Category: Cestovani

Dalsi den jsme si vyhradili na more. Hned rano jsme vyrazili na snorchlovani. Jeli jsme jen sami dva, tak to bylo prima, meli jsme sveho pruvodce, ktery nas dovezl k jednomu ostrovu s hezkym koralovym utesem a hezky tam pak na nas cekal v lodce. Koraly jsou nadherne a tolik ryb (teda spis rybicek) v nich ze to je az k nevire. Alespn par fotek pro ted, na nasich strankach bude pak fotek vic. Po navratu jsme se uvelebili na nasich lehatkach a bazenu a byli tak umoreni ze jsme si nechali donest obed az na pokoj. To je ta spravna pohodicka a relax 🙂 Relaxovali jsme az do 3 hodin odpoledne kdy nam kuchar ukazoval jak vari jejich jidla – a dal nam i ochutnat. A pak uz jsme se pripravili a ve 4 hodiny vyrazili na fishing trip (rybarsky vylet). Jelo nas celkem 6, stara znama parta co uz se zname (Ben a Stacey a Jessica a Brian). Ben jako zdatny lovec a rybar nas vsechny zasobil, takze piva i whiskey bylo dost a vyraili jsme na volne more s velkymi navnadami. Zabava vyborna, jelo se fajn. Verunka sice chvili po pivu trpela houpanim lodi, ale za chvilku ji to preslo a bylo ji uz zase vesele. Nicmene prestoze jsme na lodi nemeli zadne banany (coz pry prinasi rybarum smulu a nic neulovi) tak jsme nechytli vubec nic. Tedy jeden zatah byl, ale ryba byla vetsi nez nas vlasec mohl zvladnout a podarilo se ji utrhnout. Takze jsme se do pristavu vratili sice veseli, ale s prazdnou. Jeste jsem si delal legraci ze snad kuchar na nas nespolehal a nebude na jidelnim listku “Catch of the day” (Ulovek dne, v rybarskych restauracich casty pojem). Samozrejme kdyz jsme se sesli spolu znova u vecere, tak na listku byla jedna z moznosti… Catch of the day! Nastesti ale ne naseho ulovku, ale asi nejakeho jineho, uspesnejsiho, rybare. Ja si dal pro jistotu stejka, nejak uz jsem tem rybam neveril….

Dalsi nadherny den a my vyrazime spolu s dalsima dvema parama, nasi stari znami Ben a Stacey a jeste se pridavaji Bryan a Jessica ze San Diega. Nas pruvodce Avalouni nas bere do jedne z mistnich vesnicek, kde nas hezky privitaji a opet nasleduje ritual piti kavy. Pak si povidame s vesnicany – kazdy tu totiz umi anglicky, deti se to uci jiz hned od prvni tridy ve skole, ale uz i mali caparti mluvi pomalu lepe nez my. Ceka nas cesta k mistnimu vodopadu, ktery mistni vyuzivaji jako takovy tobogan. Protoze vime ze cesta bude dlouha, tak radi vezmeme variantu jizdy na koni. To ovsem nevime ze kone sice maji, ale sedla ne. Tady se na sedlech nejezdi. Pro Stacey a Jessicu sice nejake stare nekde najdou ale my ostatni jedeme na koni bez sedla. To je docela zazitek, ale take to stoji pekne vypeti, kdyz se musi balancovat, aby z kone clovek nespad. Cesta je dlouha, kopcovita a bahnita, takze jsme prece jen radi ze jedeme na koni a nemusime se borit tim bahnem. Po cca pul hodine dorazime k vodopadum – tedy jeste musime tak 10 minut pesky, ale pak uz tam jsme. Sice tomu ze zacatku neduverujeme, ale mistni nam ukazou ze se na tom kameni opravdu da plus minus bezpecne sklouznout, tak se odhodlavame a sjizdime take. Je to docela sranda, sice trosku tvrde, ale voda je dole nastesti hluboka, takze dopad je do mekkeho. Dopada se do takoveho maleho prirodniho bazenku ve skale, sice hlubokeho, ale v prumeru tak 3 metry.
Bohuzel pri vylezani kdyz jsem se drzel za okraj te skaly, tak velky proud pretekajici vody mi strhl snubni prstynek. Uz jsem se s nim malem rozloucil, ale domorodci se hned seskakali a opravdu ten prstynek v te horske ricce nasli! Vsecka cest! Nastesti vse dobre dopadlo, ale od te doby uz mame az do odjezdu prstynky schovane v krabicce na pokoji. Pak nam jeste mistni predvadeji co ve vode provadeji oni a predvadeli nam akrobaticke skoky ktere provadeji oni. Veronice se mistni tobogan tak libil ze se ji ani odjet nechtelo a klouzala se a klouzala…. az si druhy den pomalu sednout nemohla – s modrinou na zadni casti tela. Az jsme se vsichni poradne vymachali nasledovala cesta zpatky – opet na konich bez sedel. Ale to uz bylo jednodussi, uz mame praxi 🙂 Cestou si povidame s nasimi pruvodci a dozvidame se hodne o zivote fijanu – tedy tech co ziji jeste tradicne ve vesnicich. Tahle vesnice je na tom pomerne dobre, krome turismu tu ziji hlavne z pestovani zeleniny a lovy divocaku. Dokonce maji zavedeny proud, ale bohuzel od cyklonu (18. prosince) jim nejde a stale cekaji na opravu.
Zbytek dne uz byl jen odpocinkovy, pohoda u bazenku, a cas pred veceri vyplnili dlabanim bananu co jsme si koupili cestou na trznici (male, celkem “osklive”, ale hrozne dobre a sladke a take hrozne levne).

