz se nam to krati. Nastesti jsme zvladli i vic nez jsme puvodne planovali, tak mame volnejsi den, muzeme odpocivat, lenosit, uzivat si tepla a vody. Nicmene po snidani se vydavame dolu za Avolounim, protoze nam bude povidat o tradicnich Fijanskych bylinkach a jak je pouzivali k leceni. Sam o tom leccos vi, protoze to je ten co pred skoro 50ti lety spadnul z palmy a osetroval ho vesnicky medicine man (saman). To bylo hodne zajimave, Avolouni umi vyborne vypravet a ma velke zivotni zkusenosti. A u me ma plus ze mi nasbiral a usekaval kokosy, abych si je mohl vypit. Pro zajimavost sem dam i fotku kokosu jak vypada kdyz se uthrne ze stromu, protoze to je neco jineho nez ta koule co se kupuje v obchode, to je vlastne jenom jadro uvnitr.
Cestou na bure (bungalov) se stavujeme v obchudku a nakupujeme alespon par suvenyrku z omezeneho sortimentu co tu maji.
A pak uz jen lenosime a vyuzivame bazenku. Pro zmenu jsme si take zasli do velkeho resortniho bazenu s vodopadem. A aby jsme toho vystridali co nejvice tak vyuzivame i toho ze uz spravili schody na druhe strane mariny do oceanu, tak si pujcujeme snorchly a brejle a vyrazime na pruzkum. Sice to neni tak uchvatne jako posledni snorchlovani, ale stale moc hezke – koraly i rybicky jsou i tady.
A Vybaveni vracime prave vcas aby jsme se zucastnili zavodu krabu. Bylo nekolik vyrazovacich kol a finale. Vyhral krab ktery se nejdrive dostal ze stredu kruhu na jeho kraj. A Tom mel stastnou ruku pri volbe jednoho ze “svych” krabiku, cislo 7, kterej byl sice malej “ale sikovnej” a soutez vyhral! A po tradicnim krmeni ryb v marine jsme se pak sli podivat k nasim znamym do jejich Honeymoon bure 50, ktere je primo na plazi. Vypada trosku jinak nez to nase, neda se rict zda je lepsi nebo horsi, je jine. Ale take maji svuj soukromy privatni bazenek. Pak si role vymenime a oni se jdou podivat k nam, a pak dloouho a dloouho kecame a kecame, dokud neni cas happy hour na baru, kdy jsou koktejly za polovicni cenu. Je to nase posledni sance toho vyuzit, tak se ji prece nevzdame. Za dobu pobytu uz mame vsechny koktejly vyzkousene, takze dnes uz jdeme jen po osvedcenych favoritech.
Na veceri mame stul pro nas vsech sest “znamych”, zitra krome nas odjizdi i Jessica a Brian. Jidlo se jim na zaverecnou veceri povedlo, lobstrova polevka, seafood pasta, a jako zakusek banan v kokosu a creme brulee. Povidame si dlouho do noci a my pak jeste dlouho do rannich hodin balime kufry…










