Sesty den – Cafe Pushkin, Ostankino, Park Zaryadye, Circus

Dnesek byl opet nabity, Rano jeste dopripravit nejake veci, zkontrolovat pocasi, koupit listek do Ostankina a do Circusu, nechat si to v recepci vytisknout a hura do sveta. Mel jsem stesti na ridice, nekteri jsou uplne tticho (bud protoze jsou takovi, nebo protoze poznali ze jsem cizinec a nechteji travit cas horko tezko domluvou), ale tento byul pekne ukecany a nutil mne mluvit a mluvit (samozrejme rusky, na anglicky mluviciho ridice Uber jsem tu jeste nanarazil). Takze se stalo ze najednou mi rikal, tady koukej, tady ted pred par dny odhalili sochu Kalasnikova. Tak kdyz byl tak ukecanej tak jsem mu rekl at hned zastavi at si muzu tu novotu vyfotit. Tatka mi o te sose rikal vecer pred tim a ja hned rano diky taxikari na ni narazim. A pak uz zastavka u vyhlaseneho Cafe Pushkin (ja sem musim dodat obrazky, az to spravim). V necem tak nadhernem jsem jeste nejedl, a ze jsem prolez uz radku vybornych podniku. Mel jsem stesti ze byl vsedni den a ze jsem prisel tesne po tom co otevreli a misto do standardni casti jsem si zamluvil “knihovnu”. Nejakou dobu jsme tam byl sam, coz melo tu vyhodu ze Jsem si mohl celou knihovnu projit, prohlednout a i vyfotit. K jidlu jsem si dal samozrejme tradicni rusky borsc a pak jsem nechal cissnika at mi doporuci jake hlavni jidlo typicky ruske. Navrhl minidegustaci 5ti jidel coz jsem s prehledem granda odsouhlasil, nebot jsem si pamatoval ze i tato degustace stala zhruba neco kolem 2300 rublu – mene nez $50. Na takovy podnik pohadka, skoda ze tu nejsem dele, udelal bych si z toho “zavodku”. Cisnik nadseny ze jsem nekoukal po nejlevnejsim a vzal jeho radu nevedel jak by mi mohl vyhovet. Ukazoval mi cely sal, zavedl mne i do vrchniho patra, no mel jsem kopletni servis. Nutno uznat ze jidlo bylo vynikajici, ale v tomhle prostredi se clovek necha kochat jen tim prostredim a nastesti i velice prijemnou a sladenou hudbou.

Vyborne najedeny fyzicky i dusevne, jsem pak vzal Ubra na Ostankino, kde jsem mel ve 2 hodiny odpoledne exkurzi. Jen vstup byl docela zajimavy. Hned u plotu stal vojak, kontroloval zda mam vstupenku. Pak mne pustil za plot, kde byla prvni budova s kontrolou. Jako na letisti. Jako na lepsim letisti kde maji ty nove celotelove skenery – presne ty tu maji a kazdy jimi musi projit a samozrejme nechat si kompletne zkontrolovat tasku. Pak poklus do pokladny kde po prohlednuti listku a pasu vydaji karticku. S kartickou pak na cestu k vezi. Asi tak 50 metru od veze dalsi kontrolni budova. Svetla nad dvermi a vyjimecne i v anglictine reprodukovane prikazy ze vstupovat jednotlive do dveri kde sviti zelene svetlo. To take bylo naposledy kdy jsem tam slysel anglictinu. Kontrola jeste jednou a jeste dukladnejsi nez ta prvni. Mam strach ze jestli bude primo ve vezi dalsi tak nas uz svliknou do naha. A opet ukazovat ted uz ne listek ale karticku a pas. Pak uz konecne muzu do veze. Mam “Marsrutku No 2”, coz znamena ze se podivam i do technologicke casti veze. Vytah nas vyveze do 88 metru a my vychazime ven do tubusu veze na technologickou plosinu. Pripravene prilby si nikdo nebere, nechci vypadat za exota, tak jsem hrdina taky a nechavam ji tam. Pruvodkyne toho vyklada hodne, ja pochytavam tak pulku, ale plus minus jsem v obraze. Pote nas jiz vytah vyveze do 388 metru na vyhlidkovou plosinu (uzavrenou). Oproti jinym vezim je zde pomerene malo lid (je videt i na fotkach). Se zajmem si prohlizim prosklenou podlahu skrz kterou je videt i pata veze pres 380 metru pod nami. Zazitek super, pak uz nas ale nazenou do vytahu a exkurze skoncila. Cestou zpatky se pri vychodu setkavam s parem englicanek, ktere plastovou karticku po posledni kontrole nekde ztratily ci vyhodily, protoze je nenapadlo ze ji budou potrebovat i pri odchodu. Jen doufam ze podobne se nezachovaly i k dolozce do pasu kterou kazdy dostal pri vstupu do zeme… Nastesti to pro ne dobre dopadlo, trosku jsem pomohl s prekladem, protoze ony neumely rusky a strazni zase anglicky.

