Dnesni den byl vicemene odpocinkovy, jen tak se prochazet kolem, a pak trosku odpocivat
Treti den
Cosmonautic museum
Ostankino – neuspech
Metro
Zajimavost o prestupu, nasledovani Metro 2033
Armensky market
Druhy den v Moskve
Lenin
Historicke muzeum
Zajimavost – na rozdil treba od centra prahy, tady je na Rudem namesti vetsina rusky mluvicich lidi. Prevazuji nad “inostranci”.
Bunker 42
Izmailovo Market
Nocni Rude namesti
Prvni den v Moskve
Takze jak jsem jiz psal, me prvni kroky vedly na Rude namesti.
Po prvotni prohlidce jsem se vratil na hotel kde uz mne cekal pripraveny pokojik. Maly ale jak u nas rikame “cozy”. Mam vse co potrebuji (i kdyz oproti treba Benatkam ci San Franciscu je tohle hotovy apartman 🙂 ).
Po vybaleni a prevleceni do “civilu” (to je jedna z podminek zamestnaneckeho cestovani – business attire, takze kosile, oblekove kalhoty, oblekove boty – zadne dziny a tenisky) se tedy vypravuji na Rude namesti znovu.
St Basil’s Cathedral, GUM
Let do Moskvy
Stredecni rano jsem zamkl barak, vypnul vodu, vzal kufr a odjel do prace. Kolega mi nastesti drzel misto v rohu pracovni garaze, abych tam mohl nechat auto po dobu me nepritomnosti. Po praci mne kolega hodil na nadrazi a hura na Sydney Airport. Snazil jsem se dostat na let Qatar Airways ve 21:20. Diky uzasne kamaradce Denise mam tu moznost letat tzv ID90 – zamestnanecke letenky. Ty maji tu vyhodou ze jsou levnejsi, zejmena business trida je vyrazne levnejsi nez je bezna cena. Ma to ovsem ten hacek ze se leti jen v pripade ze jsou volna mista v letadle. A to zdaleka nemusi byt vzdy pravda. Napriklad o den pozdeji bylo prebookovano o 14 osob a dalsi zamestnanci byli v poradi na cekace. Je to soucast tohoto stylu cestovani, neni to pro kazdeho. Ja mel plan (b), kdy bych si koupil na druhy den letenku do Adelaide s extra zavazadlem a odletal druhy den z Adelaide. Clovek musi byt flexibilni.
Nastesti jsem se do letadla dostal a nastesti to byl “pointy end” 🙂 Jak se tu rika business classu (proste mista u spicky letadla). Pak uz jen rychle probehnout letistem, protoze checkin jsem mel samozrejme az po skonceni bezneho a vyrizeni palubni letenky, takze jsem mel na absolovani pasove a pak bezpecnostni kontroly a dobehnuti ke gate sotva 40 minut. Coz neni mnoho.
V letadle uz to bylo mnohem lepsi. Misto 10A, u okenka, s klasickym Qatarskym business mistem, ktere se rotahne do plne rovneho luzka. Po obligatnim sampanskem, prisla na radu brzy po staru vecere – clovek si muze ricit kdy chce jist a co chce jist, na vyber je z bohateho menu, serviruje se na ubrus, a pouziva sklo, porcelan a opravdove pribory. Vyhodou cestovani ze Sydney je let s Airbusem A380. Coz je letadlo pomerne tiche (zvlaste na tom pointy end, tedy pred motory) ale hlavni vyhodou je ze pro business a first class je zde umisteny bar. Takze po vzoru Jamese Bonda jsem si uzival v baru, popijel martini s vodkou (shaken, not stirred) a kecal s barmankou ktera byla rada ze tam nekoho ma, protoze ostatni sli na kute a ona tam stejne tak jako tak musela byt. Pak se prisla projit jedna cestujici (jmeno tu neuvadim), uz v pyzamu, podarilo se mi ji ukecat na jeden drink, zjistit ze ma docela vysokou funkci na soudu v nejmenovanem meste/okrese. Letela s kamaradkou do Irska na dovolenou. Nezustalo u jedne sklenicky a zabava byla vyborna….
