Month: September 2017

Tak jsem si myslel ze dnes budu odpocivat, jenze… alespon par lidem jsem pohledy poslat chtel, tak jsem vyrazil na postu. Uz vim, kde se uci ceske postacky – posilaji je na kurzy do Ruska! Neco tak absolutne neefektivniho, pomaleho a nechutneho se opravdu jen tak nevidi. Co Vam budu povidat, poslani pohlednic (vcetne nakupu znamek) trvalo skoro hodinu. Napadnout mne to melo hned kdyz jsem videl ze chlapik ktery byl zrovna na rade (prede mnou byl jen on a jedna dalsi pani) si u okenka rozevrel knihu a zacal si v klidu cist. Prectl snad do ctvrtiny… Asi ma zkusenosti.

Kdyz jsem sel z posty, tak jsem si relk ze to mam kousek k St Isaac Cathedral, tak ze si tam zajdu. Tak jsem si zasel do katedraly a urcite jsem nelitoval, nadhera. Tedy… Tentokrat jsem si nekupoval listky online, takze jsem prisel k hlavnimu vchodu, kde mi rekli ze “kassa” je jinde, at nasleduji sipky.. Nasledoval jsem.. Je to velka katedrala, opravdu velika… a pokladny jsou samozrejme presne na druhe strane nez vchod. To musel tedy vymyslet nejaky koumak… No nic, nakonec se dostavam dovnitr a jsem v uzasu nad tou krasou.

Takze kdyz jsem vysel ze St Isaac katedraly ohromen jeji vyzdobou, tak jsem si rekl ze tedy uz bych se mel podivat i do Church of the Savior on Spilled Blood (nevim jaky je cesky nazev). Takze jsem si zajel jeste do tohoto pravoslavneho kostela a obdivoval se zase jeho krase, ktera je nemensi.

No, pak jsem si rekl ze prece nemohu byt v Petrohrade a nevidet zblizka Auroru. Sice jsem ji videl v noci z reky, ale to neni ono. Tak jsem jeste jel k Aurore.

Takze premyslim kdy budu odpocivat a dospavat, ale dnes to asi nebude, protoze mne ceka baleni, pakovani a modleni aby se mi to vsechno zase nekam veslo.

Dnesni den byl vyhrazeny na Ermitaz. Stravil jsem tam temer cely den, nastesti vcetne Zlate a Diamantove prohlidky.

Prosel jsem hodne mistnosti, vsechny ne, videl samozejme Rembrandta i Da Vinciho (tedy ne je, ale jejich znama dila ve zdejsi galerii) a nohy jsem si usoupal az skoro ke krku.

Ale nedalo mi a vecer jsem se jeste vypravil na Grand Maket – coz je maketa ruska, vlastne krasny model s vlacky, neco jako byvalo kdysi v Dome deti v Jungmanove ulici (tusim), ale tak 50x vetsi. No co Vam mam vykladat, vydrzel jsem tam do zaviracky, az uz nas vyhaneli. Nadhera…

No a aby toho nebylo malo, tak protoze uz se mi to tu krati, tak na noc jsem si zamluvil projizdku po Neve s otevrenymi mosty. Mosty se oteviraji v noci, vetsinou po 1 hodine rano, takze plavba samozrejme zacina v 1 rano a konci nekdy pred 3 rano. Stalo to za to, ale dnes uz nic nedopisu, jdu na kute

Dneska jsem hned brzy rano vyrazil do Peterhofu. Jako se St Petersburgu prezdiva Benatky severu, pak Peterhofu se zase prezdiva Ruske Versailles. A opravdu ho nechal vybudovat cisar Petr Veliky po navsteve Versailles v roce 1717.

Ale zbytek dopisu jindy, bohuzel dnes neni cas.

Dnesek jsem si vyhradil na navstevu Katerinskeho Palace (Ekatherin Palace). Ten neni primo v st Petersburgu ale v mestecku/ctvrti Pushkin, drive Tsarskoe Selo, zhruba 30 kilometru od centra St Petersburgu. Rano tam trva cesta neco mene nez hodinu a pul. Tedy az na treti pokus, protoze 2 Ubery z nejakeho duvodu nedorazily – musim se kamaradky ktera jezdi pro Uber zeptat zda vidi destinaci dopredu a mozna se jim nechtelo jezdit z mesta tak daleko (a hlavne se vracet zadarmo). A hlavne za tak malo. Cesta tam vysla asi na AU$18, cesta zpet dokonce jen AU$12. Cesta zpatky byla rychlejsi, trvala zhruba hodinu. Az mi bylo malem stydno platit tak malo za tolik casu (plus amortizaci auta a benzin). Benzin tu je levnejsi nez u nas, stoji zhruba 37 rublu za litr, coz je zhruba AU$0.80 nebo 14Kc. Sice ne tak levne jako v Doha (zhruba AU$0.50), ale zase levnejsi nez momentalne v USA (AU$1.00). O Australii (AU$1.40) a tuplem o CR (AU$1.70) ani nemluve.