More nad vodou i pod vodou

Thursday, January 17th, 2013

Dalsi den jsme si vyhradili na more. Hned rano jsme vyrazili na snorchlovani. Jeli jsme jen sami dva, tak to bylo prima, meli jsme sveho pruvodce, ktery nas dovezl k jednomu ostrovu s hezkym koralovym utesem a hezky tam pak na nas cekal v lodce. Koraly jsou nadherne a tolik ryb (teda spis rybicek) v nich ze to je az k nevire. Alespn par fotek pro ted, na nasich strankach bude pak fotek vic. Po navratu jsme se uvelebili na nasich lehatkach a bazenu a byli tak umoreni ze jsme si nechali donest obed az na pokoj. To je ta spravna pohodicka a relax 🙂 Relaxovali jsme az do 3 hodin odpoledne kdy nam kuchar ukazoval jak vari jejich jidla – a dal nam i ochutnat. A pak uz jsme se pripravili a ve 4 hodiny vyrazili na fishing trip (rybarsky vylet). Jelo nas celkem 6, stara znama parta co uz se zname (Ben a Stacey a Jessica a Brian). Ben jako zdatny lovec a rybar nas vsechny zasobil, takze piva i whiskey bylo dost a vyraili jsme na volne more s velkymi navnadami. Zabava vyborna, jelo se fajn. Verunka sice chvili po pivu trpela houpanim lodi, ale za chvilku ji to preslo a bylo ji uz zase vesele. Nicmene prestoze jsme na lodi nemeli zadne banany (coz pry prinasi rybarum smulu a nic neulovi) tak jsme nechytli vubec nic. Tedy jeden zatah byl, ale ryba byla vetsi nez nas vlasec mohl zvladnout a podarilo se ji utrhnout. Takze jsme se do pristavu vratili sice veseli, ale s prazdnou. Jeste jsem si delal legraci ze snad kuchar na nas nespolehal a nebude na jidelnim listku “Catch of the day” (Ulovek dne, v rybarskych restauracich casty pojem). Samozrejme kdyz jsme se sesli spolu znova u vecere, tak na listku byla jedna z moznosti… Catch of the day! Nastesti ale ne naseho ulovku, ale asi nejakeho jineho, uspesnejsiho, rybare. Ja si dal pro jistotu stejka, nejak uz jsem tem rybam neveril….










Vylet do mistni vesnicky

Wednesday, January 16th, 2013

Dalsi nadherny den a my vyrazime spolu s dalsima dvema parama, nasi stari znami Ben a Stacey a jeste se pridavaji Bryan a Jessica ze San Diega. Nas pruvodce Avalouni nas bere do jedne z mistnich vesnicek, kde nas hezky privitaji a opet nasleduje ritual piti kavy. Pak si povidame s vesnicany – kazdy tu totiz umi anglicky, deti se to uci jiz hned od prvni tridy ve skole, ale uz i mali caparti mluvi pomalu lepe nez my. Ceka nas cesta k mistnimu vodopadu, ktery mistni vyuzivaji jako takovy tobogan. Protoze vime ze cesta bude dlouha, tak radi vezmeme variantu jizdy na koni. To ovsem nevime ze kone sice maji, ale sedla ne. Tady se na sedlech nejezdi. Pro Stacey a Jessicu sice nejake stare nekde najdou ale my ostatni jedeme na koni bez sedla. To je docela zazitek, ale take to stoji pekne vypeti, kdyz se musi balancovat, aby z kone clovek nespad. Cesta je dlouha, kopcovita a bahnita, takze jsme prece jen radi ze jedeme na koni a nemusime se borit tim bahnem. Po cca pul hodine dorazime k vodopadum – tedy jeste musime tak 10 minut pesky, ale pak uz tam jsme. Sice tomu ze zacatku neduverujeme, ale mistni nam ukazou ze se na tom kameni opravdu da plus minus bezpecne sklouznout, tak se odhodlavame a sjizdime take. Je to docela sranda, sice trosku tvrde, ale voda je dole nastesti hluboka, takze dopad je do mekkeho. Dopada se do takoveho maleho prirodniho bazenku ve skale, sice hlubokeho, ale v prumeru tak 3 metry.
Bohuzel pri vylezani kdyz jsem se drzel za okraj te skaly, tak velky proud pretekajici vody mi strhl snubni prstynek. Uz jsem se s nim malem rozloucil, ale domorodci se hned seskakali a opravdu ten prstynek v te horske ricce nasli! Vsecka cest! Nastesti vse dobre dopadlo, ale od te doby uz mame az do odjezdu prstynky schovane v krabicce na pokoji. Pak nam jeste mistni predvadeji co ve vode provadeji oni a predvadeli nam akrobaticke skoky ktere provadeji oni. Veronice se mistni tobogan tak libil ze se ji ani odjet nechtelo a klouzala se a klouzala…. az si druhy den pomalu sednout nemohla – s modrinou na zadni casti tela. Az jsme se vsichni poradne vymachali nasledovala cesta zpatky – opet na konich bez sedel. Ale to uz bylo jednodussi, uz mame praxi 🙂 Cestou si povidame s nasimi pruvodci a dozvidame se hodne o zivote fijanu – tedy tech co ziji jeste tradicne ve vesnicich. Tahle vesnice je na tom pomerne dobre, krome turismu tu ziji hlavne z pestovani zeleniny a lovy divocaku. Dokonce maji zavedeny proud, ale bohuzel od cyklonu (18. prosince) jim nejde a stale cekaji na opravu.
Zbytek dne uz byl jen odpocinkovy, pohoda u bazenku, a cas pred veceri vyplnili dlabanim bananu co jsme si koupili cestou na trznici (male, celkem “osklive”, ale hrozne dobre a sladke a take hrozne levne).