No a po vyspani jsem sotva stihl snidani a uz jsme pristavali v Doha. Vzhledem k tomu ze vizum do Ruska mi zaclo platit az 15.9. tak jsem musel cekat na prvni letadlo ktere prileti do Ruska toho 15.9. Takze jsem mel 20 hodin cas. Nez to travit na letisti, tak jsem si vzal taxika do hotelu kde jsem byl jiz minule pri mem poslednim mezipristani v lednu letosniho roku. Hotel se tedy krapet zmenil a bohuzel asi ne k lepsimu (omezeni 24 hodinoveho menu, i snidane nebyla uz tak bohata jako drive). Nicmene pokoj cisty, pohodlny, tak si clovek odpocinul a vyuzil jsem casu k nastudovani toho co videt v Moskve, online nakupu listku do Kremlu a podobne. Pak jsem si objednal obed a kupodivu ho prinesla servirka ktera si mne pamatovala z minula, Caroline. Velice mila a prijemna.
O pulnoci jsem se vypravil zpatky na letiste, kde uz mne cekala palubni mistenka, protoze let nebyl zdaleka plny, business byl jen z poloviny zaplneny. Bohuzel, tentokrat ne luzkova uprava, “pouze” velke siroke kresla ktere se daly slozit ale ne do uplne placata. Nicmene se jednalo pouze o 6ti hodinovy let, takze to by jeden prezil i v “cattle class”. Ostatne jak Denisa rikala, nas namlsa na business a pak se nam nebude chtit litat economy. Ma pravdu… A asi sama vi o cem mluvi 🙂
V Moskve to bylo zajimave, jen projiti pres celni kontrolu trvalo pres hodinu! Pak uz si jen zaridit Ruskou SIM kartu a vzit taxika na hotel. Protoze jsem se dotsal na hotel drive nez meli volny pokoj, tak jsem se mezitim vyrazil podivat na Rude namesti. Hotel mam od nej necelych 10 minut pesky, tak to nebyl problem.
Nové cestování
Dlouho se tu nic neukázalo, je na čase zase někam vyrazit. A kam jinam po Číně a Kubě? Ne ne do KLDR to zatím nebude ale do Ruska jo. Zatím trošku pohled na konferenci z posledního víkendu v Sydney. No není to nádherné město?
Test z iPadu
test
Test2
Posledni den
Uz je to tu zas… vsechno jednou konci a i nase dovolena se chyli ke konci. Kratce pred pulnoci nam leti letadlo (let VA572) zpatky do Sydney, kde by jsme meli pristat pred 7 rano.
Dnesek byl taky linejsi den, dlouhy spanek, pak snidane v mistnim kafecku a projizdka po meste jiz drive zminovanymy CAT autobusy. Prohlidka stareho hodinoveho stroje v Bells Tower u pristavu, prochazka maledbnou anglickou ulickou a vubec prohlidka Perthu – a samozrejme i mistni St Marys katedraly (na kterou jsme koukali celou dobu z pokojoveho hotelu).
A jako vyborne zakonceni jsme si sedli do Hula Bula baru, hned vedle hotelu, ktery je uplne uzasny. Maji tam snad vsechny druhy rumu – vcetne 50ti leteho Jamajskeho rumu – ovsem za $300 za sklenicku, takze z archivnich jsme vyzkouseli 21lety rum za podstatne mensi castku. Ale hlavne delaji vynikajici koktejly a cely bar ma vynikajici atmosferu. jeste ze jsme do nej nezasli drive, jinak by se nam dovolena znacne prodrazila a volny cas hodne zkratil 🙂
Fremantle
Protoze jsme jiz vcera vecer vratili auto, tak dnes jsme odkazani na vlastni nohy a mestskou hromadnou dopravu.