Park Zaryade – Cesto z Ostankino jsem se nechal vysadit v parku Zaryade, ktery je hned vedle chramu Vasila Blazeneho u reky Moskvy. Ten otevreli take pred par dny a je to poznat i tim ze je plny lidi. Opravdu hodne plny. Ale je hrozne hezky a ma dokonce i “repliku” podkovy z Great Canyonu, kde lide mohou vyjit nad pul reky Moskvy. Co se parku tyce, tak je nadherne udelany se spoustou jak zahonku, tak i mist k vyziti. A samozrejme nechybi spousta stanky s Morozenoe a Napitky. Kupodivu za normalni ceny – morozenoe (zmrzlina) za 100 rublu ($2) kopecek, limonade za 50 rublu ($1) 300ml lahev.

Bolsoj Moskevskij Gasudarstvennyj Cirk – Moskevsky Circus

Diky prisernemu trafficu dojizdim k cirkusu s 5ti minutovym zpozdenim a to jenom diky ridici diky nemuz jsem si vzpomnel na nasi jizdu na letiste na Kube. Tam take ridic ktery si myslel ze na letiste spechame udelal prvni posledni aby nas tam dovezl vcas (nebo vubec). Tady take, ridic vedel ze v Circusu musim byt na 7 vecer tak mi predvedl jak se po Moskve jezdi. Horska draha hadr. Kdo chce zazit adrenalin tomu predam kontakt na ridice. Nastesti v Circuse byla ochrana jenom jednovrstva, takze stacilo projit ramy a ukazat obsah tasek a kapes. Tim ze jsem byl sam jsem mel stesti ze jsem v temer vyprodanem cirkusu nasel jedno misto ve 4 rade s dobrym vyhledem. Navic se jednalo o predstveni “Idol”, coz nastesti nemelo nic spolecneho s televizni soutezi stejneho jmena, ale byla to casove omezena (asi dva tydny) akce, kdy ukazovali nejlepsi vystoupeni cirkusaku z vyberu ktery predtim delali. Koukam ze mam zatim stesti, Socha Kalasnikova, park Zaryade, Vystava o Kimu Philbim, Idol,… Vsechno otevrene tesne pred tim nez jsem prijel. Samozrejme takovou akci osobne podporil (pri otevreni, ne kdyz jsem tam byl ja) sam preziden Putin, ktery jak uz jsem snad psal je tady velice oblibeny a rusove jsou na nej, rekl bych pravem, velice hrdi. Predstaveni bylo uzasne, svoji slavu si Moskevsky Circus zaslouzi. A vzhledem k tomu ze jsme v rusku, tak nektere zakazy (ale nektere zase ne, pozor na to) se tu berou spise jako doporuceni, takze pote co jsem sedel jak zarezany a jen koukal a poslusne nechaval fotak v kapse a koukal jak ostatni foti o 106, tak jsem neydrzel a par fotek udelal take. Uvadecky pak mirili laserovym ukazovatekm na ty kdo to s focenim ci natacenim ocividne prehaneli.

