Odlet do Prahy

Tak nadesel posledni den v St Petersburgu. Kufr mam zabaleny, prirucni zavazadla take. Bouzel zatim nezvladam sledovat rucni vahu kdyz vazim tezky kufr, tak vahu pouze odhaduji. Kufr je tezky, ale unest se da, tak verim ze to bude v pohode. Po snidani dobalim prirucni zavazadla a vyrazim na letiste. Ubrem, jak jinak. Z centra Petrohradu, vicemene od Ermitaze, az na Pulkovo Airport za 520 rublu (cca A$11, ci necelych 200Kc). Vzhledem k tomu ze jsem si koupil Business, tak se uz tesim na salonek a jsem u checkinu poctive 3 hodiny pred odletem. Ja tam tedy jsem, stejne se mnou i nekolik dalsich cestujicich. Jediny kdo chybi je osazenstvo od aerolinek, tedy CSA. Naladu nezlepsuje ani horko, ani to ze neexistuji zadne informace a nikdo nevi zda se vubec poleti. Nejlepsi je ze misto salonku stojim jak tydyt pred prazdnou prepazkou a nikde v cele hale neni jedine misto k sezeni. Po hodine stale nic… Po hodine a pul otevira CSA checkin na uplne jine prepazce nez puvodne inzerovane. Me uz nic neprekvapi…. Alespon ze jsem odbaven prioritne – ovsem kufr ma pres 30 kilo, tak neco musi ven. To mam radost. Pak se slecne zase nezda vaha mych prirucnich zavazadel, nastesti ji supervisorka naznaci ze u business zakazniku opravdu nemusi lpet na kazdem gramu. Konence mam palubli listek a muzu pres kontroly na gate. To jsem netusil ze moje anabaze jeste neskoncila. Zjevne jsem se “zalibil” i  pani na kontrole, a jsem vybran k totalni prohlidce prirucnich zavazadel. Do posledniho srouvbecku, kabelu, nabijecky… A pri tom vsem jeste otevira batoh tak ze mi telefon oblouhem vyleti a pristava na podlaze. Obrazovka nakrapla, nastesti mam kryt celniho skla, takze to odnesl jen ten. Od kontrolorky malem jeste dostanu sprdaka. Beru to jako pripravu na Cechy a jsem rad ze telefon alespon funguje.

Pak uz konecne dorazim do salonku, kde na ex vypiju nekolik sklenek ledove coca coly, protoze na letisti je opravdu horko. Salonek Mercedes-Benz patri k tem lepsim ktere jsem navstivil a ja vyuzivam prilezitost si dat maly obed, protoze jsem od 7 rano nic nejedl a uz budou pomalu 3 hodiny odpoledne. Pak jiz osvezen a najeden vyrazim na gate. Situace se opakuje, odlet ma byt asi za 20 minut, na gate je fronta jak v byvalem rusku na maso (dnes tu jiz sezenete vsechno) ale zamestnanci nikde. Pak se nekdo objevi, je 5 minut do odletu, Gate ma byt jiz zavrena a nikoho to netrapi. Tak se jdu zeptat zda se tedy poleti ci ne nebo co se vlastne deje. Tak je mi milostive sdeleno ze let ma zpozdeni. Ono by to bylo moc tezke to oznamit nebo alespon dat na informacni tabuli.

No, pak uz to je trochu lepsi. Letusky jsou velice prijemne, mozna az moc. Jsa slusne vychovan, i v business se snazim chovat slusne. Tudiz v rychlosti dvam jedno prirucni zavzadlo na vrch a uhybam ostatnim abych nezdrozoval nastup do letadla (jedinymi dvermi). Nacez letuska nahlas na cele letadlo “To si tam v klidu dejte, oni prece pockaji”. Az je mi trapne. Nicmene reknu ze stejne si chci vyndat tablet (obrazovky tu nejsou) a necham lidi projit. Hned zjistuji nekolik veci o business u CSA v Airbusu A320. Sampanske nenabizi, ale dostavam plechovku coca coly na uvitanou (u konkurence nemyslitelne).

Business je vlastne jen prvni rada a to i tak ze sedadla ktera jsou 3 vedle sebe maji prostredni sedadlo zmenene ve stolecek, takze misto 6 sedadel v rade jsou 4. Na zaklade toho co mi rekli na Letusce.cz cekam kdy dorazi zbytek osazenstva business tridy, nacez po uzavreni dveri letadla zjistuji ze dnes letim business pouze ja. A to kdyz je clovek v business sam, to si to pak muze uzit. Zbytek letadla jidlo nedostava, nicmene je moznost si jidlo zakoupit (aha, CSA uz jsou na urovni nizkonakladovek). Tedy pravda, uroven business se opravdu s Qatar Airways neda srovnat, ale letusky se snazili. Ale na 2.5 hodinovy let bylo jidlo vic nez dobre.