Po hodine a pul tedy dojizdime do Pushkinu, ridic byl super, dostava dysko cash. Nastesti mam koupene listky dopredu, takze nemusim stat 3 hodinovou frontu a muzu jit do palace rovnou zadnim vchodem. Tim jsem preskocil hned dve fronty – jednu na listky a druhou u vstupu. Do palace vpousteji vzdy jen po malych skupinkach a mezi nimi vzdy prestavka. U zadniho vchodu skoro nikdo nebyl, tak se rovnou dostavam dovnitr. Prochazi se opet dvema kontrolnimi stanovisti. Pote projdu turniketem kde mi vezmou listek, nasadim si navleky na boty jak v nemocnici, a jdu si k pultu pro audiopruvodce. Chlapik je inteligentni a pochopi ze bych preferoval v anglictine a s usmevem na tvari mi sdeli ze zde maji pouze ruske audiopruvodce, anglicky jsem si mel vyzvednout u stanku cislo pet asi 200 metru zpatky, pred kontrolou a turnikety. Duvod tohoto opatreni mik zustal utajen asi stejne jako original Jantarove komnaty. Proc nemaji uplne stejnou krabicku, akorat s anglickou nahravkou spolecne s ruskou krabickou, ci dokonce kombinovane v jedne krabicce jako to mivaji jinde se mi zjistit nepodarilo. Stejne tak nepochopim, proc neexistuje mapka palace. Tedy existuje, ale v celem komplexu proste neni. Kdo chce, najde ji na Internetu zde. Takze diky technice se mohu i orientovat kde jsem a  co uvidim. Ovsem jak jsem pozdeji zjistil ne vsechny mistnosti jsou pristupne… Pak se jiz ceka az vpusti dalsi skupinku dovnitr. Zatimco v prvni mistnosti (vicemene chodbe) nas jakasi dezurnaja drzi az moc dlouho (snad aby jsme si vyslechli celou historii zamku), tak po vstupu do nasledujici mistnosti nas dalsi dezurnaja popohani jak kravky, ze clovek pomalu nema ani cas si neco vyfotit. Vyuzivam cas kdy se jde podivat na dalsi skupinu ktera ma dorazit a vracim se do nyni jiz prazdne mistnosti a v klidu si fotim. Prisel jsem na taktiku. Protoze oficialne nepatrim k zadne skupine, jsem jednotlivec, tak se vlastne muzu “prifarit” k jakekoliv skupine co pujde, takze klidne muzu zustavat v mistnostech jak dlouho chci. Dalsi vec co jsem zjistil – krome objednani listku online (coz vyzaduje znalost rustiny) je jedina dalsi moznost vyhnout se 3hodinove fronte zakoupenim privatnich tur, tedy soukromeho pruvodce pro par lidi. To je mezi nerusky mluvicimi cizinci velice popularni. A tak ani zadneho audiopruvodce nepotrebuji, protoze v kazde skupine je nekolik techto soukromych pruvodcu, a jejich informace si stejne vyslechnu at chci nebo ne.

Kazdopadne vnitrek palace je nadherny, trosku neco mezi Versailles a ceskymi zamky. Tudiz nektere mistnosti jsou prazdne, nektere maji par vybaveni – mene nez v ceskych zamcich, ale neni to holo-zamek jako treba ta Versailles. Po prochozeni nekolika mistnosti nastava zlaty hreb, replika Jantarove komnaty. Bohuzel se fotit ani folmovat nesmi, je tam nekolik dezurnych a ochranka, takze to nikdo kupodivu ani nezkousi. Pry kvuli bleskum, ze ty Jantaru skodi. Nicmene i kdyz ukazuji ze muj fotak blesk nema, tak i tak mam smulu, protste foceni je “zapresceno, no no”. Priznam se ze komnata je sice hezka, ale asi nejsem tak velky milovnik Jantaru jako byla carevna Elizabeth, takze sice krasne, ale ze bych to povazoval za osmy div sveta… Original Jantarove komnaty ktery byl ukraden Nemci v roce 1941 a bohuzel dodnes se nenasla. Proto byla postavena replika, kterou svym narizenim podporil i Prezident Putin, a v roce 2003, k 300 letemu vyroci mesta St Petersburg, byla Jantarova komnata opet otevrena pro verejnost.

