Tag: cestovani

Predpovedi pocasi tady v USA jsou prekvapive presne a nastesti dnes bylo hezky a neprselo. To bylo dobre, protoze jsme meli objednanou Segway Tour. Kdo nevi co je Segway – je to takove vozitko na dvou kolech, ktere automaticky balancuje  a jezdi dopredu ci dozadu podle toho jak se na nem clovek nakloni. Nejlepe to pujde poznat z fotek. Anijedenz nas jsme na Segway predtim nejeli, nastesti na tom tak byli vsichni ucastnici tour (celkem nas bylo 7). Zacali jsme skolenim o tom jak na Segway jezdit, co delat a co ne, co Segway zvladne a co ne a hlavne jak Segway ovladat. Prvni minuty byly sice trosku zvlastni – verit ze se to opravdu neprevrhne – pri nastupu tzv. Segway Dance (Segway tanec) kdy clovek automaticky  snazi vyrovnavat proti Segway. Ale po par minutach je ovladani tak prirozene ze uz neni co resit.Tura trvala tri a pul hodiny a projeli jsme vse od Kongresu az k Lincoln Memorialu a Bilemu domu.

Sice mam ubytovani na jednom z nejlepsich mist co snad jde, kousek od Kongresu, ale vzdalenosti jsou tu tak obrovske, ze projit to vse pesky je temer nemozne. Segway je asi to nejlepsi reseni. Na fotkach ani nejde poznat jak obrovske monumenty tu maji. To jsou vse obrovske stavby, cekal jsemje mnohem mensi (rozumej – normalni rozmery). Meli jsme vybornou pruvodkyni, ktera nam povypravela o historii a o ruznych zajimavostech (napr. pro je Smithosian muzeum zadarmo,  jak vzniklo slovo lobbyist, udaje o National Archive – a spousta dalsiho). Prvni pulhodinu jsme meli Segway omezene na nizsi rychlost a pomaleejsi otaceni, pak nam pruvodkyne omezeni zrusila a mohli jsme se vyradit. Po 3,5 hodinach nam bylo lito se se Segway roozlucit…. Jedna z nejlepsich tours, jak tim co pokryla tak i transportem.

Pak jsme se vydali – ted uz pesky – do National Archive. Ano, to je ta budova ze ktere Nicolas Cage kradl Deklaraci Nzavislosti ve filmu “National Treasure”. A kupodivu, Deklarace je opravdu presne na miste kde je ukazana i ve filmu. Bohuzel ze v celem archivu nesmi fotit ani natacet. Dalo se to tzko odhadnout, ale tipl bych si z sklo pred deklaraci bylo alespon 15 centimetru tluste. Ze pri vstupu byla “klasicka” prohlidka asi nemusim zduraznovat, to uz je tu standard snad do kazde verejne budovy. Po prohlidnuti zajimavych dokumentu jsme se vydali metrem do nakupniho centra. Metro tu, navzdory nekterym filmum, nevypada jako v Praze. Koupili jsme dalsi kufr, Veronice veci na zuby a hnedka zaskripali zubama nad zdejsima cenama. Pak uz jen neco na zub a domu – balit na zitrek, kdy odletame do Orlanda. Odlet je sice az vecer, ale zabalit se musime ted, pak mame do vecera volno, ale pokoj uz musime vyklidit rano (Ale kufry si tu muzeme nechat).

Takze asi podobne jako pri letu ze San Francisca do New Yorku, zitra zadny update nebude.