Sesty den – Cafe Pushkin, Ostankino, Park Zaryadye, Circus

Dnesek byl opet nabity, Rano jeste dopripravit nejake veci, zkontrolovat pocasi, koupit listek do Ostankina a do Circusu, nechat si to v recepci vytisknout a hura do sveta. Mel jsem stesti na ridice, nekteri jsou uplne tticho (bud protoze jsou takovi, nebo protoze poznali ze jsem cizinec a nechteji travit cas horko tezko domluvou), ale tento byul pekne ukecany a nutil mne mluvit a mluvit (samozrejme rusky, na anglicky mluviciho ridice Uber jsem tu jeste nanarazil). Takze se stalo ze najednou mi rikal, tady koukej, tady ted pred par dny odhalili sochu Kalasnikova. Tak kdyz byl tak ukecanej tak jsem mu rekl at hned zastavi at si muzu tu novotu vyfotit. Tatka mi o te sose rikal vecer pred tim a ja hned rano diky taxikari na ni narazim. A pak uz zastavka u vyhlaseneho Cafe Pushkin (ja sem musim dodat obrazky, az to spravim). V necem tak nadhernem jsem jeste nejedl, a ze jsem prolez uz radku vybornych podniku. Mel jsem stesti ze byl vsedni den a ze jsem prisel tesne po tom co otevreli a misto do standardni casti jsem si zamluvil “knihovnu”. Nejakou dobu jsme tam byl sam, coz melo tu vyhodu ze Jsem si mohl celou knihovnu projit, prohlednout a i vyfotit. K jidlu jsem si dal samozrejme tradicni rusky borsc a pak jsem nechal cissnika at mi doporuci jake hlavni jidlo typicky ruske. Navrhl minidegustaci 5ti jidel coz jsem s prehledem granda odsouhlasil, nebot jsem si pamatoval ze i tato degustace stala zhruba neco kolem 2300 rublu – mene nez $50. Na takovy podnik pohadka, skoda ze tu nejsem dele, udelal bych si z toho “zavodku”. Cisnik nadseny ze jsem nekoukal po nejlevnejsim a vzal jeho radu nevedel jak by mi mohl vyhovet. Ukazoval mi cely sal, zavedl mne i do vrchniho patra, no mel jsem kopletni servis. Nutno uznat ze jidlo bylo vynikajici, ale v tomhle prostredi se clovek necha kochat jen tim prostredim a nastesti i velice prijemnou a sladenou hudbou.

Vyborne najedeny fyzicky i dusevne, jsem pak vzal Ubra na Ostankino, kde jsem mel ve 2 hodiny odpoledne exkurzi. Jen vstup byl docela zajimavy. Hned u plotu stal vojak, kontroloval zda mam vstupenku. Pak mne pustil za plot, kde byla prvni budova s kontrolou. Jako na letisti. Jako na lepsim letisti kde maji ty nove celotelove skenery – presne ty tu maji a kazdy jimi musi projit a samozrejme nechat si kompletne zkontrolovat tasku. Pak poklus do pokladny kde po prohlednuti listku a pasu vydaji karticku. S kartickou pak na cestu k vezi. Asi tak 50 metru od veze dalsi kontrolni budova. Svetla nad dvermi a vyjimecne i v anglictine reprodukovane prikazy ze vstupovat jednotlive do dveri kde sviti zelene svetlo. To take bylo naposledy kdy jsem tam slysel anglictinu. Kontrola jeste jednou a jeste dukladnejsi nez ta prvni. Mam strach ze jestli bude primo ve vezi dalsi tak nas uz svliknou do naha. A opet ukazovat ted uz ne listek ale karticku a pas. Pak uz konecne muzu do veze. Mam “Marsrutku No 2”, coz znamena ze se podivam i do technologicke casti veze. Vytah nas vyveze do 88 metru a my vychazime ven do tubusu veze na technologickou plosinu. Pripravene prilby si nikdo nebere, nechci vypadat za exota, tak jsem hrdina taky a nechavam ji tam. Pruvodkyne toho vyklada hodne, ja pochytavam tak pulku, ale plus minus jsem v obraze. Pote nas jiz vytah vyveze do 388 metru na vyhlidkovou plosinu (uzavrenou). Oproti jinym vezim je zde pomerene malo lid (je videt i na fotkach). Se zajmem si prohlizim prosklenou podlahu skrz kterou je videt i pata veze pres 380 metru pod nami. Zazitek super, pak uz nas ale nazenou do vytahu a exkurze skoncila. Cestou zpatky se pri vychodu setkavam s parem englicanek, ktere plastovou karticku po posledni kontrole nekde ztratily ci vyhodily, protoze je nenapadlo ze ji budou potrebovat i pri odchodu. Jen doufam ze podobne se nezachovaly i k dolozce do pasu kterou kazdy dostal pri vstupu do zeme… Nastesti to pro ne dobre dopadlo, trosku jsem pomohl s prekladem, protoze ony neumely rusky a strazni zase anglicky.

