Category: Uncategorized

Druhy den jsme zacli na prani veroniky opet v trenazeru startu raketoplaanu. Tato simulace je velice “ziva”, na ranni prbuzeni je to opravdu to nejlepsi. A protozee jsme byli v parku skoro prvni, tak jsme meli solo jizdu jen a jen pro nas dva.

Pak jsme jeste prosli pr atrakci ktere jsm nestihli vcera a pak uz nas cekala zajimava tura, tentokrat na mysu Canaveral. To je vojenska oblast a tak podle toho priprava na turu vypadala. museli jsme mit pasy, dopredu se zaregistrovat a bylo omzene foceni. nicmene tura byla vbelice zajimava, prhledli jsme si spoustu zariizeni od pocatku raketoveho vyvoje az po dnesek, vcetne raket V-2, startovacich ramp ale i odpalovacich stanoviist… No bylo to velice zajimave.

Krome toho jsme videli orla, krokodyla (tedy dokonce nekolik) a obed nam malem sezrala veverka.

Ne, neni to Komunistickas Strana Ceskoslovenska, ale Kennedy Space Center – misto odkud do kosmu vzletaji lide a druzice (tedy alespon ty od NASA).  Vzhledem k tomu ze jsme se oba shodli na tom ze navstevu Disneylandu si muzeme nechat az na dobu az budeme mit deti, tak jsme meli dost casu na to navstivit toto zajimave misto.

Videli jsme se s astronautem (Pogue, byl na Skylabu, predchudce dnesni ISS), zkusili jsme si trenazaer startu raketoplanu, prohledli spoustu raket a modulu a meli turu po Kennedyho centru, podivali jsme se i k VAB (Vehicle Assembly Building) kde pripravuji raketoplany, ale bohuzel dovnitr nas nepustili. Bylo toho na  cely den az az, stejnee jsme vse nestihli, naastesti je s tim pocitasno a listek plati na dva dny.

Meli jsme al stesti, prave nakladaji do raketoplanu naklad a [proto jsme mohli videt rakrtoplan na rampe s odklopenou ochtanou vezi, ktera ho jinak zakryva (takze vpada jako pod lesenim)

Jak je videt, casu je malo, blog doplnime o spoustu zazitku z Orlanda pozdeji. Ted uz jsme v Las Vegas! Prvni  noc v hotelu Luxor (vypada jak pyramida, pokoje  maji sikme zdi a vytah jezdi nakrivo). Je t neco nepredstavitelneho jak tady ty stavby vypadaji. Vse mohutne a luxusni. Spousta hotelu propojena podzemnimi komplexy s obchody, kasiny, restaracemi, nocnimi kluby….

Ale nevim kolik casu budeme mit na blogy, protoze tady se zije 24 hodin denne… AHOJ

Do Orlanda jsme odletali az odpoledne, tak jsme posledniden vyuzili k poslednim prohlidkam Washingtonu. Az se mi chce psat Canberry, protoze srovnani se primo nabizi. Nejenom tim ze Oboje jsou mensi mesta, specialne vytvorena jako vladni, dokonce i silnice jsou podobne, a vuvbec cely raz trosku pripomina Canberru na steroidech.

Jeste jsme si naposledy zasli do muzea, Veronika se podivala na hrisnou Amelii Earhart (prvni zena co prekonala Atlanticky ocean v letadle a kterou udajne manzel nacapal s kamaradkou v posteli), ja zase na jeden z prvnich superpocitacu CRAY (kdysi jednoznacne nejvykonejsi pocitace na svete). Pocasi bylo nadherne, az se nam odjizdet nechtelo.

Zapomnel jsem dodat ze spat jsme sli opet az casne rano, protozezapakovat vse a vejit se do limitu je cim dal tezdi a tezsi. Nastesti nam vse proslo a dokonce i pres puvodni chybu, kdy jsme meli sedadla zase od sebe se podarilo hned u checkinu napravit, takze jsme byli spolu. Let byl tentokrat bez problemu, pristani hladke a vyhled uzasny. Vlastne vyhlidkovy let nad Washingtonem, az jseem se divil ze dovoli letat letadlum tak blizko bileho domu.

V orlandu probehlo take vse hladce, na lakavy upgrade auta v pujcovne ze standardniho jsme nepristoupili. Ovsem chybicka se vloudila a nase auto v garazich nemeli. Veronika  vyuzila svych diiplomatickych schopnosti a hned jsme meli upgrade zadarmo. Takze si vozime zadni cast tela v aute jeste mnohem lepsim nez nam byl puvodne nabizeny upgrade. Fotky budou zitra 🙂 Ubytovani v Marriot Resortu bylo bez problemu a tesime se na zitrek!