Tak uz jsme dorazili domu. Kamaradka Lucy, ktera nam behem dovolene hlidala barak, nas prijela vyzvednout na letiste a dovezla az domu.
Dnes vybalujeme, pereme, odpocivame a Veronika se uci.
Fotky dodame behem nekolika pristich dni.
AHOJ

Prestoze mame relaxacni dovolenou (a ne poznavaci) tak jsdme se rozhodli ze se vydame po vychodnim pobrezi ktere jeste nezname a jako konecna bude hlavni mesto Suva. Suva ma zhruba 200 tisic obyvatel (cele Fiji necely milion).Vyrazime brzy rano, jsme mezi prvnimi na snidani. Mame stesti na ridice (a i auto). Salmen byl vzdelany, mel graduating certificate z uz nevim ceho a prave dodelal bachelor of science. A chce si udelat Master of Science. Takze (nejenom na mistni pomery) velice slusne vzdelany clovek. Take jsme pozdei prisli na to proc – a take proc mame tak dobre auto – protoze jeho tatinek vlastni SunCoast Tours a synacek byl doma na prazdninach a par dolarku se hodilo. Kazdopadne jsme tedy meli vyborneho pruvodce, protoze Salmen ma rodice v Raki Raki a studuje v Suve, tudiz nejenom cestu ale i Suvu zna velice dobre. Cestou zastavujeme na nekterych zajimavych mistech, mesteckach a parcich a vubec se dozvidame spoustu zajimavosti o zivote na Fiji.
Suva – je temer velkomesto se vsim co k tomu patri. Takze maji i semafory a dopravni zacpy. Nejdrive see stavujeme na mistni vyhlasene trznici a pak vse dalsi, vcetne Cummins Street, Victoria Parade a take muzea historie Fiji. Muzeum bylo opravdu zajimave a po skonceni prohlidky uz je pomalu cas jet zpatky. V centru Suvy clovek temer zapomene ze je na Fiji. V ulicich svetelne reklamy, zname obchody, nekde i moderni budovy. Jenze staci popojet do vedlejsi ctvrti a vse je jinak, plechove boudy, baracky na spadnuti. A staci vyjet par kilometru za Suvu a clovek je v uplne jinem svete vesnicek kde lide dodnes ziji bez elektriny a vyziji vicemene z toho co si vypestuji ci ulovi. V tu chvili zni v radiu reklama na Sony Bravia LCD televzi, coz pusobi nekde kde nemaji ani lednicku trosku divne. Lide v techto vesnickach se zabavuji navecer ruzne, vetsinou fotbalem, volejbalem, ci jinymi hrami, schazeji se ve spolecenske mistnosti/dome kde spolu prozivaji odpoledne a vecer nez se setmi. Pak je tma. Nektere vesnice uz elektrinu zavedenu maji, ale ted po cyklonu 4 nedele nazpatek) jim stale jeste proud nejde.