No a po skonceni Circusu uz jen zpatky Ubrem na hotel. A zase je pozde a zase se nevyspim jak bych chtel 🙂 Ale stoji to za to!

Paty den v Moskve – Kreml a Philby

Po odpocinkovem dni brzy vstavat a hned po snidani vyrazim do Kremlu. Kupodivu z Rudeho namesti nei do Kremlu pristup (tedy pro obycejne smrtelniky). Vchod je z uplne druhe strany. Sice jsem mel elektronicky listek, ale to jsem nevedel ze si ho budu muset v pokladne vymenit za papirovy. Coz by nebyl takovy problem, kdyby… listek co jsem mel byl na vstup do zbrojnice (kde je velka vystava), ktera je na uplnem kraji Kremlu, kdezto pokladna je u hlavniho vchodu, ktery je zhruba uprostred. Uz jsem se zminil jak je Kreml veliky? Takze jsem mel splnenou deni davku kroku dle mych hodinek jeste nez jsem se do Kremlu vubec dostal 🙂

Ve zbrojnici je nadherna vystava vzacnych artefaktu od 16. stoleti do zacatku 20. stoleti. Bohuzel se tam nesmi fotit. Popisovat to tu asi nema smysl, ale je tam hodne zlatych i stribrnych veci, krasne hostoricke veci, od satu, pres misy, cise, obrovske a nazdobene oltarni bible, korunovacni klenoty, az po kocary cisarovny. Nektere veci jsou tak nadherne az oci prechazeji a clovek si rika jak to mohli pred temi tolika sta lety vubec zvladnout udelat.

A maly tip kdyby sem nekdo vazil cestu – v te zbrojnici (a nikde jinde, ani online ne) se da koupit liste do tzv Diamantoveho fondu – coz js vlastne obrovska trezorova mistnost, hlidana nekolika vojaky vevnitr i zvenku a znovu s pristupem pres ram (coz clovek stejne musi absolovovat pri vstupu do Kremlu, a ostatne i do spousty jinych verejnych mist, treba nekterych hotelu).  Ovsem to co se tam vidi to stoji za to. Zlata a diamantu a dalsich drahych kovu a kamenu (a perel) tam je pozehnane. Bohuzel ani tam se nesmi fotit. Vyhodou je ze moc lidi o tom bud nevi, nebo se jim nechce dat 500 rublu (cca $10), takze je tam na rozdil od ostatnich mist celkem klid a hodne malo lidi. Co jsem tam videl jsem jeste nevidel a nedivim se ze to tak peclive hlidaji.

Pak uz nasledovala prohlidka Kremlu jako takoveho (na to je potreba zase dalsi listek). Samozrejme nechybela Car-puska a Car-kolokol, delo ktere nikdy nevystrelilo a zvon ktery nikdy nezazvonil. Vsude je samozrejme spousta policistu ci vojaku a hlidaji kde se kdo pohybuje, protoze jsou mista kam lide nesmi – a kupodivu nejsou ani nijak oznacena, clovek pozna ze leze kam nema kdyz slyusi ze na nej policista piska pistalkou. Vetsinou pak i ostatni co to slysi pochopi ze tam “se nesmije” (jak rikala stara dezurnaja z Tater, na jejiz jmeno si ted nemohu vzpomenout).

V ramci budov v Kremlu je spousta ruznych vystav, od historie Kremlu, pres archeologicke vykopavky az po putovni vystavu historickeho Japonska. Bozhuel nikde se nesmi fotit, takze z Kremlu jsou fotky pouze z venku. Na zaver jsem uplne nahodou pri odchodu mel stesti na stridani strazi – co si pamatuji tak je to velice podobne stridani strazi na Prazskem hrade. Ale bylo to zajimve videt.

