Blog klokana Toma

Vsechno jednou sildenafil no prescription konci…

Kdyz uz jsme byli v Kuala Lumpuru tak jsme si samozrejme nemohli nechat ujit navstevu Petronas Towers.

(Tohle jeste doplnim)

Odpoledne jsme se cestou zpatky z Batu Caves nechali vysadit i motyli zahrady, kde jsme obdivovali motyly vsech druhu barev a velikosti. Veronika jednoho zachranila hned pri vchodu do zahrady, protoze se usadil hned uprostred chodniku. Za odmenu pak visel na Veronice jako na sve zachrankyni. Videli jsme spoustu motylu vsech druhu, barev a velikosti. V malem muzu jsme se pak podivali na ruzne exoty, ktere si v nekterych pripadech clovek preje spis nepotkat. Pavouci vetsi nez dlan ci housenky vetsi a tlustsi nez ruka radeji opravdu uvidim jen za sklem vitriny.

Radeji jsme se zasli podivat do Orchidejove zahrady. Cestou se nas snazil odchytit taxikar, ze nas vezme do hotelu za super cenu, tak jsme si ujasnili co ze to je slusna cena (rozumnej – usmlouvali jsme na opravdu rozumnou cenu) a slibili mu ze kdyz tam bude az se vratime ze zahrady ze si ho vezmeme.  Moc orchideji bohuzel v zahrade zrovna ted nebylo, ale alespon jsme meli hezky vyhled na Kuala Lumpur a malem jsme se pripletli k oslave narozenin. To uz se ovsem blizilo pozdni odpoledne a s nim pravidelny lijak. Zacina nenapadne, par kapkama aby behem 30 vterin spustil v prutrz mracen. Jak jsme byli radi ze taxikar opravdu pockal a my mohli vbehnout do taxiku a za rozumnou cenu se dostat zpatky k hotelu. Nemohli jsme si odpustit veceri v nasem oblibenem Curry house a pak uz na kute po celem narocnem dni.

Batu Caves je na okraji Kuala Lumpuru a tyto jeskyne maji pro Budhisty zvlastni vyznam. Veri ze maji spojitost s Lordem Muruganem, jednim z jejich mnoha bohu. Pro to mu take postavili pred vchodem sochu, ktera je jeho nejvetsi na svete – 42.7metru. Jeskyne je pekne vysoko a vede k ni 272 prikrych schodu. Jeden by rekl ze to bude bezpecne kdyz tam chodi tolik lidi, ale neni tomu tak. Kazdorocne se tam spousta lidi zrani pri padu ze schodu. Strycek naseho pruvodce tam take spadl a skoncil s 20 stehy na hlave. Proto se s nami pan Long rozloucil dole pred schodistem, kde si nas pak zase hezky vyzvedl. Nas nahoru hnala nejenom touha poznat nadheru budhisticke jeskyne, ale i fakt ze kolem schodiste se potulovalo spousta opicek Makaku. To jsme ale vedeli dopredu, takze jsme byli pouceni o tom ze neni dobre mit u sebe zadne jidlo, ba ani igelitku, ve ktere chytre opice jidlo predpokladaji. A nemuseli jsme dlouho cekat a opicky byly hned na zabradli vedle nas. A u vchodu do vedlejsi jeskyne jich bylo az az. Na nas byly opicky mile a roztomile, ale na jednoho manika co si dovoloval na mladata pak vystartovalo par velkych samcu a mel co delat aby neodesel s dirou na gatich.  Pka jsme prosli do svatyne – tedy te svate jeskyne. Co mne trosku prekvapilo bylo ze primo v jejich svatostanku meli stanky s obcerstvenim (coz jsem ovsem na druhou stranu po takovem vyslapu uvital) ale i s cetkama cinske vyroby. Takze nejenom Benatky jsou tim zaplaveny…  Cestou dolu jsme se opet kochali pohledem na opicky a davali jsme pozor aby jsme z pomerne strmych schodu nesleteli dolu. Ale ikal jsem si ze kdyby to nebylo bezpecne tak by tam turisty nepousteli. To bylo jen do doby kdy nam nas pruvodce pak vypravel o tom jak jeho stryc na techto schodech upadnul a ma od te doby na hlave 20 stehu. A pry je to pomerne caste…. No jeste ze nam to nerekl predtim :-).