Dnes byla Island tour po okolnich ostrovech – samozrejme ze ne po vsech, nebot jich tu jsou stovky. Kdo chce (a mam dost pnez) muze si nejaky koupit. K ostrovu dostane zadarmo i 10m more od pobrezi ostruvku. Vyrazime rano po snidani. Veru si dala hodne mlika, ma podezreni z snedla nebo vypila neco co nemela. Nastesti mliko pomohlo a my uspesne vyrazili na vylet. Cestovalo se v male lodce, ale vsude bylo blizko k nejakemu ostrovu, tak jsme se ani nebali ze by mu ten jeden motor vysadil. Co povidat, bylo to nadherne, na par ostrovu jsme vystoupili a u jednoho snorchlovali. O tee nadhere se moc vypravet neda, to se musi videt. I kdyz na fotkach to neni ono tak alespon par na posouzeni.
No a po navratu uz jen lenoseni u bazenku, pohoda, koktejly, baileys…
Veronika pak vecer zjistila ze se spalila, tak jsme jeste chladili a mazali.

Jo a pro ty kdo to nahodou nevi – na obrazky se da kliknout a ty se pak zvetsi.

Dnes po snidani si bereme taxika a jedeme do jineho resortu – Voli Voli. Tam nas hned vitaji, je jasne videt ze jsme turiste, a kdyz zjisti ze z Wananavu tak jsou jeste milejsi. Hned nam nabizi rucniky na plaz (zadarmo, bez podpisu) a my si jdeme prohlidnout resort. Je sice novejsi nez Wananavu, ale zatim mu asi chybi takova ta spravna atmosfera. Je take levnejsi, takze tam neni tolik zamestnancu, tudiz je tam i vic “mrtvo”, kdezto u nas vice “zivo”. U obeda jim nehrala ziva hudba jako u nas ale jen moderni hudba z radia ci CD. Take obsluhujiciho personalu bylo poskrovnu a z jidelniho listku jsme si nevybrali. Ale maji hezkou plaz a nadherny vyhled z kopecku – az se na nej teda clovek vydrape. Na plazi nasla Verunka zajimave muslick ktere vypadaly spis jako udelane a ozdobene knofliky s hvezdici na povrchu – ale kdyz jsme jich pak nasli vic a to i v mori tak jsme zjistili ze to je opravdu dilo prirody. Vyzkouseli jsme i jejich bazen s barem, ovsem bar meli zavreny… Tak jsme si pak nechali zavolat odvoz zpatky k nam do Wananavu a uzivali si zajimave cesty zpet.
Odpoledne jsme sli na prednasku o kokosech. Ukazali nam jake druhy kokosu tu maji, jake jsou jednotlive stadia zrani, kdy je co jedle, jak se kokos strouha, jak se z nej dela kokosove mleko a podobne. Moc zajimave, hlavne i tim ze vse bylo spojene s praktickou ukazkou vseho (od lezeni na plamy, loupani orechu az po strouhani) a ochutnavkou. Nejzajimavejsi novy fakt co jsme se dozvedeli je jak chutna kokos kdyz uz zacne klicit. Pak uz uprostred neni kokosova stava, ale takova duznina – je podobna konsistenci trosku mekcimu jablku a chutna neco mezi jablkem a kokosem. Hrozne dobry! Nakonec jsme se dozvedeli ze ten chlapik co nam to ukazoval (vse krome lezni na palmu) naposledy lezl na palmu kdyz mu bylo 21 (ted je mu 68). To se tehda nahnul na jeden orech, sklouzla mu ruka a on z te hrozne vysky sletel na zem. Byl par dni ochrnuty, spoustu zlomenin, ale mistni saman ho dal dohromady a dneska by to na nem nikdo nepoznal.
Na vecer uz zase pohoda u bazenku, koktejliky, a pak vecere. Ty potvory tady pokazde prijdou s necim aby clovek nemohl veceri odmitnout – takze jsme meli zajimavy buffet, kde si clovek vybral syrova masa, zeleninu, omacky a cokoliv dalsiho a kuchar to primo pred nim na BBQ opekl. No po takove veceri se uz toho moc delat neda. Navic po veceri nekolikrat vypadl proud. Generatory sice naskocili (asi behem 2 minut) ale pak to zase vypinali kdyz to prehazovali na sit a pak zase vypad proud, … Ale nastesti nam to uz tak nevadilo. Vazne si to tu vyborne uzivame, relax, pohoda, exotika a romantika.

