Tak z potapeni ze seslo, je potreba certifikat od lekare. Nicmene jsme misto toho vyrazili na turu po okoli. Pruvodce vzal nas a jeste jeden par (Robert & Sue, z Queenslandu) do jedne blizke village. Tam jsme se zucastnili ceremonie piti kavy a pak nam preddvadeli jejich tance a zvyky. Bylo to zajimave, ale kavu tu maji tedy mnohem slabsi nez na Vanuatu. Bavime se o opiovem napoji kava, ne o kafi 🙂
Pak jsme projizddeli dal a stavili jsme se ve meste Raki Raki. To bylo zajimave, protoze tato cast neni moc turisticka, takze to je mesto opravdu “mistnich”. Coz je prima na to poznat jak tu lide opravbdu ziji. Ale zaroven to take znamna ze tam nemaji zadne suvenyry 🙂 Zazitek to byl zajimavy, at uz z toho ze vsecny obchody maji pevne mrizovani, tak pres otevrene autobusy az po mistni trziste kde jsme levne nakoupili ovoce. Cena napr za trs (12) kokosovych orechu FJD 5, to je nejakych AUD 2.75. Zhruba 20 centu za kokos.
A po prohlidce mesta jsme vyraziili dale po okoli a prohledli si (bohuzel jen zvenku) zavod na zpracovani cukrove trtiny – sveho casu nejvynosnejsi artikl pro Fiji. Dnes uz je to turismus. No a konecna zastavka byla u hrobky posledniho nacelnika lidojeda Udre Udre. Jako posledni odolaval krestanske cirkvi a uznaval s celym svym kmenem lidozroutstvi.
Pak uz jsme se jen dotrmaceli domu a hned do bazenku pred loznici, protoze bylo horko k padnuti.
Druhy den
Druhy den se popise snadno – lenoseni. Opravdu nicnedelat, jen si uzivat volna, nadherne prirody a super vyhledu na ocean a ostrovy. V cene jsme meli kazdy i hodinovou masaz, tak uz nam nechybelo skoro nic. A to co ano nam splnili v baru behem “happy hours” kdy koktejly staly v prepoctu cca $6 (australskych).
Konecne na dovolene
Tak konecne – po kratkem 4 hodinovem letu jsme pristali v Nadi, tretim nejvetsim meste na Fiji (po hlavnim meste Suva a Lautoce). Na letisti jsme si samozrejme nakoupili duty free alkohol a nejakou balenou vodu a vybaveni tim nejnutnejsim jsme se vydali pred letiste kde nas uz cekal ridic, ktery na vzal az do naseho resortu Wananavu. Ten je cca 3 hodiny od letiste smerem na sever, stale na hlavnim ostrove Vitu Levi, pobliz mesta Raki Raki. Cestou jsme mohli videt skody napachane cyklonem,obrovske stromy vyvracne i s koreny, znicene domy i plechove strechy volne lezici vsude mozne. Elektrika je stale ve vetsine vesnic nefunkcni. Nastesti nas resort elektrinu ma (a i kdyby nemel tak ma generatory). Vyhodou naseho resortu je poloha – na severnim cipu hlavniho ostrova, v casti ktera neni tak turisticka, ale s nadhernou krajinou. Je pomerne oddeleny a cca 20 minut autem od Raki Raki, s vlastni ochrankou, takze jsme tu opravdu v bezpeci. Bohuzel s Internetem je to horsi, ale ted treti den uz nam Internet nejak zprovoznili. Sice funguje sporadicky a pomalu, ale lepsi nez nic. S mobilnim signalem je to podobne. No teoreticky idealni dovolena – bez mobilu a Internetu 🙂
Kdyyz jsme dorazili tak jsme hned poznali ze resort byl nejhorsiho usetren, opravdu stoji, zadne skody nejsou patrne a vsichni jsou moc fajn. Kdyz jsme se vzpamatovali z naseho nadherneho bure (bungalovu) tak jsme si hned zasli na koktejl. Vice zase priste.
Oddych na Fiji
Po velice narocnem roce a temer dvou letech bez dovolene jsme si udelali odpocinkovou (tudiz ne poznavaci) dovolenou na Fiji.
Zeme mnoha ostrovu a ostruvku, s malebnou prirodou ale i nestabilni vojenskou vladou a chudym obvatelstvem.