Pak uz nasledovala cesta do Royal Selangor – nejvetsi vyrobny cinovych vyrobku na svete. Cin je malajsijskym nejvetsim vyvoznim artiklem a na jeho vyrobu jsem velmi pysni. Dokazi z nej vyrobit temer vse, od makety Petronas towers pres cinove vojacky a konvice ci samovary. A protoze jsou nejvetsi tak maji pred fabrikou i nejvetsi cinovy korbel na svete. Vyroba je zajimava a vzpomnel jsem si jak jsem si jako maly hraval s cinem v nasi dilne. Videli jsme jak ruzne zpusoby opracovani cinu tak i muzeum se zajimavymi cinovymi vyrobky.

Rano vstavame, a hned po snidani bezime na recepci kde uz na nas ceka nas dnesni pruvodce. Budeme s nim jenom my, takze super! Jmenuje se Long (opak od Short, jak hned nezapomene zduraznit a diky tomu si jeho jmeno zapamatovavame), je cinskeho puvodu, ale uz 3. generaci zijici v Malajsii. A hlavne – mluvi vyborne anglicky a zna historii. Tak hned rano projizdime Kuala Lumpur a dozvidame se o jeho vzniku na soutoku dvou rek (no spise ricek) a puvodni idee ze se tu najde zlato.

Zlato se nenaslo, ale nasel se tu cin. A ten je dodnes jeden z prednich vyvoznich artiklu. Do roku 1957 byla Malaj britskou kolonii, od roku 1957 pak uz kralovstvim. A roku 1962 se k puvodni Malaji pridalo Borneo, Sarawak a Singapore a vznika tak Malajsie. (takze spravne je Malajsijsky, nikoli Malajsky – pokud se tedy nebavime o obdobi pred rokem 1962). Singapore se od Malajsie oddelil v roce 1965. Videli jsme jak China Town, Business centrum mesta tak i stare centrum mesta u soutoku rek Gombak a Klang. A samozrejme stare namesti kde je vse od puvodniho dustojnickeho klubu, pres nejstarsi zdenou stavbu – Kostel sv Mary az po Sultansky palac ci nejvyssi vlajkovy stozar na svete (temer 100m vysoky).

V muzeu jsme si prohledli ruzne zajimavosti z historie a videli i model Kuala Lumpuru – i s novou vyskovou vezi, ktera ale jeste nestoji. Take jsme videli puvodni Petronas Tower – coz je jedna vez, podobneho pudorysu jako jsou nynejsi Petronas Towers, ale mnohem mensi a bez spicky (a jenom jedna). Jiz od nepameti trapi Kuala Lumpur povodne a prestoze je krajina velmi moderni (a 29. na svete co se HDP tyce) tak centrum Kuala Lumpuru ma problemy s povodnemi dodnes, i kdyz uz ne tak drasticke jako pred 100 lety.

Pak uz se vydavame dal od centra a za chvili prijizdime k nejnovejsimu Kralovskemu palaci, dokoncenem teprve v roce 2011. Jak uz bylo receno, Malajsie je kralovstvi. Ale aby to nebylo jednoduche tak se sklada z 9 sultanstvi. Takze v zemi je 9 sultanu a ti se v kralovani poctive stridaji. Kazdy kraluje 5 let a pak se vymeni. Takze kazda sultanska rodina se dostane na trun kazdych 45 let.

Zajimavosti je ze tu cestnou straz drzi i kone, coz je v tom vedru obdivuhodne ze se kun skoro nehne.