Predpovedi pocasi tady v USA jsou prekvapive presne a nastesti dnes bylo hezky a neprselo. To bylo dobre, protoze jsme meli objednanou Segway Tour. Kdo nevi co je Segway – je to takove vozitko na dvou kolech, ktere automaticky balancuje  a jezdi dopredu ci dozadu podle toho jak se na nem clovek nakloni. Nejlepe to pujde poznat z fotek. Anijedenz nas jsme na Segway predtim nejeli, nastesti na tom tak byli vsichni ucastnici tour (celkem nas bylo 7). Zacali jsme skolenim o tom jak na Segway jezdit, co delat a co ne, co Segway zvladne a co ne a hlavne jak Segway ovladat. Prvni minuty byly sice trosku zvlastni – verit ze se to opravdu neprevrhne – pri nastupu tzv. Segway Dance (Segway tanec) kdy clovek automaticky  snazi vyrovnavat proti Segway. Ale po par minutach je ovladani tak prirozene ze uz neni co resit.Tura trvala tri a pul hodiny a projeli jsme vse od Kongresu az k Lincoln Memorialu a Bilemu domu.

Sice mam ubytovani na jednom z nejlepsich mist co snad jde, kousek od Kongresu, ale vzdalenosti jsou tu tak obrovske, ze projit to vse pesky je temer nemozne. Segway je asi to nejlepsi reseni. Na fotkach ani nejde poznat jak obrovske monumenty tu maji. To jsou vse obrovske stavby, cekal jsemje mnohem mensi (rozumej – normalni rozmery). Meli jsme vybornou pruvodkyni, ktera nam povypravela o historii a o ruznych zajimavostech (napr. pro je Smithosian muzeum zadarmo,  jak vzniklo slovo lobbyist, udaje o National Archive – a spousta dalsiho). Prvni pulhodinu jsme meli Segway omezene na nizsi rychlost a pomaleejsi otaceni, pak nam pruvodkyne omezeni zrusila a mohli jsme se vyradit. Po 3,5 hodinach nam bylo lito se se Segway roozlucit…. Jedna z nejlepsich tours, jak tim co pokryla tak i transportem.

Pak jsme se vydali – ted uz pesky – do National Archive. Ano, to je ta budova ze ktere Nicolas Cage kradl Deklaraci Nzavislosti ve filmu “National Treasure”. A kupodivu, Deklarace je opravdu presne na miste kde je ukazana i ve filmu. Bohuzel ze v celem archivu nesmi fotit ani natacet. Dalo se to tzko odhadnout, ale tipl bych si z sklo pred deklaraci bylo alespon 15 centimetru tluste. Ze pri vstupu byla “klasicka” prohlidka asi nemusim zduraznovat, to uz je tu standard snad do kazde verejne budovy. Po prohlidnuti zajimavych dokumentu jsme se vydali metrem do nakupniho centra. Metro tu, navzdory nekterym filmum, nevypada jako v Praze. Koupili jsme dalsi kufr, Veronice veci na zuby a hnedka zaskripali zubama nad zdejsima cenama. Pak uz jen neco na zub a domu – balit na zitrek, kdy odletame do Orlanda. Odlet je sice az vecer, ale zabalit se musime ted, pak mame do vecera volno, ale pokoj uz musime vyklidit rano (Ale kufry si tu muzeme nechat).

Takze asi podobne jako pri letu ze San Francisca do New Yorku, zitra zadny update nebude.

Rano jsme si pochutnali na vynikajici snidani (vcetne misky s boruvkama, ostruzinama a dalsima berries, mnam mnam). Tim prijemne rano skoncilo. Venku prselo o sto sest a Veroniku bobel zub. Nas hostitel nam zajistil appointment u jeho zubare na 12:20, tak jsme mezitim vyrazili zpatky do Air&Space Muzea. Tam uz to bylo lepsi, prohledli jsme si cast venovanou letectvi a zasli na letecky bojovy simulator (viz prvni foto). Proste takova krabice do ktere si sednete a ono se to cele pohybuje a dopredu se promita obraz. No, sice jsme si nco podobneho zazili treba v Uniiversal studios, ale nechapal jsem proc si nemuzu s sebou do kabinky nic vzit. Pred nastupem (ja jsem byl pilot, Veronika strelec) jsme si mohli vyzkouset ovladani na pocitaci pred simulatorem. Pak nas vsadili dovnitr, pripooutali a pak nas jeste privrela jak na horske draze. Proc, to jsme pochopili po prvnich par vterinach letu, kdy jsme vzali krute zatacku a zjistili jsme ze jsme otoceni temer 90 stupnu na pravou stranu. Ovsem kdyz jsme pak viseli hlavoou dolu pri vyvrtce tak uz nab bylo jasne proc ta opatreni. No byla to sranda 🙂 A pak uz jen taxika k zubari – nastesti vse dobre dopadlo, nic vazneho to neni, zuby jsou v  poradku. A pak jsme vyrazili do Spy muzea (Spionske muzeum). Obrovske a docela podrobne. Dokonce ceska dvojice Karel a Hana Koecher (jediny cesky agent ktery pronikl do CIA) maji cestne misto mezi Olegem Penkovskym a Aldrichem Amesem. Maji tam i spoustu exponatu, vcetne kopie enigmy nebo prijimace  i-com (a samozrejme mnoho dalsiho, kamerky, mikrofony, ctecky a kamery na mikrodot a spousta dalsiho). Bohuzel fotografovani je prisne zakazano, tak jedina fotka je z zachodu, kde i tam maji tematickee znaceni. No a skoncili jsme po 6 vecer kdy muzeum zaviraji.

Tak jsme dnes stastne dorazili do Washingtonu. Drama pred “pristanim” se nekonalo, nicmene zazitky byly i tak. Rano jsme vyrazili taxikem z hotelu na centralni nadrazi – Pennsylvania Station. Sotva vystoupime z taxiku tak hned za nami policisti zablokovali krizovatku  – to jsme meli stesti. Pak jsem se rozhledl a videl neco co uz jsem znal od vcerejska. S rozdilem ze tyhle policejni auta uz pilne blikali. Na fotce je videt nas odjizdejici taxik a policejni vozy – a takhle opet vypadaly vsechny ulice vedouci k hlavnimu nadrazi. Zajimave. Nastesti se nic nedelo, vlaky jezdily a cesta do Washingtonu probehla vyborne.  Vlak cisty, tichy, rychly. Jedina vada na krase je ze prestoze AMTRAK je asi tak obdoba ceskeho Eurocity tak jsme do cca 10 ti minut pred odjezdem nevedeli z jakeho nastupiste pojedeme. To je uzasne pokud mame 5 zavazadel… Ubytovani tu mame v Bed&Breakfast, velice prijemni a vzdelani lide (drive delali pro diplomacii).  Bydlime minutu od Capitol Hill, coz je oblast kde jsou vsechny vladni budovy a muzea.Tak jsme hned vyrazili mrknout na Congress a par muzeii. Je to rozsahle, takze az k Washington monumentu (obelisk) jsme nedorazili. Prijemne zjisteni – muzea (alespon ta na Capitol Hill, vcetne Smithosian) jsou zadarmo. Hned jsme alespon na chvilku vlitli do muzeea letectvi a kosmonautiky, kde maji inaprikllad navratovy modul Apolla 11. Samozrejme pri ceste domu nas chytil dest…

Slunicko! Jasno! Nadherne pocasi se prece jen ukazalo a my jsme vyuzili krasneho slunecneho dne k navsteve Central Parku.

K napsani je toho hodne, ale musime balit, zitra vyrazime do Washingtonu D.C.

UPDATE: Kdyz do Central Parku tak samozrejme nelze vynechat romantickou vyjizdku kocarem (tedy lze, ale pouze v pripade ze je tu clovek sam nebo s heterosexualnim kamaradem, s manzelkou se vynechani teto atrakce nedoporucuje :-)) Ale po pravd, je to opravdu zazitek ktery stoji za to. Akorat pozor na spoustu Indu kteri se cloveka snazi odchytit s obrazkem kocaru a po optani na cenu zacnou vysvetlovat jak je ten kocar drahy a ze vlastne co chceme je jet v jeho drozce (jizdni kolo s privesem pro dva lidi). Urcite nemenit! Jizda kocaru patri k Central parku jako vajicka k Velikonocum a ty take treba nejaka soja nenahradi. No a po projizdce jsme si Central Park prosli pesky – tedy ne cely, na to by nam den nestacil (ani nohy). Park je opravdu obrovsky se spoustou lesiiku, jezirek, hrist, travniku, cesticek a atrakci.   Veronika se svezla na starem “carousel” kolotoci (originalne postaveny v roce 1871), podivali jsme se do letohradku Belvedere,   opalovaali na travniku a uzivali si nadherneho dne.

Pozdnii odpoledne jsme se jeste vypravili znovu na Times Square. Ve sllunicku prece jen vypada lepe nez v desti. Popravde priznam ze nevim zda to co jsem videl bylo jen nejake cviceni, bezny vikndovy obrazek nebo nasledek zprav poslednich dni o chystanych teroristickych utocich v Evrope. Ale vsechny ulice jdouci k Times Square byly plne policejnich aut. Pro predstavu, 6 ti pruda silnice (3 pruhy kazdym smerem) mela vzdy krajni pruh pro kazdy smer PLNE obasazeny policejnimi  auty – jedno tesne za druhym. V kazdem aute 2 policajti (plus spousta v ulicich). Tolik policejnich aut (a policajtu) pohromade jsem jeste nevidel. Tech ulic  k Times Square vede nekolik…  No dopadlo to dobre, nikde nic nebuchlo, ale byl to zazitek.  Alspon jsme je vyuzili a Veronika se vyfotila s par policajtama (a je tam i castecne videt jak jsou ty auta jedno za druhym)

Vecer se konecne dostalo i na nakupy pro mne. Tady se to panecku nakupuje. Obleky, kalhoty, saka, kosile, boty… Vse mnohem levnejsi nez v Australii (a verim ze i nez v CR).

Vecer (no po 11 veceer az jsme se dostali doomu) nastala ta spravna sranda – pakovani. Zapomnel napsat ze jsme si samozrejme museli poridit dalsi cestovni tasku. Prozirave jsme si vzali s sebou z Australie nektere veci ktere jsme planovali ze je tu nechame az dojde na lamani chleba. Ta doba prisla ted. Kufry se nam nakonec podarilo narvat. Nastesti jedeme do Washingtonu vlakem a ne letadlem, tak nam muze byt vaha jedno. No a to bylo vse, zazalohovat fotky, a kolem 3 rano na kute.

Pata Avenue – nejdrazsi ulice v New Yorku. Vzhledem k tomu ze dnes opet pro zmenu prsi, tak jsme se vypravili podivat na 5th Avenue. Od naseho hotelu je to kousek, jede se tam metrem (tj pod zemi) a obchody maji veetsinou strechu, tak nas nemusi dest az tak omezovat. Jediny problem je ze k desti tu je i pekny vitr (viz vcerejsi blog o pristavani v New Yorku) a ten nam (a nejenom nam) uspesne nici destniky. Muj navrh ze vyrazime v plastenkach z Niagara Falls byl Veronikou razne zamitnut. Rano jsme si zasli v hotelu na snidani, ktera byla vyborna, ovsem to ze na dopllnenii bufetu bude nutne cisnika (resp cisnici) upozornovat bych zrovne u tehle kategorie hotelu necekal. Jeji chyba, nedostala tip. Maj 10% nezamestnanost, tak at se snazi. Cesta metrem ubehla v pohode. Vubec metro v NY uz pry davno neni to co se o nem tradovalo. Je bezpecne a relativne ciste (zadne grafiti, jediny naznak grafiti ktery jsme tu za celou dobyu v metru videli byl jeden nocni vlak, ktery mel viditelne stopy po smytem grafiti). No a pak jsme prochazeli patou avenue. Obchody, butiky,obchody butiky,……. A ii par byutiku se slevama, kde se Veronika zdrzela krapet dele. A na konci (resp na konci te proslavene casti) jsme nasedli na autobus k OSN (UN). Ne ze bych tim byl nejak posedly, ale kdyz uz jsme tu, tak se alespon podivame kde ze ti tluchubove mrhaji penezi svych danovych poplatniku :-). K budeve OSN se uz dalo dojet (summit skoncil vcera) ale do budovy nas uz neppustili. Nevadi, stejne neni o co stat. Dokonce i vsechny vlajky meli uz stazene. Pak jsme jeli zpatky k Rockefeler Centru a pak uz domu. Dali pradlo do laundry a vyrazili do znameho znackoveho outletu na nakupy. Odtud nas vyhnali az v 10 vecer kdy zavirali. Kdyz budu hodny tak se zitra pry neco koupi i me. Pro dnesek by jsme to ani nestihli, ani nunesli  🙂 Alee pravdou je ze ceny jsou tu opravdu vyrazne lepsi nez v Sydney. Zvlaste pri vyhodnem kurzu dolaru jako je ted. Mala vecere, stahnout fotky, napsat blog, pripravit na zitrek … a pro dnesek konec. A jste se podivejte jak v NY vypadaji popelnice 🙂 Fotka kdyz jsme slii z bchodu, tj. po 22:00. Musime ovsem priznat ze par minut po tom co jsmee to nafotili do te ulice vjel popelarsky vuz ty odpadky odklidit, ale stejne, na to ze Manhattan je prece jenom lepsi ctvrt, ty odpadky moc kulturne udelane nemaji.