Pak volam na cislo na jednu vystavu o ktere jsem se dozvedel ze zprav. Snazil jsem se tam zajit jiz o vikendu, ale na udane adrese nikdo nebyl. Ochotna pani mi vysvetluje (samorejme v rustine pres mobil) ze ano, ze sice nevi kde jsem to vzal, ale vystavka skutecne je a skutecne na adrese kterou jsem udal. A o vikendu byla urcite zavrena ale dnes by mela byt otevrena. Dava mi cislo na telefon at si tam zavolam. Nikdo to nebere. No nic, beru si opet Uber a misto do hotelu jedu na udanou adresu, stalo mne to celych 138 rublu 🙂 (cca $2.80) Tam uz jsem odvaznejsi a boucham a zvonim, az si mne nekdo vsimne – pres zvonek mi na udane adrese reknou ze musim do vedlejsi ulice a tam. Tak jdu do vedlejsi ulice, zase zvonim a kdyz se dozaduji vystavky tak je hlas na druhe strane evidentne prekvapeny, nicmene mi vysvetluje (samozrejme opet pouze v rustine) ze vystavka tu tedy opravdu je, ze tedy nevi jak jsem se o tom dozvedel a at prijdu v pjat casov vecerom. Chvili premyslim, jestli si ze mne dela legraci aby se mne zbavil a nechal mne tu v pet odpoledne cucet pred prazdnym barakem ale dal uz se mnou nekomunikuje a protoze zbyvaji temer 2 hodiny tak se balim a vracim na hotel. Jeste ze tu funguje Uber a jeste ze je tak levny. Ja bych to za ty prachy teda nedelal. Po pul pate tedy opet vyrazim a neverim vlastnim ocim. Vratka do dvora otevrene a v nich prisny vojak. Nesmele se zeptam zda je tu ona vystavka, nacez on prekvapene a opatrne odpovida ze ano, jak jsem se o ni dozvedel, kdo jsem a zda to mam domluvene. Zapsal si moje jmeno a cislo pasu a vysilackou privolal dalsiho, pricemz mu nekolikrat zopakoval ze jsem “inostranec”. Dalsi vojak mne odvedl pred barak, kde si mne prevzal po podobne procedure s “inostrancem” dalsi strazce, ktery mne pak predal strazci primo ve vystavni hale, ktery mne pak predal nasemu pruvodci a pak nas vsechny hlidal. Vystavka byla otevrena teprve pred par dny (15.9.) samotnym prezidentem Putinem (ktery je tu velice oblibeny a milovany) a bude trvat jen do 5.10. Takze jsem mel stesti ze jsem to zastihl a hlavne ze jsem sledoval zpravy v televizi (a rozumnel jsem jim) kde se o tom zminovali. Jednalo se o vystavu o jejich hrdinovi, a z pohledu Anglie zradci, Kimu Philbim. Kdo nevi tak nejvetsi a nevyznamnejsi spion KGB ktery pracoval na vysoke pozici v Anglicke tajne sluzbe MI-6 (rozvedka). Vystava urcite stala za to, spousta do te doby neuverejnenych listin a detailu a zajimave artefakty (od doutniku a dymek az po medaile a vyznamenani). Kupodivu zde bylo mozne fotit. Vzhledem k tomu ze vystava byla vicemene jen na objednani tak lidi bylo pomerne malo a dle nekterych reakci by mne ani neprekvapilo kdyby alespon jeden nemel s dotycnym neco spolecneho.

Vecer pak misto do hotelu se nechavam odvezt do ulice s obchody, kde si za prve davam veceri (nemel jsem obed a uz mam vazne hlad), a pak kupuji neco na zub na pokoj (v hotelu jsou pouze snidane) a namoznost si neco koupit, akorat pitna voda tu je zadarmo. Stiham i postu, protoze nikde jinde nemaji ani pohlednice ani znamky. A vecer uz jsem zraly na postel. Samozrejme jeste stahnout a zazalohovat fotky, nabit vsechny baterky, a trosku psat tenhle blog nez vsechno zapomenu.