Park Zaryade – Cesto z Ostankino jsem se nechal vysadit v parku Zaryade, ktery je hned vedle chramu Vasila Blazeneho u reky Moskvy. Ten otevreli take pred par dny a je to poznat i tim ze je plny lidi. Opravdu hodne plny. Ale je hrozne hezky a ma dokonce i “repliku” podkovy z Great Canyonu, kde lide mohou vyjit nad pul reky Moskvy. Co se parku tyce, tak je nadherne udelany se spoustou jak zahonku, tak i mist k vyziti. A samozrejme nechybi spousta stanky s Morozenoe a Napitky. Kupodivu za normalni ceny – morozenoe (zmrzlina) za 100 rublu ($2) kopecek, limonade za 50 rublu ($1) 300ml lahev.

Bolsoj Moskevskij Gasudarstvennyj Cirk – Moskevsky Circus

Diky prisernemu trafficu dojizdim k cirkusu s 5ti minutovym zpozdenim a to jenom diky ridici diky nemuz jsem si vzpomnel na nasi jizdu na letiste na Kube. Tam take ridic ktery si myslel ze na letiste spechame udelal prvni posledni aby nas tam dovezl vcas (nebo vubec). Tady take, ridic vedel ze v Circusu musim byt na 7 vecer tak mi predvedl jak se po Moskve jezdi. Horska draha hadr. Kdo chce zazit adrenalin tomu predam kontakt na ridice. Nastesti v Circuse byla ochrana jenom jednovrstva, takze stacilo projit ramy a ukazat obsah tasek a kapes. Tim ze jsem byl sam jsem mel stesti ze jsem v temer vyprodanem cirkusu nasel jedno misto ve 4 rade s dobrym vyhledem. Navic se jednalo o predstveni “Idol”, coz nastesti nemelo nic spolecneho s televizni soutezi stejneho jmena, ale byla to casove omezena (asi dva tydny) akce, kdy ukazovali nejlepsi vystoupeni cirkusaku z vyberu ktery predtim delali. Koukam ze mam zatim stesti, Socha Kalasnikova, park Zaryade, Vystava o Kimu Philbim, Idol,… Vsechno otevrene tesne pred tim nez jsem prijel. Samozrejme takovou akci osobne podporil (pri otevreni, ne kdyz jsem tam byl ja) sam preziden Putin, ktery jak uz jsem snad psal je tady velice oblibeny a rusove jsou na nej, rekl bych pravem, velice hrdi. Predstaveni bylo uzasne, svoji slavu si Moskevsky Circus zaslouzi. A vzhledem k tomu ze jsme v rusku, tak nektere zakazy (ale nektere zase ne, pozor na to) se tu berou spise jako doporuceni, takze pote co jsem sedel jak zarezany a jen koukal a poslusne nechaval fotak v kapse a koukal jak ostatni foti o 106, tak jsem neydrzel a par fotek udelal take. Uvadecky pak mirili laserovym ukazovatekm na ty kdo to s focenim ci natacenim ocividne prehaneli.

No a po skonceni Circusu uz jen zpatky Ubrem na hotel. A zase je pozde a zase se nevyspim jak bych chtel 🙂 Ale stoji to za to!

