Dalsi cast cesty nas zavedla az do Margaret River s malou odbockou do Cape Leeuwin – nejjihozapadnejsiho bodu Australskeho kontinentu.
Cesta nas vedla malebnymi mestecky a vesnickami a v jedne z nich – Pemberton – jsme si dali mistni pochoutku “Marron” – cesky rak ricni. Pak jsme si jeste zkouseli vylezt na 52m vysoky gumtree, ale prizname se ze jsme to vzdali a az na vrchol nevystoupali, prece jenom vyhybat se v 50 metrech na pochybnych mrnavych stupatkach s lidma miricima dolu by mohl byt az prilisny adrenalinovy zazitek.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Zato Tom si pak uzil tramvaj a parni lokomotivu v mistnim depu – tam zase pro zmenu jsou natolik opatrni ze ze starosti aby si nahodou nekdo neco neudelal nepousteji lidi ani do kabiny te krasne lokomotivy. Jsou to paradoxy.
No a zlatym hrebem dneska byl nevyssi majak ve Western Australia na Cape Leeuwin – ktery je zaroven i nejjihozapadnejsim mistem Australie a zaroven mistem kde se stykaji dva oceany – Indicky a Jizni. Prijemna pruvodkyne nam vypravela historii mistniho majaku, a poctive s nami dnes jiz poseste vystoupaka nahoru. Vysvetlila nam i to proc se majak otaci i ve dne kdy nesviti – protoze sklo ve fresneovych cockach je pres 100 let stare a pokud by byla na stejnem miste pak by ji horko slunce mohlo poskodit. Otacenim se teplo distribuuje a zaroven vytvarenym ovivanim vetrem chladi. Nova cocka by pry vysla na pry vice nez milion dolaru…. (jako neverici Tomas jsem si to overoval a je to tak… fabrika ktera tyto fresnelovy cocky vyrabela byla znicena behem druhe svetove valky a dnes udelat kopii je silene drahe, cocka je prece jenom ponekud vetsi)