PROZATIM – Tak uz jsme doma

Friday, January 11th, 2013

Tak uz jsme dorazili domu. Kamaradka Lucy, ktera nam behem dovolene hlidala barak, nas prijela vyzvednout na letiste a dovezla az domu.
Dnes vybalujeme, pereme, odpocivame a Veronika se uci.
Fotky dodame behem nekolika pristich dni.
AHOJ

Vylet po vychodnim pobrezi a Suva

Wednesday, January 9th, 2013

Prestoze mame relaxacni dovolenou (a ne poznavaci) tak jsdme se rozhodli ze se vydame po vychodnim pobrezi ktere jeste nezname a jako konecna bude hlavni mesto Suva. Suva ma zhruba 200 tisic obyvatel (cele Fiji necely milion).Vyrazime brzy rano, jsme mezi prvnimi na snidani. Mame stesti na ridice (a i auto). Salmen byl vzdelany, mel graduating certificate z uz nevim ceho a prave dodelal bachelor of science. A chce si udelat Master of Science. Takze (nejenom na mistni pomery) velice slusne vzdelany clovek. Take jsme pozdei prisli na to proc – a take proc mame tak dobre auto – protoze jeho tatinek vlastni SunCoast Tours a synacek byl doma na prazdninach a par dolarku se hodilo. Kazdopadne jsme tedy meli vyborneho pruvodce, protoze Salmen ma rodice v Raki Raki a studuje v Suve, tudiz nejenom cestu ale i Suvu zna velice dobre. Cestou zastavujeme na nekterych zajimavych mistech, mesteckach a parcich a vubec se dozvidame spoustu zajimavosti o zivote na Fiji.
Suva – je temer velkomesto se vsim co k tomu patri. Takze maji i semafory a dopravni zacpy. Nejdrive see stavujeme na mistni vyhlasene trznici a pak vse dalsi, vcetne Cummins Street, Victoria Parade a take muzea historie Fiji. Muzeum bylo opravdu zajimave a po skonceni prohlidky uz je pomalu cas jet zpatky. V centru Suvy clovek temer zapomene ze je na Fiji. V ulicich svetelne reklamy, zname obchody, nekde i moderni budovy. Jenze staci popojet do vedlejsi ctvrti a vse je jinak, plechove boudy, baracky na spadnuti. A staci vyjet par kilometru za Suvu a clovek je v uplne jinem svete vesnicek kde lide dodnes ziji bez elektriny a vyziji vicemene z toho co si vypestuji ci ulovi. V tu chvili zni v radiu reklama na Sony Bravia LCD televzi, coz pusobi nekde kde nemaji ani lednicku trosku divne. Lide v techto vesnickach se zabavuji navecer ruzne, vetsinou fotbalem, volejbalem, ci jinymi hrami, schazeji se ve spolecenske mistnosti/dome kde spolu prozivaji odpoledne a vecer nez se setmi. Pak je tma. Nektere vesnice uz elektrinu zavedenu maji, ale ted po cyklonu 4 nedele nazpatek) jim stale jeste proud nejde.