Na rozdil od nekterych zemi (Egypt, Thajsko, a podobne) si tu turistu opravdu vazi, protoze vedi ze diky nim maji alespon nejaky prijem. Takze mozna v nas vidi chodici penezenky, ale misto toho aby z nas ty prachy porad tahali tak jsou velice mili a radi ze sem turiste prijeli.
Trochu jsme se obavali jak bude nas resort vypadat, protoze Fiji postihl nejhorsi cyklon za poslednich 20 let (kategorie 4). Tomuv kolega z prace ktery mel jet na Fiji ve stejnem terminu musel dovolenou zrusit, protoze jejich vybrany resort skoncil tak poskozeny ze otevirat budou nejdrive v breznu.Nicmene nam se podarilo s resortem spojit (uz to byl uspech ze telefony funguji) a pry je vse ok….
Odkazy na videa
Sem ted budu pridavat linky na stranky s videama ktera budeme zverejnovat pres YouTube.
Nejsou to samorejme vsechna nase videa, jen nektere sceny. Zatim je video needitovane, takze jsou tam hlucha mista a podobne.
1. cast – Videa z Los Angeles (klikni zde)
2. cast – Videa z cesty pres Kings Canyon a Yosemitte
3. cast – San Francisco I (klikni zde)
4. cast – San Francisco II
5. cast – New York (jeste neni, pracuje se na tom)
6. cast – Washington D.C. (jeste neni, pracuje se na tom)
7. cast – Orlando/NASA, Florida (jeste neni, pracuje se na tom)
8. cast – Las Vegas! (jeste neni, pracuje se na tom)
Mapka
A na zaver alespon pro prehled mala mapka nasi cesty po USA:
(kliknutim na obrazek se mapa zvetsi do citelne podoby)
Vsechno jednou konci…
Posledni den nasi dovolene je tu. Chtelo by se rict ze to bylo kratke ale pri vzpomince na vsechny zaitky, na Los Angeles, Yosemite Park, San francisco, New York, Niagaru, Washington ci NASA musime uznat ze tentokrate jsme si dovolenou poradne uzili.
Rano nas ceka pakovani. Nastesti na mezinarodni let zpatky do Australie muzeme mit 4 kufry s 50 az 60ti librama (cca 20-30 kg) a kazdy jedno prirucni zavazadlo o vaze do 19kg. mame stesti, vse se nam do puvodnich a nove nakoupenych kufru vejde. Nejdulezitejsi veci do prirucnich zavazadel, protoze nas ceka prestup v Los Angeles a vzhledem k tomu ze uz vime ze letadlo z Las Vegas startuje o hodinu pozdeji nez byl puvodni plan mame drobne obavy o to zda nase zavazadla stihnou v Los Angeles vcas prelozit. Sazime na to ze v takovem hotelu privrou oci nad pozdejsim checkoutem si davame snidani (kam se musi projit celym kasinem) a z pokoje se dostavame kratce po 12 hodine. Nastesti tu vsude funguje sluzba uschovy zavazadel, takze portyr nam kufry odveze a az pojedeme na letiste tak nam je nalozi primo do taxiku. Tim padem mame jeste nekolik hodin k dobru. Koukame po hotelu a hotelove zahrade s bazenem (ale bohuzel plavky uz mame zabalene) a naposledy prochazime kolem benatskych kanalu. Na namesti si davame obed, posledni fotky a pak uz taxik na letiste.
Let probehl bez problemu, sice jsme meli zpozdeni, ale letadlo v Los Angeles jsme prece jen stihli jak my, tak i nase zavazadla. Leteli jsme vicemene stale v noci, takze vecere, par filmu a zbytek prospat. opet jsme preletali datovou hranici, takze jsme vzletli v patek ale pristali az v nedeli (ale let trval nastesti jen 15 hodin). V Sydney jsmeutratili posledni penize za alkohol v bezcelni zone – coz jinak nedelame, protoze kdyz letime z CR tak mame limit na alkohol vyplneny slivovickou :-).
Karantenou jsme prosli bez problemu a u vychodu nas uz cekala kamaradka Martina, ktera byla tak hodna ze v nedeli brzy rano vstala a dojela pro nas.
Na hotelove zahrade u bazenu:
Obed na namesti v hotelu:
Pred hotelem:
Na letisti pred odletem:
A uz zpatky v Sydney!