 

Druhy den v Moskve

Lenin

Historicke muzeum

Zajimavost – na rozdil treba od centra prahy, tady je na Rudem namesti vetsina rusky mluvicich lidi. Prevazuji nad “inostranci”.

Bunker 42

Izmailovo Market

Nocni Rude namesti

Prvni den v Moskve

Takze jak jsem jiz psal, me prvni kroky vedly na Rude namesti.

Po prvotni prohlidce jsem se vratil na hotel kde uz mne cekal pripraveny pokojik. Maly ale jak u nas rikame “cozy”. Mam vse co potrebuji (i kdyz oproti treba Benatkam ci San Franciscu je tohle hotovy apartman 🙂 ).

Po vybaleni a prevleceni do “civilu” (to je jedna z podminek zamestnaneckeho cestovani – business attire, takze kosile, oblekove kalhoty, oblekove boty – zadne dziny a tenisky) se tedy vypravuji na Rude namesti znovu.

St Basil’s Cathedral, GUM

Let do Moskvy

Stredecni rano jsem zamkl barak, vypnul vodu, vzal kufr a odjel do prace. Kolega mi nastesti drzel misto v rohu pracovni garaze, abych tam mohl nechat auto po dobu me nepritomnosti. Po praci mne kolega hodil na nadrazi a hura na Sydney Airport. Snazil jsem se dostat na let Qatar Airways ve 21:20. Diky uzasne kamaradce Denise mam tu moznost letat tzv ID90 – zamestnanecke letenky. Ty maji tu vyhodou ze jsou levnejsi, zejmena business trida je vyrazne levnejsi nez je bezna cena. Ma to ovsem ten hacek ze se leti jen v pripade ze jsou volna mista v letadle. A to zdaleka nemusi byt vzdy pravda. Napriklad o den pozdeji bylo prebookovano o 14 osob a dalsi zamestnanci byli v poradi na cekace. Je to soucast tohoto stylu cestovani, neni to pro kazdeho. Ja mel plan (b), kdy bych si koupil na druhy den letenku do Adelaide s extra zavazadlem a odletal druhy den z Adelaide. Clovek musi byt flexibilni.

Nastesti jsem se do letadla dostal a nastesti to byl “pointy end” 🙂 Jak se tu rika business classu (proste mista u spicky letadla). Pak uz jen rychle probehnout letistem, protoze checkin jsem mel samozrejme az po skonceni bezneho a vyrizeni palubni letenky, takze jsem mel na absolovani pasove a pak bezpecnostni kontroly a dobehnuti ke gate sotva 40 minut. Coz neni mnoho.

V letadle uz to bylo mnohem lepsi. Misto 10A, u okenka, s klasickym Qatarskym business mistem, ktere se rotahne do plne rovneho luzka. Po obligatnim sampanskem, prisla na radu brzy po staru vecere – clovek si muze ricit kdy chce jist a co chce jist, na vyber je z bohateho menu, serviruje se na ubrus, a pouziva sklo, porcelan a opravdove pribory. Vyhodou cestovani ze Sydney je let s Airbusem A380. Coz je letadlo pomerne tiche (zvlaste na tom pointy end, tedy pred motory) ale hlavni vyhodou je ze pro business a first class je zde umisteny bar. Takze po vzoru Jamese Bonda jsem si uzival v baru, popijel martini s vodkou (shaken, not stirred) a kecal s barmankou ktera byla rada ze tam nekoho ma, protoze ostatni sli na kute a ona tam stejne tak jako tak musela byt. Pak se prisla projit jedna cestujici (jmeno tu neuvadim), uz v pyzamu, podarilo se mi ji ukecat na jeden drink, zjistit ze ma docela vysokou funkci na soudu v nejmenovanem meste/okrese. Letela s kamaradkou do Irska na dovolenou. Nezustalo u jedne sklenicky a zabava byla vyborna….