Po malem obede v mistni kavarnicce se pak vyadavm do zahrad, postavenych k pobaveni cisarovny Kateriny. Zahrada je to velika, nicmene rekl jsem si ze znovu uz se sem asi nepodivam tak jsem ji prosel (temer) celou. Vyhodou bylo nadherne pocasi, jedine co jsem si mohl prat by bylo par oblacku kvuli fotografiim, aby to nebe nebylo jen tak nudne modre. Ani hroko, ani zima, v lehke kosili se mi chodilo bajecne. Priznam se ze pak uz jsem rad kdyz vyjdu ven a mam stesi ze hned prvni Uber mne bere do hotelu (asi vetsi sance na rita v St Petersburgu). Cestou jeste dojednavam nejake drobnosti s Lubosem, ktery se mezitim zabydlel v mem dome, kde nejaky cas pobude nez si najde zamestnani a ubytovani pro sebe a svoji rodinu, ktera za nim pak prijede. Alespon nebudu doma sam a ted nekdo ohlida barak.

Vecer uz jsem si zasel do pekarny kousek od hotelu, nakoupil co mi prislo zajimave, a pak na pokoj a klasicky vecer – sprcha, stahnuti fotek (no dobre, v opacnem poradi), upload do cloudu, kontrola emailu a psani zapisku.

Rano vstavam do nadherneho slunecneho dne. Rozhoduji se zavolat Tatiane, ze jizdu na Segway dnes beru. Schvalne jsem si kvuli tomu naridil budika uz na pul osme rano aby mi to nikdo nevyfouknul. Telefon zvoni a za chvili mi rozespaly hlas odpovida… Z rozhovoru jsem pochopil jsem ze jsem zavolal sice dobre, ale moc brzo, ze zacina az ve 4 odpoledne, a ze mne tedy bere v potaz. Az do 4 odpoledne si rikam zda mne nekde nenecha tvrdnout za trest ze jsem ji vzbudil v sobotu v tak nekrestanskou hodinu. Tedy mel jsem prijit o 15 minut drive abych se naucil na Segway. Hadat se nebudu, navic evidentene bude lepsi kdyz ji necham dospat.

Nevadi, mam plan si projet zdejsi kanaly, diky nimz se St Petersburgu prezdiva Ruske Benatky nebo take Benatky severu. Uz jsem si pozjistoval i ceny a firmy a vyrazim tedy k molu ktere jsem si zjistil z Internetu. Koukam, par metru od hotelu (pred stanici metra) nejaka zenstina nabizi projizdky po kanalech. Jeji mapka mi silne pripomina mapku kterou jsem videl na Internetu. Pani vidi muj zajem, a uz jsem jeji, drzi a nepusti. Delam ze mne to az tak nezajima ale ona zas na oplatku dela ze to nezajima ji. Nicmene je velice slusna, je to uz skoro takova babicka a kdyz mi na mapce ukaze trasu kterou jsem chtel jet, a lod na ktere jsem chtel jet (ono tu zas tak moc na vyber neni) a domluvime se na “pjat sto rublej” tak uz se necham vest docela klidne, protoze na Internetu byla stejna cesta za 800 rublu. Pani mne dovede k molu ktere je nekecam 3 minuty od hotelu. Znova si rikam ze ta lokace je k nezaplaceni. Samozrejme na molu na me uz sviti logo firmy kterou jsem si nasel na internetu – a zadne prekvapeni, ono jich tu zas tak moc neni a i na dalsich molech jsou lode te same firmy. Pani se domluvi s pokladni a skutecne platim jen 500 rublu. Domlouvam si cas na dalsi projizdku a kupuji listek, dokud cena plati.

Do 2 hodin odpoledne je jeste cas a ja vyrazim na obhlidku okoli. Neudrzim se abych nevkrocil do muzea cokolady a samozrejme si odnasim nejake vzorky cokoladovych pralinek na ochutnani na pokoj. Malem bez povsimnuti mijim muzeum voskovych figurin, dokud si nevsimnu ze to neni klasicke muzeum s popovymi hvezdami, ale jsou vystavene voskove figuriny Ruskych caru a slechticu. To uz zni lip a je to zajimave videt ve “3d” nez jen na obrazech.