Nakupy…
Jeden z poslednich dnu byl vyuzit na posledni nakupy. Jak jsme asi jiz psali drive, je zde pomerne levno (na Australske pomery, na Ceske netusim). Bohuzel barak ani auto si tu kupovat nebudeme, tak jsme reignovali alespon na obleceni a boty. Rano jsme si konecne dali vybornou snidani v hotelu a pak se jeste prosli po Stripu, podivali se na dalsi hotely cestou na autobus – Wynn s nadhernou zahradou a vodopadem, Treasure Island s piratskymi lodemi,… Pak jsme jeli do Premium Outlets kde se hlavne veronika vyradila. Nakoupili jsme co se dalo od spodniho pradla pres boty az po saty a kosile. Domu jsme pak jeli uz temer za tmy a to jsme stejne vsechny obchody obejit nestihli. Kreditka byla od vecneho projizdeni platebnimi terminaly rozzhavena do ruda 🙂 Nakupy byly sice uchvatne ale rozhodne nic na foceni, takze fotky nejsou.
Byli jsme radi kdyz jsme dorazili na pokoj a vsechny tasky odlozili. A pak uz jen dojet na vybornou veceri. Vecere byla sice v a la carte restaurantu (tj. ne buffet) ovsem jejich specialita byl “Masovy Grill”. 7 druhu grilovaneho masa. Tomu jsem nemohl odolat. Vypada to tak ze vzdy prinesou kus ogrilovaneho masa na ochutnani a po chvili dalsi druh masa…. a po vystridani vsech 7 druhu si pak uz clovek jen rika ktere jeste chce. A jist se muze co se do cloveka vejde. Moje nejoblibenejsi bylo kruti maso obalene ve slanine. Skoda ze se neda zvetsit zaludek. Vecer jsme se dostali domu az hoodne pozde, jeste jsme se prosli po hotelu, vyfotili na pokoji a sli spat. Zitra odjizdime a jeste nemame vubec sbaleno….
Vecere:
A takhle ten cisnik chodil a chodil dokud jsem nerekl dost!
Konecne zpatky na pokoji:
Spokojena Veronika:
Grand Canyon
Dnes ve stredu jsme vstavali velmi velmi brzy. Uz v 7 rano nas pred help me write an essay hotelem vyzvedaval mikrobus na cestu do Grand Canyonu. To take ale bohuzel znamenalo ze jsme prisli o hotelovou snidani, ktera se zacala podavat v take v 7. Vyzvedli jsme dalsich par lidi a vyrazili smerem na Grand canyon. Cesta byla zajimava, a nez jsme se nadali tak jsme byli u Hoover Dam. Pak jsme pokracovali dal pres plane Joshua trees (ktere rostou jenom v teto oblasti). Po cca 2 hodinach jizdy krajinou ktera vzdalene pripominala australsky outback jsme dorazili do Grand Canyon parku. Tam jsme se rozdelili na dve skupinky, jedna si sla prohlizet park z klasickych stanovist a my a jeste jedna dvojice jsme sli na helikopteru kterou jsme leteli na dno Grand Canyonu. Sice jsme dost dlouho cekali, ale meli jsme pak vyhodu ze jsme byli v helikoptere jen my dve dvojice, holky na prednich sedadlech a my dva kluci u okynka v druhe rade, takze jsme meli vsichni super vyhled. Prechod kdy pilot preleta z roviny pres hrany do Grand Canyonu je uzasny, misto par metru nad zemi je clovek najednou pres 1500 metru vysoko. Po pristani na dne kanonu jsme pak sli kratky trek k lodicce, kde nas mistni indianka provezla po Coloradu, ktere tudy tece. Pocasi bylo nadherne a pohledy na steny Grand Canyonu uchvatne. Po skonceni plavby jsme sli opet cestou zpatky k heliportu, kochali se pohledem na skaly a u odpocivadla se obcerstvili studenou vodou z kanystru. A pak uz zpatky nahoru, kdy jsme leteli tesne kolem prikrych sten udoli. No a po pristani jsme se vydali na dalsi zajimava mista. Jedno z prvnich ktere jsme si nechteli nechat ujit byl znamy “skywalk”. Vyhlidkova terasa tvaru podkovy, ktera je vysunuta pres okraj kanonu. Ma sklenene dno po kterem se chodi a kterym je videt az na dno kanonu, ktere je 1300m hluboko… Byli jsme statecni a hrde sli sklenenym prostredkem. Ne vsichni na tom byli tak dobre, nekteri nesnesli pohled na vice jak kilometrovou hloubku pod jejich nohama a sli tesne u kraje kde misto skla byla ocelova konstrukce. Pak jsme se jeste vydali autobusem na dalsi vyhlidkove misto a pak uz pomalu, tedy spise rychle zpatky k mikrobusu, protoze jsme meli znacne zpozdeni. Nastesti jsme nebyli posledni, nase znama dvojice ktera s nama byla na letu helikopterou dorazila jeste 10 minut po nas. A pak uz jen cesta domu. Do hotelu jsme dorazili kolem 8:15 vecer a meli jsme co delat abychom stihli dalsi show kterou jsme meli na dnesek naplanovanou.