Rano jsme si pochutnali na vynikajici snidani (vcetne misky s boruvkama, ostruzinama a dalsima berries, mnam mnam). Tim prijemne rano skoncilo. Venku prselo o sto sest a Veroniku bobel zub. Nas hostitel nam zajistil appointment u jeho zubare na 12:20, tak jsme mezitim vyrazili zpatky do Air&Space Muzea. Tam uz to bylo lepsi, prohledli jsme si cast venovanou letectvi a zasli na letecky bojovy simulator (viz prvni foto). Proste takova krabice do ktere si sednete a ono se to cele pohybuje a dopredu se promita obraz. No, sice jsme si nco podobneho zazili treba v Uniiversal studios, ale nechapal jsem proc si nemuzu s sebou do kabinky nic vzit. Pred nastupem (ja jsem byl pilot, Veronika strelec) jsme si mohli vyzkouset ovladani na pocitaci pred simulatorem. Pak nas vsadili dovnitr, pripooutali a pak nas jeste privrela jak na horske draze. Proc, to jsme pochopili po prvnich par vterinach letu, kdy jsme vzali krute zatacku a zjistili jsme ze jsme otoceni temer 90 stupnu na pravou stranu. Ovsem kdyz jsme pak viseli hlavoou dolu pri vyvrtce tak uz nab bylo jasne proc ta opatreni. No byla to sranda 🙂 A pak uz jen taxika k zubari – nastesti vse dobre dopadlo, nic vazneho to neni, zuby jsou v  poradku. A pak jsme vyrazili do Spy muzea (Spionske muzeum). Obrovske a docela podrobne. Dokonce ceska dvojice Karel a Hana Koecher (jediny cesky agent ktery pronikl do CIA) maji cestne misto mezi Olegem Penkovskym a Aldrichem Amesem. Maji tam i spoustu exponatu, vcetne kopie enigmy nebo prijimace  i-com (a samozrejme mnoho dalsiho, kamerky, mikrofony, ctecky a kamery na mikrodot a spousta dalsiho). Bohuzel fotografovani je prisne zakazano, tak jedina fotka je z zachodu, kde i tam maji tematickee znaceni. No a skoncili jsme po 6 vecer kdy muzeum zaviraji.

Tak jsme dnes stastne dorazili do Washingtonu. Drama pred “pristanim” se nekonalo, nicmene zazitky byly i tak. Rano jsme vyrazili taxikem z hotelu na centralni nadrazi – Pennsylvania Station. Sotva vystoupime z taxiku tak hned za nami policisti zablokovali krizovatku  – to jsme meli stesti. Pak jsem se rozhledl a videl neco co uz jsem znal od vcerejska. S rozdilem ze tyhle policejni auta uz pilne blikali. Na fotce je videt nas odjizdejici taxik a policejni vozy – a takhle opet vypadaly vsechny ulice vedouci k hlavnimu nadrazi. Zajimave. Nastesti se nic nedelo, vlaky jezdily a cesta do Washingtonu probehla vyborne.  Vlak cisty, tichy, rychly. Jedina vada na krase je ze prestoze AMTRAK je asi tak obdoba ceskeho Eurocity tak jsme do cca 10 ti minut pred odjezdem nevedeli z jakeho nastupiste pojedeme. To je uzasne pokud mame 5 zavazadel… Ubytovani tu mame v Bed&Breakfast, velice prijemni a vzdelani lide (drive delali pro diplomacii).  Bydlime minutu od Capitol Hill, coz je oblast kde jsou vsechny vladni budovy a muzea.Tak jsme hned vyrazili mrknout na Congress a par muzeii. Je to rozsahle, takze az k Washington monumentu (obelisk) jsme nedorazili. Prijemne zjisteni – muzea (alespon ta na Capitol Hill, vcetne Smithosian) jsou zadarmo. Hned jsme alespon na chvilku vlitli do muzeea letectvi a kosmonautiky, kde maji inaprikllad navratovy modul Apolla 11. Samozrejme pri ceste domu nas chytil dest…

Slunicko! Jasno! Nadherne pocasi se prece jen ukazalo a my jsme vyuzili krasneho slunecneho dne k navsteve Central Parku.

K napsani je toho hodne, ale musime balit, zitra vyrazime do Washingtonu D.C.