Vyjizdka po ostrovech

Wednesday, January 9th, 2013

Dnes byla Island tour po okolnich ostrovech – samozrejme ze ne po vsech, nebot jich tu jsou stovky. Kdo chce (a mam dost pnez) muze si nejaky koupit. K ostrovu dostane zadarmo i 10m more od pobrezi ostruvku. Vyrazime rano po snidani. Veru si dala hodne mlika, ma podezreni z snedla nebo vypila neco co nemela. Nastesti mliko pomohlo a my uspesne vyrazili na vylet. Cestovalo se v male lodce, ale vsude bylo blizko k nejakemu ostrovu, tak jsme se ani nebali ze by mu ten jeden motor vysadil. Co povidat, bylo to nadherne, na par ostrovu jsme vystoupili a u jednoho snorchlovali. O tee nadhere se moc vypravet neda, to se musi videt. I kdyz na fotkach to neni ono tak alespon par na posouzeni.
No a po navratu uz jen lenoseni u bazenku, pohoda, koktejly, baileys…
Veronika pak vecer zjistila ze se spalila, tak jsme jeste chladili a mazali.

Jo a pro ty kdo to nahodou nevi – na obrazky se da kliknout a ty se pak zvetsi.

Nadherna krajina







Voli Voli Beach a kokosy

Monday, January 7th, 2013

Dnes po snidani si bereme taxika a jedeme do jineho resortu – Voli Voli. Tam nas hned vitaji, je jasne videt ze jsme turiste, a kdyz zjisti ze z Wananavu tak jsou jeste milejsi. Hned nam nabizi rucniky na plaz (zadarmo, bez podpisu) a my si jdeme prohlidnout resort. Je sice novejsi nez Wananavu, ale zatim mu asi chybi takova ta spravna atmosfera. Je take levnejsi, takze tam neni tolik zamestnancu, tudiz je tam i vic “mrtvo”, kdezto u nas vice “zivo”. U obeda jim nehrala ziva hudba jako u nas ale jen moderni hudba z radia ci CD. Take obsluhujiciho personalu bylo poskrovnu a z jidelniho listku jsme si nevybrali. Ale maji hezkou plaz a nadherny vyhled z kopecku – az se na nej teda clovek vydrape. Na plazi nasla Verunka zajimave muslick ktere vypadaly spis jako udelane a ozdobene knofliky s hvezdici na povrchu – ale kdyz jsme jich pak nasli vic a to i v mori tak jsme zjistili ze to je opravdu dilo prirody. Vyzkouseli jsme i jejich bazen s barem, ovsem bar meli zavreny… Tak jsme si pak nechali zavolat odvoz zpatky k nam do Wananavu a uzivali si zajimave cesty zpet.
Odpoledne jsme sli na prednasku o kokosech. Ukazali nam jake druhy kokosu tu maji, jake jsou jednotlive stadia zrani, kdy je co jedle, jak se kokos strouha, jak se z nej dela kokosove mleko a podobne. Moc zajimave, hlavne i tim ze vse bylo spojene s praktickou ukazkou vseho (od lezeni na plamy, loupani orechu az po strouhani) a ochutnavkou. Nejzajimavejsi novy fakt co jsme se dozvedeli je jak chutna kokos kdyz uz zacne klicit. Pak uz uprostred neni kokosova stava, ale takova duznina – je podobna konsistenci trosku mekcimu jablku a chutna neco mezi jablkem a kokosem. Hrozne dobry! Nakonec jsme se dozvedeli ze ten chlapik co nam to ukazoval (vse krome lezni na palmu) naposledy lezl na palmu kdyz mu bylo 21 (ted je mu 68). To se tehda nahnul na jeden orech, sklouzla mu ruka a on z te hrozne vysky sletel na zem. Byl par dni ochrnuty, spoustu zlomenin, ale mistni saman ho dal dohromady a dneska by to na nem nikdo nepoznal.
Na vecer uz zase pohoda u bazenku, koktejliky, a pak vecere. Ty potvory tady pokazde prijdou s necim aby clovek nemohl veceri odmitnout – takze jsme meli zajimavy buffet, kde si clovek vybral syrova masa, zeleninu, omacky a cokoliv dalsiho a kuchar to primo pred nim na BBQ opekl. No po takove veceri se uz toho moc delat neda. Navic po veceri nekolikrat vypadl proud. Generatory sice naskocili (asi behem 2 minut) ale pak to zase vypinali kdyz to prehazovali na sit a pak zase vypad proud, … Ale nastesti nam to uz tak nevadilo. Vazne si to tu vyborne uzivame, relax, pohoda, exotika a romantika.