Cestou jsme si take potvrdili ze s dopravnimi predpisy to je v Malajsii podobne (neli snad i horsi) nez v Cechach. Proste znacky, zakazy a zakony jsou jen jakasi “doporuceni” ktere nekdo obcas dodrzuje, ale vetsinoa na ne kasle. A kdyz se nahodou prece jenom nejaky horlivy policista nekde ukaze pak to spravi nejaky ten dorbny uplatek – vsak i ten policista musi uzivit rodinu….

Kdyz jsme dostali klice tak jsme vyrazili na pokoj. Cekal nas nadherny vyhled na Petronas Towers. Takze nejdriv sprchu, vybalit a na chvili do postele dospat co se v letadle zameskalo.

Pak zjistit ceny ruznych vyprav a zabookovat pres hotel par vyletu co se nam libilo.

Pak uz vyrazime ven na obhlidku okoli. Hotel nabizi zdarma buggy od hotelu az k Petronas Towers, tak toho v tom horku ktere zde panuje vyuzivame. Prohlizime si Petronas Towers a prilehly Shopping Mall a vyzvedavame si listky na zitrejsi prohlidku Skybridge (mostu spojujici obe veze).

Pak se vydavame do nedaleke vyhlasene restaurace/jidelny NZ Curry House. Jidel je tu spoustu a podle recenzi je kuchyne pry vyborna. Jidlo je velice levne ale velice chutne. Neodolame a za chvili si davame kombinaci Malajsijske kuchyne (nudle s masem), indickeho chleba (naan) a k piti cerstvy kokos. Preckame i odpoledni dest, ktery zjistujeme je tu pravidelne kazdy den a vydavame se na KL Tower. KL znamena Kuala Lumpur. Malajsijci si libuji ve zkracovani a proto maji KL Tower, KLIA airport (Kuala Lumpur International Airport), KLCC (Kuala Lumpur City Centre), KLLCT (Kuala Lumpur Low Cost Terminal) a ted i KLIA2 (Kuala Lumpur International Airport 2).  KL Tower je diky tomu ze je na kopci skoro stejne vysoka jako Petronas Towers. Ma ale jednu nespornou vyhodu, kterou Petronas Towers nemaji. Stejne jako z Eifelovky neividite Eifelovku, tak z Petronas Towers neuvidite Petronas Towers – Kdezto z KL Towers uz jsou krasne a neprehlednutelne videt.

Je nutne upozornit ze KL Towers nabizi dve prohlidky – jedna je levnejsi a za sklem a druha je na open air terasu. Protoze neprselo a chteli jsme fotit tak jsme sli na tu open air (otevrena). Museli jsme podepsat papir ze kdyz spadneme tak je to jen nase vina a nikoli jejich, coz jsme radi udelali, jen aby jsme se tam dostali. Jak je videt z fotek, tak rozhled je nadherny a vyhledu nic neprekazi. Krome toho diky dvojnasobnemu vstupnemu a nutnodsti podepsat onen papir se vetsina lidi rozhodne pro vyhlidku za sklem, tudiz na te volne terase je lidi jen hodne malo. V dobe kdyz jsme tam byli my tak tam byli jen dalsi dva pary. Pak jsme se zasli podivat i na to spodni zasklenou terasu – a byli jsme radi ze jsme predtim meli moznost byt na te otevrene. Fotit by se pres sklo nedalo a lidmi tam bylo narvano. Na cestu domu si bereme taxika ktery je kupodivu dvakrat drazsi nez taxik z hotelu. Taxik se objednava predem u okenka, kde se take zaplati za danou trasu – ma to vyhodu, cena je pevna, zadne “prekvapeni” se nekona a muzeme si dopredu rozmyslet zda za tu cenu pojedeme nebo ne. Vzhledem k tomu ze jsme utahani a hlavne take ze i pres dvojnasobnou taxu je cena stale jeste velice nizka, tak si bereme taxika a za par minut jsme zpatky v hotelu.

Na vecer se vydavame na vrchol naseho hotelu do Sky baru a obdivujeme vyhled z hotelu primo na Petronas Towers. A protoze mame zitra rano turu, tak moc neponocujeme a jdeme se prospat na pokoj.