Ve 13:45 odpoledne dorazim k molu kde uz na mne mavaji ze se uz ceka jenom na mne. Mumlam si neco o 2 hodinach, ale naskakuji na lod a beru si kupodivu jedno z nejlepsich mist hned vepredu. Hezka slecna si me vyfoti a uz vyrazime. Cesta je to velice zajimava, vyklad je nicmene pouze v rustine a pouze tak ze dobre je slyset asi vevnitr lodi, zatimco kazdy v tom nadhernem pocasi sedi na venkovni palube. Pro mne to znamena ze se kocham a pokud chci vedet na co to zrovna koukam tak konzultuju strycka Googla a jeho mapy. Google vi vsechno, akorat vecer na timeline zjistuji ze krasne ukazuje trasu kudy jsme po kanalech jeli, nicmene tvrdi mi ze jsem cestu absolovoval v autobuse :-). Na lodi je dulezite upozorneni ze pod mosty se nesmi vstavat a pochopi to kazdy po podepluti pod prvnim mostem. Pokud by clovek stal tak uz by nestal. No ale priznam se ze bylo i par mostu kde jsem instinktivne klonil hlavu i kdyz jsem sedel. Na most dosahly ze sedu i deti… Cesta byla perfektni a pocasi nemohlo byt lepsi. Kupodivu cesta skoncila tak jak mela (v 15:15) i kdyz zacala o ctvrt hodiny drive. No nehadal jsem se, byl jsem rad. Pri vystupu nas znova odchytavala ta pekna slecna co fotila a prodavala suvenyrovy talirek s nasima fotkama. To je fofr.

A ja jsem to vzal k zimnimu palaci (Ermitazi) kde jsem mel sraz ve 4 hodiny s Tatianou. Stihl jsem jeste rychle do hotleu (to jsem mel na pul cesty) zazalohovat fotografie na pocitac a sup pokracovat k zimnimu palaci. Stihal jsem to s 5ti minutovou rezervou. Rikam ze ten hotel je uzasne polozeny. Tatiana uz tam je, potvrzuje mi za ma schvalenou cenu na ktere jsme se domluvili (protoze budu jen ja) a pta se zda uz jsem nekdy jel na Segwayi. Tak rikam ze trosku jo, tak mi ho da at se predvedu. Projedu par klicek kolem, ona je evidentne spokojena a zbyly cas na trenovani vyuzivame uz k ceste. Mluvime trosku anglicky, trosku rusky, jsme na tom asi tak stejne ja v rustina jako Tatiana v anglictine. Vyhodou je ze diky tomu ze jsem sam tak si muzu urcovat odchylky od planovaneho okruhu a nemusim si pripadat blbe se preptat kdyz necemu nerozumim. Navic je Tatiana velice sympaticka a take je rada ze ma jen mne, kdo navic na Segway uz umi, a ne celou bandu turistu.  Pravdou je ze teren neni zcela uplne jednoduchy a diky pocasi je i lidi podstatne vice nez je bezne. Vysvetluje mi ze tohle je naprosto nevidane pocasi pro Petrohrad v tuhle rocni dobu. Jsem tomu rad a uzivam si to. Ona sama prijela do Petrohradu pred 4mi lety na vikend… A uz tu zustala. Projeli jsme toho hodne, byl jsem velmi spokojeny. Trasu pak pridam z googlu, ten si ovsem pro zmenu mysli ze jsem jel na kole – to mu odpustim, to se da pochopit. Jak prisel na to ze autobus by se projizdel mimo silnice v kanalech to ovsem nechapu.

Vecer nez se vratim na hotel tak hledam restauraci Yat, kterou na svem blogu RussiaAU vychvaluje Irena, ktere timto dekuji za vynikajici rady ohledne mist k videni a hlavne k tomu jak zorganizovat listky, jake jsou oteviraci doby a podobne. Bez jejiho blogu by mi priprava trvala podstatne dele a urcite bych spoustu veci nebyl schopen tak dobre zaridit. Restaurace je 6 minut pesky od Ermitaze, tak to dnes jeste zvladnu. Davam si male degustacni menu, ktere spociva ve 3 druhach domaci vodky a 3 predkrmech (chleba se slaninou, chleba s vajcem a rybou, a slanou okurkou). K tomu jejich tradicni drink a mam vystarano. A do hotelu to je 10 minut podel Moyka river (jednoho z kanalu, vlastne tim kterym jsme na zacatku dneska jeli).

Takze ted uz jen pripravit na zitrek, zapsat blog, zazalohovat, pojmenovat z uploadovat fotky, dat se trosku do pucu a jit na kute.

Nadesel cas rozloucit se s Moskvou a okusit take vsemi tolik  opevovany Petrohrad.

Prestoze Aeroflot ma jiz mnohem lepsi povest nez za meho detstvi, tak jista neduvera v ruske letecke spolecnosti zustala. Navic mam s sebou prece jenom vic nez dost zavazadel, a predstava ze se budu s timhle vsim nejak procpavat na letisti, platit navic za extra zavazadla…. A stravit o hodinu vic casu jizdpou na letiste a z letiste…. Tak to mne vyjde vlak lepe. Nota bene kdyz tu jezdi rychlovlaky (SAPSAN) ktere zvladaji Moskva – Leningrad za 4 hodiny! Vzhledem k tomu ze Jizdenku na rychlovlak SAPSAN jsem mel koupenou jiz z Australie (spasiba Irina!) tak jsem mel rano pohodove, uzil si snidani, sbalil a vyrazil Uberem na “vokzal” (nadrazi).

System nadrazi maji v Moskve vymysleny nadherne! Chcete jet do Kyjeva – tak pojedete z Kyjevskeho nadrazi (Kyjevskij vokzal), chcete do Jaroslavi – pojedete z Jaroslavskeho vokzalu. A samozrejme pokud chcete do Petrohradu tak pojedete – jak jinak nez… z Leningradskovo vokzalu 🙂

Nadrazi je hezke, ciste a upravene. A je tam i dost obchudku aby si clovek krome obligatniho morozenoe ci lemonad mohl koupiti neco na zub. 
Kdyz se na informacni tabuli rozsiti napis ze ktereho nastupiste rychlovlak jede tak si beru vsechny zavazadla a vyrazim. Dobre je ze mam mistenku do druheho vagonu, horsi je ze vlak ma vagonu 20 a stoji zady k nadrazi. Vlak je pres pul kilometru dlouhy….

Takze tak za ctvrt hodiny se doklopytam s rukama vytahanyma jak orangutan  k memu vagonu. Tady uz je to vsechno zase v poradku, v predni casti ma svoje misto “dezurnaja”, takze se o svoje kufry nemusim bat. Vlaky jsou to moderni, delane ve spolupraci se Siemensem. Objednany v roce 2006, prvni dodany v 2009. Zatim se muse jezdit jenom max. 290km/h, na trasach pro limit 350km/h se pracuje a budou hotove coby dup. Mozna inspirace pro Ceske Drahy, ktere se chlubi kazdym kilometrem kde se muze jezdit az 160km/h 🙂

Vzhledem k tomu ze zitra rano se musim odhlasit z hotelua a vyrazit na nadrazi smer St Petersburg (Petrohrad), tak po ranu uz zacinam troku balit. Vecer na to nebude moc cas, mam litsky na operu Don Pasquale v Bolsojom Teatre. Snazim se vse nacpat do kufru a tasek a samozrejme se nic nikam nevejde. Muze mne slak trefit kdyz koukam na ty svetry, mikiny a teplou perovou budnu co jsem si s sebou vzal v domeni jiz mrazivych podzimnich ruskych dnu. Zatim je tu teplo, teploty se splhaji ke 20C a ja se pri pochodech po meste potim i v kosili s dlouhym rukavem. I kdyz je jasne ze pokud bych si teple obleceni nevzal, pak zcela presne podle zakonu pana Murphyho, by tu uderily mrazy a zamrzla by i reka Moskva 🙂

Kdyz se mi podari velky kufr konecne zavrit tak si za odmenu ordinuji navstevu Elysejskeho obhcodu (Eliseevskij magazin). To je docela slusna “samoska” (fakt mne mrzi ze tu nejdou dat ty fotky, musim s tim neco udelat). Je to opravdu nadherny obchod a kupodivu ceny tam nemaji nijak zavratne. Je zazrak ze si dokazali tyhle pamatky tak udrzet. Neodolavam a nakupuji pak suvenyrovych cokolad a pro sebe caviar. Stejne ho nikdo jiny krome mne neji a kdo vi jak by prezil cestu. A do Australie by mi ho stejnak dovezt nedovolili. Pak beru Uber a jedu domu, kde zacnu premyslet kam vrazim tech par cokolad, kdyz je vse narvane k prasknuti.

Nastesti uz se blizi vecer a navsteva Bolsovo teatra.  Po predchozi zkusenosti s delkou jizdy do Cirkusu si davam podstatne vetsi rezervu, do divadla totiz po 3 zazvoneni pred zacatkem jiz nikoho nepusti. Vyjdu pred hotel a tam nekolik policistu se samopaly. To jsem videl jiz vcera ale tak nejak jsem tomu nevenoval az takovou pozornost. Neco se konalo v baraku vedle. Adresu psat nebudu, nemusim dostat tenhle blog do hledacku nejakych tajnych sluzeb 🙂 Dnes jich je tu vic, jedno auto stejne jako vcera. Vsechna cerna, limuziny – Lexus, dva Landcruisery, BMW 7xx. Vyndavam telefon, a spoustim aplikaci na Uber, nazec se stanou dve veci – z auta vystoupi manik a okamizte zakryva SPZku a ke mne pristupuje policista se samopalem (nastesti na mne nemiri) a legitimuje me a co ze tam delam a ze si je nesmim fotit. Nedelam si iluze ze by mluvil anglicky tak mu rusky vsyvetluji ze si volam Uber a nikoho nefotim. Policista evdientne aplikaci Uber zna a s moji odpovedi se spokoji, nicmene SPZka u daneho auta jiz zustala zakryta.

Moje prehnana casova rezerva se zacina vyplacet jiz na zacatku cesty – Behem prvnich 10ti minut jiz chapu proc ma ridic hodnoceni 4.2 – stale totiz stojime pred hotelem a ridic se snazi najit na GPSce tak exotickou destinaci jako je Bolsoj teatr v Moskve 🙂 Sice mu mapku ukazuje i aplikace od Uberu, ale ta asi neni podle jeho gusta. Nakonec rezignuji a nabizim na svem telfonu vyber z Google Maps a Waze, v obou jiz nastavenou destinaci. Chlapik zazari stestim a vyrazime. Podle googlu by cesta autem mela byt asi jenom o 2 minuty delsi nez cesta pesky! Ja vedel proc si mam dat takovou rezervu! Nakonec to dobre dopada, sice cesta trvala o chlup dele, protoze ridic v jednu chvili ognoroval Waze a tvrdil jak jinou cestou to bude rychlejsi, az jsme se za 5 minut dostali zpatky na to misto kde se tak uzasne rozhodnul. Konec dobry, vsechno dobre, k divadlu jsem dorazil s 15 minutovou rezervou. Ridic byl clovek mily, ale bohuzel tahle prace mu nesedne.

Bolsoj teatr nezklamal – opet nadherna vyzdoba, clovek se vratil pomalu o par stoleti zpatky. Spousta uvadecek a ten divadelni buffe… Opet fotky dodam pozdeji. Vyber z mnoha jidel, sladkosti a pitiva vcetne vseho mozneho alkoholu. A za rozumne ceny. Ac najeden neodolavam a davam si caviarovy chlebicek a makronky. Vsale se fotit nesmi a jak jsme si vsiml nejenom ja ale i ostatni asi maji ke staremu divadlu vice ucty a opravdu nefoti. Tedy nakonec kazdy foti dekovacku, ale to je asi akceptovatelne. Za 300 rublu ($6) si kupuji program, coz je kniha snad o 100 stranach, kde je v rustine, italstine a anglictine popsano vse od historie hry a jeji predchozi uvadeni na prknech Bolsovo teatra, pres soucasnou produkci, herce a cele libreto (vlastne scenar kompletne vcetne vsech hovoru). Kdyz to porovnam s programem u nas za $15 ktery ma tak 5 stranek… Nakonec jsem rad ze jsem si stihl o opere precist drive, protoze opera je samozrejme v originale v italstine. Ale nastesti k tomu pousteji titulky. V rustine pochopitelne… Ne, tak rychle bukvicky cist a prekladat jako operni pevci zpivat jeste neumim. Chytam tak kazde destate slovo, nicmene se znalosti deje a klicoveho slova (a samozrejme vyrazu hercu) se docela dobre orientuji a hra dava smysl. Kulisy byly krasne a herci evidentne znami (tedy pro ruske osazenstvo).

Opera skoncila po 3 hodinach v 10 vecer a protoze je krasna tepla noc a muj posledni den v Moskve, tak jsem se rozhodl ze se dojdu podivat pres Teatralnyj prospekt a Ochotnyj rjad az na Rude namesti. Tentokrate zadny plot, zadne tribuny, tak je cele namesti otevrene. A samozrejme osvicene pomalu jako ve dne. Alespon se da dobre fotit i na maly fotak ci na mobil. Rozhoduji se ze sice mam jeste dobalit zbytek veci, ale vecer je krasny tak dojdu do hotelu pesky, zas tak daleko to neni. Pred chramem Vasila Blazeneho pomaham krasne devisce s5ti centimetrovymi podpatky, kter nejsou nejvhodnejsi na chuzi po dlazbe, abych se zahy dozvedel ze za $1000 ji mohu mit na celou noc, nebo za $250 na hodinu. Devce je to sice krasne, ale na mistni pomery dost drahe a navic ja stejne musim balit a vubec, ja jsem prece slusny kluk 🙂 Sice slecna nakonec postupne slevila az na $100 na hodinu nez se mi podarilo ji vysvetlit ze opravdu ne, ze uz mam jiny program. Nastvana nebyla, hezky se rozloucila. Takze az tu nekdy nekdo budete chtit pomoci slecne na vysokych podpatcich tak uz vite co je to za trik 🙂 I kdyz pravdu je ze pak se sebrala a vzala si nekam taxika. Ani doklady ani ponezenka mi nezmizely a ja se dostal vcas na pokoj abych stihl vse pobalit.

Po odpocinkovem dni brzy vstavat a hned po snidani vyrazim do Kremlu. Kupodivu z Rudeho namesti nei do Kremlu pristup (tedy pro obycejne smrtelniky). Vchod je z uplne druhe strany. Sice jsem mel elektronicky listek, ale to jsem nevedel ze si ho budu muset v pokladne vymenit za papirovy. Coz by nebyl takovy problem, kdyby… listek co jsem mel byl na vstup do zbrojnice (kde je velka vystava), ktera je na uplnem kraji Kremlu, kdezto pokladna je u hlavniho vchodu, ktery je zhruba uprostred. Uz jsem se zminil jak je Kreml veliky? Takze jsem mel splnenou deni davku kroku dle mych hodinek jeste nez jsem se do Kremlu vubec dostal 🙂

Ve zbrojnici je nadherna vystava vzacnych artefaktu od 16. stoleti do zacatku 20. stoleti. Bohuzel se tam nesmi fotit. Popisovat to tu asi nema smysl, ale je tam hodne zlatych i stribrnych veci, krasne hostoricke veci, od satu, pres misy, cise, obrovske a nazdobene oltarni bible, korunovacni klenoty, az po kocary cisarovny. Nektere veci jsou tak nadherne az oci prechazeji a clovek si rika jak to mohli pred temi tolika sta lety vubec zvladnout udelat.

A maly tip kdyby sem nekdo vazil cestu – v te zbrojnici (a nikde jinde, ani online ne) se da koupit liste do tzv Diamantoveho fondu – coz js vlastne obrovska trezorova mistnost, hlidana nekolika vojaky vevnitr i zvenku a znovu s pristupem pres ram (coz clovek stejne musi absolovovat pri vstupu do Kremlu, a ostatne i do spousty jinych verejnych mist, treba nekterych hotelu).  Ovsem to co se tam vidi to stoji za to. Zlata a diamantu a dalsich drahych kovu a kamenu (a perel) tam je pozehnane. Bohuzel ani tam se nesmi fotit. Vyhodou je ze moc lidi o tom bud nevi, nebo se jim nechce dat 500 rublu (cca $10), takze je tam na rozdil od ostatnich mist celkem klid a hodne malo lidi. Co jsem tam videl jsem jeste nevidel a nedivim se ze to tak peclive hlidaji.

Pak uz nasledovala prohlidka Kremlu jako takoveho (na to je potreba zase dalsi listek). Samozrejme nechybela Car-puska a Car-kolokol, delo ktere nikdy nevystrelilo a zvon ktery nikdy nezazvonil. Vsude je samozrejme spousta policistu ci vojaku a hlidaji kde se kdo pohybuje, protoze jsou mista kam lide nesmi – a kupodivu nejsou ani nijak oznacena, clovek pozna ze leze kam nema kdyz slyusi ze na nej policista piska pistalkou. Vetsinou pak i ostatni co to slysi pochopi ze tam “se nesmije” (jak rikala stara dezurnaja z Tater, na jejiz jmeno si ted nemohu vzpomenout).