Let do Moskvy

Stredecni rano jsem zamkl barak, vypnul vodu, vzal kufr a odjel do prace. Kolega mi nastesti drzel misto v rohu pracovni garaze, abych tam mohl nechat auto po dobu me nepritomnosti. Po praci mne kolega hodil na nadrazi a hura na Sydney Airport. Snazil jsem se dostat na let Qatar Airways ve 21:20. Diky uzasne kamaradce Denise mam tu moznost letat tzv ID90 – zamestnanecke letenky. Ty maji tu vyhodou ze jsou levnejsi, zejmena business trida je vyrazne levnejsi nez je bezna cena. Ma to ovsem ten hacek ze se leti jen v pripade ze jsou volna mista v letadle. A to zdaleka nemusi byt vzdy pravda. Napriklad o den pozdeji bylo prebookovano o 14 osob a dalsi zamestnanci byli v poradi na cekace. Je to soucast tohoto stylu cestovani, neni to pro kazdeho. Ja mel plan (b), kdy bych si koupil na druhy den letenku do Adelaide s extra zavazadlem a odletal druhy den z Adelaide. Clovek musi byt flexibilni.

Nastesti jsem se do letadla dostal a nastesti to byl “pointy end” 🙂 Jak se tu rika business classu (proste mista u spicky letadla). Pak uz jen rychle probehnout letistem, protoze checkin jsem mel samozrejme az po skonceni bezneho a vyrizeni palubni letenky, takze jsem mel na absolovani pasove a pak bezpecnostni kontroly a dobehnuti ke gate sotva 40 minut. Coz neni mnoho.

V letadle uz to bylo mnohem lepsi. Misto 10A, u okenka, s klasickym Qatarskym business mistem, ktere se rotahne do plne rovneho luzka. Po obligatnim sampanskem, prisla na radu brzy po staru vecere – clovek si muze ricit kdy chce jist a co chce jist, na vyber je z bohateho menu, serviruje se na ubrus, a pouziva sklo, porcelan a opravdove pribory. Vyhodou cestovani ze Sydney je let s Airbusem A380. Coz je letadlo pomerne tiche (zvlaste na tom pointy end, tedy pred motory) ale hlavni vyhodou je ze pro business a first class je zde umisteny bar. Takze po vzoru Jamese Bonda jsem si uzival v baru, popijel martini s vodkou (shaken, not stirred) a kecal s barmankou ktera byla rada ze tam nekoho ma, protoze ostatni sli na kute a ona tam stejne tak jako tak musela byt. Pak se prisla projit jedna cestujici (jmeno tu neuvadim), uz v pyzamu, podarilo se mi ji ukecat na jeden drink, zjistit ze ma docela vysokou funkci na soudu v nejmenovanem meste/okrese. Letela s kamaradkou do Irska na dovolenou. Nezustalo u jedne sklenicky a zabava byla vyborna….

No a po vyspani jsem sotva stihl snidani a uz jsme pristavali v Doha. Vzhledem k tomu ze vizum do Ruska mi zaclo platit az 15.9. tak jsem musel cekat na prvni letadlo ktere prileti do Ruska toho 15.9. Takze jsem mel 20 hodin cas. Nez to travit na letisti, tak jsem si vzal taxika do hotelu kde jsem byl jiz minule pri mem poslednim mezipristani v lednu letosniho roku. Hotel se tedy krapet zmenil a bohuzel asi ne k lepsimu (omezeni 24 hodinoveho menu, i snidane nebyla uz tak bohata jako drive). Nicmene pokoj cisty, pohodlny, tak si clovek odpocinul a vyuzil jsem casu k nastudovani toho co videt v Moskve, online nakupu listku do Kremlu a podobne. Pak jsem si objednal obed a kupodivu ho prinesla servirka ktera si mne pamatovala z minula, Caroline. Velice mila a prijemna.

O pulnoci jsem se vypravil zpatky na letiste, kde uz mne cekala palubni mistenka, protoze let nebyl zdaleka plny, business byl jen z poloviny zaplneny. Bohuzel, tentokrat ne luzkova uprava, “pouze” velke siroke kresla ktere se daly slozit ale ne do uplne placata. Nicmene se jednalo pouze o 6ti hodinovy let, takze to by jeden prezil i v “cattle class”. Ostatne jak Denisa rikala, nas namlsa na business a pak se nam nebude chtit litat economy. Ma pravdu… A asi sama vi o cem mluvi 🙂

V Moskve to bylo zajimave, jen projiti pres celni kontrolu trvalo pres hodinu! Pak uz si jen zaridit Ruskou SIM kartu a vzit taxika na hotel. Protoze jsem se dotsal na hotel drive nez meli volny pokoj, tak jsem se mezitim vyrazil podivat na Rude namesti. Hotel mam od nej necelych 10 minut pesky, tak to nebyl problem.