Voli Voli Beach

Voli Voli Beach


Voli Voli resort

Voli Voli resort


Wananavu resort

Wananavu resort


Activity board v nasem resortu

Activity board v nasem resortu


Loupani kokosu

Loupani kokosu


prezraly kokos s duzninou

prezraly kokos s duzninou


Vecere!

Vecere!

Prsi a prsi

Monday, January 7th, 2013

Tak dnes nam prselo. Tedy ne prselo, vyslovne LILO. Proudy vody, jeste horsi jak dest v Australii. viagra cheap No nevadi, stejne je to dovolena na pohodu, nic nemusim stihnout, hlavni je relax. Takze lenosivy den. Alespon ho vyuzivame k tomu ze spolecne s recepcni se snazime zprovoznit internet. Nakonec Internet prece jen nejak jde. Mam sve pochybnosti, ale nechci tu ze sebe delat nekoho kdo bez Internetu nevydrzi par dni (I kdyz je to stve mozna vic nez me). Zaplacen pristup na 7 dni a 1.2 GB, snad to bude stacit.
Odpoledne prestava prset a je nadherny den, tak vyuzivame mistni nabidky a bereme si kajaky a vyrazime na plavbu kolem pobrezi. Navecer se jeste prochazime po resortu, okukujeme jake jsou okolni bure, co vse v resortu je a podobne. Pak uz jen vecere, od cca 6pm do skoro 10pm, tady je vse takove pomalejsi, ale pravdou je ze je vzdy zabava, mistni ziva muzika, piti Kavy, louceni s hosty co odjizdeji, ritual zapalovani louci, a vubec nadherny a menici se vyhled na ocean s tim jak pada noc. Navic byl k veceri krab – a ten se jist moc rychle neda.

Na kajaku

Na kajaku


V resortu

V resortu

Lovo Pit

Sunday, January 6th, 2013

Na veceri nam v resortu pripravili jidlo na Lovo Pitu. To je tradicn priprava jidla na Fiji. Dela se tak ze se v dire v zemi udela ohniste a na vrch se daji kameny. Ty az drevo dohori jsou uz rozzhavene a zaroven klesnou do te diry po dreve. A pak se na ne nanda v palmovych listech zabalene maso, zelenina, brambory a vubec cokoliv. Cele se to zakryje zbytkem horkych kamenu, listim a hlinou a prikryje platnem. A necha se to tak nekolik hodin pect/udit. A je to pak hrozne dobre, protoze je to vse pekne prouzene, takze i ta zelenina chutna moc dobre. Vecere byla formou bufetu, takze nikdo neprisel zkratka. Zvlaste rybu meli vyborne pripravenou, ale i ostatni bylo vynikajici. Pak nam predvadeli jejich mistni tance. Vzhledem k tomu ze neznali pismo tak jejich historie je formou tancu a pisnicek. I Veronika si zatancovala 🙂
A vecer pak uz se jen zchladit v bazenku a sup na kute!

Lovo Pit

Lovo Pit


s temahle si rozumim moc dobre!

s temahle si rozumim moc dobre!


Verunka tancuje

Verunka tancuje


Nutne vecerni zchlazeni, je tu opravdu horko

Nutne vecerni zchlazeni, je tu opravdu horko