V ramci budov v Kremlu je spousta ruznych vystav, od historie Kremlu, pres archeologicke vykopavky az po putovni vystavu historickeho Japonska. Bozhuel nikde se nesmi fotit, takze z Kremlu jsou fotky pouze z venku. Na zaver jsem uplne nahodou pri odchodu mel stesti na stridani strazi – co si pamatuji tak je to velice podobne stridani strazi na Prazskem hrade. Ale bylo to zajimve videt.

Pak volam na cislo na jednu vystavu o ktere jsem se dozvedel ze zprav. Snazil jsem se tam zajit jiz o vikendu, ale na udane adrese nikdo nebyl. Ochotna pani mi vysvetluje (samorejme v rustine pres mobil) ze ano, ze sice nevi kde jsem to vzal, ale vystavka skutecne je a skutecne na adrese kterou jsem udal. A o vikendu byla urcite zavrena ale dnes by mela byt otevrena. Dava mi cislo na telefon at si tam zavolam. Nikdo to nebere. No nic, beru si opet Uber a misto do hotelu jedu na udanou adresu, stalo mne to celych 138 rublu 🙂 (cca $2.80) Tam uz jsem odvaznejsi a boucham a zvonim, az si mne nekdo vsimne – pres zvonek mi na udane adrese reknou ze musim do vedlejsi ulice a tam. Tak jdu do vedlejsi ulice, zase zvonim a kdyz se dozaduji vystavky tak je hlas na druhe strane evidentne prekvapeny, nicmene mi vysvetluje (samozrejme opet pouze v rustine) ze vystavka tu tedy opravdu je, ze tedy nevi jak jsem se o tom dozvedel a at prijdu v pjat casov vecerom. Chvili premyslim, jestli si ze mne dela legraci aby se mne zbavil a nechal mne tu v pet odpoledne cucet pred prazdnym barakem ale dal uz se mnou nekomunikuje a protoze zbyvaji temer 2 hodiny tak se balim a vracim na hotel. Jeste ze tu funguje Uber a jeste ze je tak levny. Ja bych to za ty prachy teda nedelal. Po pul pate tedy opet vyrazim a neverim vlastnim ocim. Vratka do dvora otevrene a v nich prisny vojak. Nesmele se zeptam zda je tu ona vystavka, nacez on prekvapene a opatrne odpovida ze ano, jak jsem se o ni dozvedel, kdo jsem a zda to mam domluvene. Zapsal si moje jmeno a cislo pasu a vysilackou privolal dalsiho, pricemz mu nekolikrat zopakoval ze jsem “inostranec”. Dalsi vojak mne odvedl pred barak, kde si mne prevzal po podobne procedure s “inostrancem” dalsi strazce, ktery mne pak predal strazci primo ve vystavni hale, ktery mne pak predal nasemu pruvodci a pak nas vsechny hlidal. Vystavka byla otevrena teprve pred par dny (15.9.) samotnym prezidentem Putinem (ktery je tu velice oblibeny a milovany) a bude trvat jen do 5.10. Takze jsem mel stesti ze jsem to zastihl a hlavne ze jsem sledoval zpravy v televizi (a rozumnel jsem jim) kde se o tom zminovali. Jednalo se o vystavu o jejich hrdinovi, a z pohledu Anglie zradci, Kimu Philbim. Kdo nevi tak nejvetsi a nevyznamnejsi spion KGB ktery pracoval na vysoke pozici v Anglicke tajne sluzbe MI-6 (rozvedka). Vystava urcite stala za to, spousta do te doby neuverejnenych listin a detailu a zajimave artefakty (od doutniku a dymek az po medaile a vyznamenani). Kupodivu zde bylo mozne fotit. Vzhledem k tomu ze vystava byla vicemene jen na objednani tak lidi bylo pomerne malo a dle nekterych reakci by mne ani neprekvapilo kdyby alespon jeden nemel s dotycnym neco spolecneho.

Vecer pak misto do hotelu se nechavam odvezt do ulice s obchody, kde si za prve davam veceri (nemel jsem obed a uz mam vazne hlad), a pak kupuji neco na zub na pokoj (v hotelu jsou pouze snidane) a namoznost si neco koupit, akorat pitna voda tu je zadarmo. Stiham i postu, protoze nikde jinde nemaji ani pohlednice ani znamky. A vecer uz jsem zraly na postel. Samozrejme jeste stahnout a zazalohovat fotky, nabit vsechny baterky, a trosku psat tenhle blog nez vsechno zapomenu.

Dnesni den byl vicemene odpocinkovy, jen tak se prochazet kolem, a pak trosku odpocivat