Verunka v helikoptere:
Na lodicce:
Skywalk:
Let helikopterou na dno Grand Canyon:
A let zpatky nahoru:
Vecerni show – Copperfield & Mentalist
Dnesni vecer jsme meli vyhrazeny na show. Jako prvni jsme se sli podivat na “The Mentalist”. V CR asi ne moc zname, ale v Australii je celkem znamy serial “The Mentalist” na kterem tento showman (Garry McCambridge) spolupracuje. Show spociva v tom ze se snazi uhadnout ci zmanipulovat lidi tak aby udelali co on chce, nebo aby on uhodl co si a nebo na co mysli. Je to podane formou show, osobne si myslim ze vim jake triky pouziva, ale kazdopadne to bylo zajimave a zabavne.
A pak jsme se premistili do MGM Grand kde vystupoval znamy David Copperfield. Meli jsme vyborna mista celkem vpredu, takze jsme dobre videli a mohli mu “koukat pod ruce”. Copperfield nezklamal. Sice je znatelne starsi nez si ho ja pamatuji, ale jeho triky jsou stale stejne uchvatne. Clovek prezije to kdyz mu kousek od nej ukazuje tancujici kapesnik ci kravat kterou si prave vzal od nahodne vybraneho hosta v publiku, proste je sikovnej. Ale kdyz se par metru pred nami z niceho nic behem par sekund po prehozeni plachty objevi velke osobni auto, to uz clovek nechape. A to jsem si daval dobry pozor abych koukal i tam kam zrovna neupoutaval pozornost. A t si na jeviste pozval lidi z publika (nahodne vybrane hazenim micku) a Ti byli kolem a dva dokonce drzeli sloupky na kterych se pak to auto objevilo (a s tema sloupkama hybali). Nepochopitelne a doted jsem neprisel na to jak to udelal.
A pak prisel zaver, kdy opet nahodnym vyberem pomoci micku vybral par divaku na posledni trik – zmizeni. Vybojoval jsem pro Veroniku mic a Veronika se tak dostala na podium se slavnym Davidem Copperfieldem! A pak uz nasledoval trik, pri kterem Veronika spolu s nekolika dalsimi divaky zmizela z podia po kouzelnikove triku. Tim show skoncila. Pak se na chvili zmizeli divaci objevili uplne na druhe strane divadla a pak zmizeli naodobro. Chvili jsem cekal, pak vzal prazdnou sklenicku a Veronicinu kabelku a v duchu pocital kolik ze budu mit z zivotni pojistky za Veroniku. Ale nez jsem stihl dopocitat, tak se Veronika objevila v poradku zpatky, dokonce i s fotkou osobne podepsanou Davidem Copperfieldem. Takze vse dobre dopadlo a Veronika se zaprisahala ze nesmi rict jak byl trik provedeny 🙂
(A me se podarilo ukoristit alespon par vterin zaznamu veroniky na jevisti, protoze foceni i nataceni bylo prisne zakazane a na jednu holku kousek vedle ktera mela stejny napad uz hned vyrazila ochranka. Doporucuji v pravem dolnim rohu zmenit rozliseni na 480p)
Vecer skoncil nadherne, pdivali sjme se trosku po MGM Grandu a pak zpatky na nas hotel a na kute, protoze zitra brzy vstavame. Opravdu brzy.
Pred show “The Mentalist”, v pozadi micky pozdeji uzitek nahodnemu vyberu divaku
Veronika stastne zpatky i s fotkou a autogramem Davida Copperfielda
MGM Grand ma v tematu divocinu dzungli a zver
Tenhle Lev je sice pozlaceny, ale maji i zive lvy ve sklenenem vybehu, bohuzel uz spali
Potajmu a nacerno porizenych par vterin zaznamu Veroniky na podiu:
A tady uz “interview” se “zmizelou” a znovu objevenou Veronikou: