Rano vstavam do nadherneho slunecneho dne. Rozhoduji se zavolat Tatiane, ze jizdu na Segway dnes beru. Schvalne jsem si kvuli tomu naridil budika uz na pul osme rano aby mi to nikdo nevyfouknul. Telefon zvoni a za chvili mi rozespaly hlas odpovida… Z rozhovoru jsem pochopil jsem ze jsem zavolal sice dobre, ale moc brzo, ze zacina az ve 4 odpoledne, a ze mne tedy bere v potaz. Az do 4 odpoledne si rikam zda mne nekde nenecha tvrdnout za trest ze jsem ji vzbudil v sobotu v tak nekrestanskou hodinu. Tedy mel jsem prijit o 15 minut drive abych se naucil na Segway. Hadat se nebudu, navic evidentene bude lepsi kdyz ji necham dospat.
Nevadi, mam plan si projet zdejsi kanaly, diky nimz se St Petersburgu prezdiva Ruske Benatky nebo take Benatky severu. Uz jsem si pozjistoval i ceny a firmy a vyrazim tedy k molu ktere jsem si zjistil z Internetu. Koukam, par metru od hotelu (pred stanici metra) nejaka zenstina nabizi projizdky po kanalech. Jeji mapka mi silne pripomina mapku kterou jsem videl na Internetu. Pani vidi muj zajem, a uz jsem jeji, drzi a nepusti. Delam ze mne to az tak nezajima ale ona zas na oplatku dela ze to nezajima ji. Nicmene je velice slusna, je to uz skoro takova babicka a kdyz mi na mapce ukaze trasu kterou jsem chtel jet, a lod na ktere jsem chtel jet (ono tu zas tak moc na vyber neni) a domluvime se na “pjat sto rublej” tak uz se necham vest docela klidne, protoze na Internetu byla stejna cesta za 800 rublu. Pani mne dovede k molu ktere je nekecam 3 minuty od hotelu. Znova si rikam ze ta lokace je k nezaplaceni. Samozrejme na molu na me uz sviti logo firmy kterou jsem si nasel na internetu – a zadne prekvapeni, ono jich tu zas tak moc neni a i na dalsich molech jsou lode te same firmy. Pani se domluvi s pokladni a skutecne platim jen 500 rublu. Domlouvam si cas na dalsi projizdku a kupuji listek, dokud cena plati.
Do 2 hodin odpoledne je jeste cas a ja vyrazim na obhlidku okoli. Neudrzim se abych nevkrocil do muzea cokolady a samozrejme si odnasim nejake vzorky cokoladovych pralinek na ochutnani na pokoj. Malem bez povsimnuti mijim muzeum voskovych figurin, dokud si nevsimnu ze to neni klasicke muzeum s popovymi hvezdami, ale jsou vystavene voskove figuriny Ruskych caru a slechticu. To uz zni lip a je to zajimave videt ve “3d” nez jen na obrazech.
Ve 13:45 odpoledne dorazim k molu kde uz na mne mavaji ze se uz ceka jenom na mne. Mumlam si neco o 2 hodinach, ale naskakuji na lod a beru si kupodivu jedno z nejlepsich mist hned vepredu. Hezka slecna si me vyfoti a uz vyrazime. Cesta je to velice zajimava, vyklad je nicmene pouze v rustine a pouze tak ze dobre je slyset asi vevnitr lodi, zatimco kazdy v tom nadhernem pocasi sedi na venkovni palube. Pro mne to znamena ze se kocham a pokud chci vedet na co to zrovna koukam tak konzultuju strycka Googla a jeho mapy. Google vi vsechno, akorat vecer na timeline zjistuji ze krasne ukazuje trasu kudy jsme po kanalech jeli, nicmene tvrdi mi ze jsem cestu absolovoval v autobuse :-). Na lodi je dulezite upozorneni ze pod mosty se nesmi vstavat a pochopi to kazdy po podepluti pod prvnim mostem. Pokud by clovek stal tak uz by nestal. No ale priznam se ze bylo i par mostu kde jsem instinktivne klonil hlavu i kdyz jsem sedel. Na most dosahly ze sedu i deti… Cesta byla perfektni a pocasi nemohlo byt lepsi. Kupodivu cesta skoncila tak jak mela (v 15:15) i kdyz zacala o ctvrt hodiny drive. No nehadal jsem se, byl jsem rad. Pri vystupu nas znova odchytavala ta pekna slecna co fotila a prodavala suvenyrovy talirek s nasima fotkama. To je fofr.
A ja jsem to vzal k zimnimu palaci (Ermitazi) kde jsem mel sraz ve 4 hodiny s Tatianou. Stihl jsem jeste rychle do hotleu (to jsem mel na pul cesty) zazalohovat fotografie na pocitac a sup pokracovat k zimnimu palaci. Stihal jsem to s 5ti minutovou rezervou. Rikam ze ten hotel je uzasne polozeny. Tatiana uz tam je, potvrzuje mi za ma schvalenou cenu na ktere jsme se domluvili (protoze budu jen ja) a pta se zda uz jsem nekdy jel na Segwayi. Tak rikam ze trosku jo, tak mi ho da at se predvedu. Projedu par klicek kolem, ona je evidentne spokojena a zbyly cas na trenovani vyuzivame uz k ceste. Mluvime trosku anglicky, trosku rusky, jsme na tom asi tak stejne ja v rustina jako Tatiana v anglictine. Vyhodou je ze diky tomu ze jsem sam tak si muzu urcovat odchylky od planovaneho okruhu a nemusim si pripadat blbe se preptat kdyz necemu nerozumim. Navic je Tatiana velice sympaticka a take je rada ze ma jen mne, kdo navic na Segway uz umi, a ne celou bandu turistu. Pravdou je ze teren neni zcela uplne jednoduchy a diky pocasi je i lidi podstatne vice nez je bezne. Vysvetluje mi ze tohle je naprosto nevidane pocasi pro Petrohrad v tuhle rocni dobu. Jsem tomu rad a uzivam si to. Ona sama prijela do Petrohradu pred 4mi lety na vikend… A uz tu zustala. Projeli jsme toho hodne, byl jsem velmi spokojeny. Trasu pak pridam z googlu, ten si ovsem pro zmenu mysli ze jsem jel na kole – to mu odpustim, to se da pochopit. Jak prisel na to ze autobus by se projizdel mimo silnice v kanalech to ovsem nechapu.
Vecer nez se vratim na hotel tak hledam restauraci Yat, kterou na svem blogu RussiaAU vychvaluje Irena, ktere timto dekuji za vynikajici rady ohledne mist k videni a hlavne k tomu jak zorganizovat listky, jake jsou oteviraci doby a podobne. Bez jejiho blogu by mi priprava trvala podstatne dele a urcite bych spoustu veci nebyl schopen tak dobre zaridit. Restaurace je 6 minut pesky od Ermitaze, tak to dnes jeste zvladnu. Davam si male degustacni menu, ktere spociva ve 3 druhach domaci vodky a 3 predkrmech (chleba se slaninou, chleba s vajcem a rybou, a slanou okurkou). K tomu jejich tradicni drink a mam vystarano. A do hotelu to je 10 minut podel Moyka river (jednoho z kanalu, vlastne tim kterym jsme na zacatku dneska jeli).
Takze ted uz jen pripravit na zitrek, zapsat blog, zazalohovat, pojmenovat z uploadovat fotky, dat se trosku do pucu a jit na kute.