V Perthu nejenomze jezdi CAT autobusy – coz je nekolik linek autobusu jezdicich v centru Perthu po okruznich trasach s intervaly od 5to do 15ti minut. A jsou zadarmo! A aby toho nebylo malo, tak i bezne mestske autobusy jsou v ramci centra perthu zadarmo. No neberte to za tu cenu!
Rano tedy vyrazme cervenym CAT autobusem (a pak tedy i kus pesky) na mistni wharf (pristaviste) odkud se vydavame ferrynou (privozem) do Fremantlu – malebneho predmesti Perthu, neco jako Manly v Sydney. Cesta je ovsem delsi, trva tak hodinu a pul a take uz to neni zadarmo 🙂 Ale cesta je krasna a pocasi nam pralo.
Ve Fremantlu jsme si hned odchytli vyhlidkovou “hop on, hop off” “tramvaj” – takovy autobus, na ktery se muze nastoupit vystoupit a ktery cloveka povozi po vsech zajimavych mistech Fremantlu – takova okruzni jizda.
Fremantl je opravdu krasne pobrezni letovisko, ale to nejlepsi (alespon z naseho pohledu) je spousta vybornych restauraci se specilizaci na ryby a seafood (morske plody). A protoze Veronika uz v Perthu (a i ve Fremantlu) uz byla sluzebne, tak hned vedela kam mne pozvat 🙂
Po obede jsme si doprohledli zbytek Fremantlu a zpet do Perthu jsme dojeli vlakem. Nevim proc, ale zapomneli jsme ho vyfotit. Ale jezdi docela fofrem, kdyz jsme vedle nej jeli autem po dalnici 110km/h tak nas s prhledem predjizdel. Cesta zpet trvala jen 20 minut a jen $4,40 na osobu (misto $28 za ferry). A az na drobny zadrhel kdyz jsme nastoupili na jinou linku tech CAT autobusu a meli neplanoanou okruzni jizdu Perthem jsme v poradku dorazili do hotelu a padli unavou 🙂 A ted uz mame sbaleno a zitra nas uz ceka cesta domu….
Pinnacles
Protoze uz jsme dorazili do Perthu a zustal nam nejaky cas, tak jsme se rozhodli se podivat na Pinnacles – zajimave utvary v pousti zhruba 200km na sever od Perthu, kousek od vesnicky Cervantes.
Cesta byla celkem pohodova, ale meli jsme “stesti” na poradny vitr. Pisecne duny ktere jsme mijeli cestou nam nazorne ukazovaly jak se umi premistovat.
A pak uz prisly slavne Pinnacles. Obazky snad ani nepotrebuji komentar. A kdyby se nekdy nekdo ptal, tak jsme tam byli pesky a urcite jsme tam nejeli autem z pujcovny, ktere samozrejme mimo zpevnenou vozovku nemuze…
Nutno uznat ze jsme si uzili a Pinnacles si projeli hned dvakrat. V obchode se suvenyry jsme ovsem moc neuspeli, kdyz pri Tomove drinku se rozbil automat, holt kdo umi ten umi. Alespon jsme si prohledli jak vypada automat na kavu zevnitr, kdyz se pani prodavacka snazila problem vyresit. k jeji cti nutno uznat ze opravdu automat opravila (a porucha nebyla Tomova vina 🙂 ).
Kousek od Cervantes je i dalsi – i kdyz mene znama – zajimavost. Nachazi se zde takzvane thrombolites – jedny z nejstarsich organismu na zemi. Jsou to vlastne mikrobi, ale shlukuji se a vytvari struktury ve tvaru kokonu. Lepe je to videt na fotce. Nez jeden takovy kokon naroste trva to pres 3000 let. Tihle zivocichove pry obyvali nasi planetu jiz pred 3.5 miliardami let.
Pak uz nas cekala jen cesta zpet do Perthu, kde jsme vratili auto (zatim jen vecer na parkoviste pujcovny, snad nam nebudou zitra rano nic uctovat) ktere nam velmi dobre slouzilo a kterym jsme behem naseho cestovani najeli pres 3728km. Jeste pred odevzdanim jsme si ale zajeli na mistni vyhlidku na Perth z Kings Parku.