No a po vyspani jsem sotva stihl snidani a uz jsme pristavali v Doha. Vzhledem k tomu ze vizum do Ruska mi zaclo platit az 15.9. tak jsem musel cekat na prvni letadlo ktere prileti do Ruska toho 15.9. Takze jsem mel 20 hodin cas. Nez to travit na letisti, tak jsem si vzal taxika do hotelu kde jsem byl jiz minule pri mem poslednim mezipristani v lednu letosniho roku. Hotel se tedy krapet zmenil a bohuzel asi ne k lepsimu (omezeni 24 hodinoveho menu, i snidane nebyla uz tak bohata jako drive). Nicmene pokoj cisty, pohodlny, tak si clovek odpocinul a vyuzil jsem casu k nastudovani toho co videt v Moskve, online nakupu listku do Kremlu a podobne. Pak jsem si objednal obed a kupodivu ho prinesla servirka ktera si mne pamatovala z minula, Caroline. Velice mila a prijemna.

O pulnoci jsem se vypravil zpatky na letiste, kde uz mne cekala palubni mistenka, protoze let nebyl zdaleka plny, business byl jen z poloviny zaplneny. Bohuzel, tentokrat ne luzkova uprava, “pouze” velke siroke kresla ktere se daly slozit ale ne do uplne placata. Nicmene se jednalo pouze o 6ti hodinovy let, takze to by jeden prezil i v “cattle class”. Ostatne jak Denisa rikala, nas namlsa na business a pak se nam nebude chtit litat economy. Ma pravdu… A asi sama vi o cem mluvi 🙂

V Moskve to bylo zajimave, jen projiti pres celni kontrolu trvalo pres hodinu! Pak uz si jen zaridit Ruskou SIM kartu a vzit taxika na hotel. Protoze jsem se dotsal na hotel drive nez meli volny pokoj, tak jsem se mezitim vyrazil podivat na Rude namesti. Hotel mam od nej necelych 10 minut pesky, tak to nebyl problem.

Nové cestování

Dlouho se tu nic neukázalo, je na čase zase někam vyrazit. A kam jinam po Číně a Kubě? Ne ne do KLDR to zatím nebude ale do Ruska jo. Zatím trošku pohled na konferenci z posledního víkendu v Sydney. No není to nádherné město?

Posledni den

Uz je to tu zas… vsechno jednou konci a i nase dovolena se chyli ke konci. Kratce pred pulnoci nam leti letadlo (let VA572) zpatky do Sydney, kde by jsme meli pristat pred 7 rano.

Dnesek byl taky linejsi den, dlouhy spanek, pak snidane v mistnim kafecku a projizdka po meste jiz drive zminovanymy CAT autobusy. Prohlidka stareho hodinoveho stroje v Bells Tower u pristavu, prochazka maledbnou anglickou ulickou a vubec prohlidka Perthu – a samozrejme i mistni St Marys katedraly (na kterou jsme koukali celou dobu z pokojoveho hotelu).

Anglicka ulicka
Anglicka ulicka
St Marys Cathedral
St Marys Cathedral

A jako vyborne zakonceni jsme si sedli do Hula Bula baru, hned vedle hotelu, ktery je uplne uzasny. Maji tam snad vsechny druhy rumu – vcetne 50ti leteho Jamajskeho rumu – ovsem za $300 za sklenicku, takze z archivnich jsme vyzkouseli 21lety rum za podstatne mensi castku. Ale hlavne delaji vynikajici koktejly a cely bar ma vynikajici atmosferu. jeste ze jsme do nej nezasli drive, jinak by se nam dovolena znacne prodrazila a volny cas hodne zkratil 🙂

No nevypada Veronika spokojene?
No nevypada Veronika spokojene?
Tom ochutnava 21lety jamajsky rum
Tom ochutnava 21lety jamajsky rum