Opet se zpozdenim, ale prece. Ve ctvrtek brzy rano jsme vyrazeli na  Niagara Falls (Niagarske vodopady). Pro nas to znamenalo vstavat po 4 rano. Kdo nas zna tak vi ze vydrzet do 4 rano jde, ale vstavat v tuhle nekrestanskou dobu, to je pro nas utrpeni. Protozejsme nechteli riskovat ze nechytneme taxika, tak nam z hotelu objeddnali limuzinu (cena ne o moc vetsi nz ten taxik a pro nas jistota ze opravdu nikdo pred 5 tou rano nas vyzvedne a doveze vcas na letiste). Na letiste jsme dorazili vcas a vyrazili miniletadelkem (15 rad po 4 sedadlech) do Buffala, ktere je jen kousek od Niagarskych vodopadu. Pro nas zvykle na velka letadla byla cesta trosku “bumpy” ale prezili jsme v pohode. Pak uz jen vyzvednout auto a 49 kilometru k vodopadum. Je zatazeno, ale neprsi. Fotime se z vyhlidky a jdeme na “Maid of the Mist” – lod, ktera nas poveze dole k vodopadum. Pred nastupem fasujeme plastenky, asi ma prset? 🙂 Jizdu kazdemu doporucujeme (no ono snad ani nejde tam dojet a tuhle vyjizdu si neudelat). Lod nas dovezla do centra “podkovy” mezi vodopady. Tam pakk clovek vidi tu mohutnost vodopadu kolem. Jako kdyz se vali tsunami. Uz chapeme pro mame plastenky. Jsme jako pod sprchou (No dobre, vedeli jsme to dopredu, ale vody bylo opravdu hodne). Bohuzel moc se fotit neda, zkuste si fotit pod sprchou. Po vraceni zpet do pristavu (nastesti na ameericke strane) se vydavame na vyhlidky shora na vodopady. To uz prsi, ale nam to nevadi, uz vic mokri byt nemuzeme. Diky jizde na Maid of the Mist jsme videeli vodopady ze vsech stran a nemusime litovat ze jsme nepodstoupili martyrium ziskani kanadskeho viza (za coz dekujeme nasim opalenym privilegovanym spoluobcanum).  Nastesti  z Amercke strany je vyhled na vodopady vyborny. Pak se vydavame na “Cave of the Winds” s “Hurricane Deck”. Cesta dole k vodopadum a po drevene kostrukci az tesne k vode. Zmena. Uz to neni jako pod sprchou. Uz je to jako by na Vas nekdo vyleval kyble vody. Nastesti jsme dostali i plazovee boty a nase boty jsou ve vodotesnem pytli. Ale “Hurricane deck” je nejlepsi, vede uplne tesne pod vodopad a uz jen vyjit na deck je tezsi nez to na prvni pohled vypada a clovek hned pochopi proc se ten deck tak jmenuje. Vodopad vyvari velmi silny vitr a dojit na vrch decku je mozne jen s obouruc drzenim zabradli aby to cloveka neodfouklo. No a pak uz jen pokoukat z ruznych uhlu na vodopady (z mnoha uhlu a mnoha tracku) a pomalu cas jet zpatky na letiste.

Cesta zpet bylaprvnich 35 minut z celkovych 45 minut letu celkem v norme. Dalsich 25 minut uz tak vybornych nebylo, mlha,mraky, nulova viditelnost a hlavne letadl sebou hazelo tak ze jsem neveril ze tak vlky stroj muze delat tak rychle a ruznorode pohyby. Cas planovaeho pristani uz davno minul, a s nama to zatim stale cloumalo ze strany na strany a nahoru a dolu. “Nejatraktivnejsi” pohyby ovsem byly kyvave zleva do prava a zpet. No, dopadlo to dobre, na prvni stranky novin jsme se nedostali, ale byli jsme mooc radi ze jsme uz pristali. Pri ceste domu Shuttlebusem jsme i od ostatnich slyseli ze meli rough landing (tvrde, krkolomne pristani) a i v radiu hlasili ze je v New Yorku velmi silny vitr.  No dorazili jsme domu, alespon par radek napsali do blogu, stahli fotky a sli na kute.