Tak dnes nam prselo. Tedy ne prselo, vyslovne LILO. Proudy vody, jeste horsi jak dest v Australii. viagra cheap No nevadi, stejne je to dovolena na pohodu, nic nemusim stihnout, hlavni je relax. Takze lenosivy den. Alespon ho vyuzivame k tomu ze spolecne s recepcni se snazime zprovoznit internet. Nakonec Internet prece jen nejak jde. Mam sve pochybnosti, ale nechci tu ze sebe delat nekoho kdo bez Internetu nevydrzi par dni (I kdyz je to stve mozna vic nez me). Zaplacen pristup na 7 dni a 1.2 GB, snad to bude stacit.
Odpoledne prestava prset a je nadherny den, tak vyuzivame mistni nabidky a bereme si kajaky a vyrazime na plavbu kolem pobrezi. Navecer se jeste prochazime po resortu, okukujeme jake jsou okolni bure, co vse v resortu je a podobne. Pak uz jen vecere, od cca 6pm do skoro 10pm, tady je vse takove pomalejsi, ale pravdou je ze je vzdy zabava, mistni ziva muzika, piti Kavy, louceni s hosty co odjizdeji, ritual zapalovani louci, a vubec nadherny a menici se vyhled na ocean s tim jak pada noc. Navic byl k veceri krab – a ten se jist moc rychle neda.

Na veceri nam v resortu pripravili jidlo na Lovo Pitu. To je tradicn priprava jidla na Fiji. Dela se tak ze se v dire v zemi udela ohniste a na vrch se daji kameny. Ty az drevo dohori jsou uz rozzhavene a zaroven klesnou do te diry po dreve. A pak se na ne nanda v palmovych listech zabalene maso, zelenina, brambory a vubec cokoliv. Cele se to zakryje zbytkem horkych kamenu, listim a hlinou a prikryje platnem. A necha se to tak nekolik hodin pect/udit. A je to pak hrozne dobre, protoze je to vse pekne prouzene, takze i ta zelenina chutna moc dobre. Vecere byla formou bufetu, takze nikdo neprisel zkratka. Zvlaste rybu meli vyborne pripravenou, ale i ostatni bylo vynikajici. Pak nam predvadeli jejich mistni tance. Vzhledem k tomu ze neznali pismo tak jejich historie je formou tancu a pisnicek. I Veronika si zatancovala 🙂
A vecer pak uz se jen zchladit v bazenku a sup na kute!

Tak z potapeni ze seslo, je potreba certifikat od lekare. Nicmene jsme misto toho vyrazili na turu po okoli. Pruvodce vzal nas a jeste jeden par (Robert & Sue, z Queenslandu) do jedne blizke village. Tam jsme se zucastnili ceremonie piti kavy a pak nam preddvadeli jejich tance a zvyky. Bylo to zajimave, ale kavu tu maji tedy mnohem slabsi nez na Vanuatu. Bavime se o opiovem napoji kava, ne o kafi 🙂
Pak jsme projizddeli dal a stavili jsme se ve meste Raki Raki. To bylo zajimave, protoze tato cast neni moc turisticka, takze to je mesto opravdu “mistnich”. Coz je prima na to poznat jak tu lide opravbdu ziji. Ale zaroven to take znamna ze tam nemaji zadne suvenyry 🙂 Zazitek to byl zajimavy, at uz z toho ze vsecny obchody maji pevne mrizovani, tak pres otevrene autobusy az po mistni trziste kde jsme levne nakoupili ovoce. Cena napr za trs (12) kokosovych orechu FJD 5, to je nejakych AUD 2.75. Zhruba 20 centu za kokos.
A po prohlidce mesta jsme vyraziili dale po okoli a prohledli si (bohuzel jen zvenku) zavod na zpracovani cukrove trtiny – sveho casu nejvynosnejsi artikl pro Fiji. Dnes uz je to turismus. No a konecna zastavka byla u hrobky posledniho nacelnika lidojeda Udre Udre. Jako posledni odolaval krestanske cirkvi a uznaval s celym svym kmenem lidozroutstvi.
Pak uz jsme se jen dotrmaceli domu a hned do bazenku pred loznici, protoze bylo horko k padnuti.

Druhy den se popise snadno – lenoseni. Opravdu nicnedelat, jen si uzivat volna, nadherne prirody a super vyhledu na ocean a ostrovy. V cene jsme meli kazdy i hodinovou masaz, tak uz nam nechybelo skoro nic. A to co ano nam splnili v baru behem “happy hours” kdy koktejly staly v prepoctu cca $6 (australskych).