UPDATE: Kdyz do Central Parku tak samozrejme nelze vynechat romantickou vyjizdku kocarem (tedy lze, ale pouze v pripade ze je tu clovek sam nebo s heterosexualnim kamaradem, s manzelkou se vynechani teto atrakce nedoporucuje :-)) Ale po pravd, je to opravdu zazitek ktery stoji za to. Akorat pozor na spoustu Indu kteri se cloveka snazi odchytit s obrazkem kocaru a po optani na cenu zacnou vysvetlovat jak je ten kocar drahy a ze vlastne co chceme je jet v jeho drozce (jizdni kolo s privesem pro dva lidi). Urcite nemenit! Jizda kocaru patri k Central parku jako vajicka k Velikonocum a ty take treba nejaka soja nenahradi. No a po projizdce jsme si Central Park prosli pesky – tedy ne cely, na to by nam den nestacil (ani nohy). Park je opravdu obrovsky se spoustou lesiiku, jezirek, hrist, travniku, cesticek a atrakci.   Veronika se svezla na starem “carousel” kolotoci (originalne postaveny v roce 1871), podivali jsme se do letohradku Belvedere,   opalovaali na travniku a uzivali si nadherneho dne.

Pozdnii odpoledne jsme se jeste vypravili znovu na Times Square. Ve sllunicku prece jen vypada lepe nez v desti. Popravde priznam ze nevim zda to co jsem videl bylo jen nejake cviceni, bezny vikndovy obrazek nebo nasledek zprav poslednich dni o chystanych teroristickych utocich v Evrope. Ale vsechny ulice jdouci k Times Square byly plne policejnich aut. Pro predstavu, 6 ti pruda silnice (3 pruhy kazdym smerem) mela vzdy krajni pruh pro kazdy smer PLNE obasazeny policejnimi  auty – jedno tesne za druhym. V kazdem aute 2 policajti (plus spousta v ulicich). Tolik policejnich aut (a policajtu) pohromade jsem jeste nevidel. Tech ulic  k Times Square vede nekolik…  No dopadlo to dobre, nikde nic nebuchlo, ale byl to zazitek.  Alspon jsme je vyuzili a Veronika se vyfotila s par policajtama (a je tam i castecne videt jak jsou ty auta jedno za druhym)

Vecer se konecne dostalo i na nakupy pro mne. Tady se to panecku nakupuje. Obleky, kalhoty, saka, kosile, boty… Vse mnohem levnejsi nez v Australii (a verim ze i nez v CR).

Vecer (no po 11 veceer az jsme se dostali doomu) nastala ta spravna sranda – pakovani. Zapomnel napsat ze jsme si samozrejme museli poridit dalsi cestovni tasku. Prozirave jsme si vzali s sebou z Australie nektere veci ktere jsme planovali ze je tu nechame az dojde na lamani chleba. Ta doba prisla ted. Kufry se nam nakonec podarilo narvat. Nastesti jedeme do Washingtonu vlakem a ne letadlem, tak nam muze byt vaha jedno. No a to bylo vse, zazalohovat fotky, a kolem 3 rano na kute.

Pata Avenue – nejdrazsi ulice v New Yorku. Vzhledem k tomu ze dnes opet pro zmenu prsi, tak jsme se vypravili podivat na 5th Avenue. Od naseho hotelu je to kousek, jede se tam metrem (tj pod zemi) a obchody maji veetsinou strechu, tak nas nemusi dest az tak omezovat. Jediny problem je ze k desti tu je i pekny vitr (viz vcerejsi blog o pristavani v New Yorku) a ten nam (a nejenom nam) uspesne nici destniky. Muj navrh ze vyrazime v plastenkach z Niagara Falls byl Veronikou razne zamitnut. Rano jsme si zasli v hotelu na snidani, ktera byla vyborna, ovsem to ze na dopllnenii bufetu bude nutne cisnika (resp cisnici) upozornovat bych zrovne u tehle kategorie hotelu necekal. Jeji chyba, nedostala tip. Maj 10% nezamestnanost, tak at se snazi. Cesta metrem ubehla v pohode. Vubec metro v NY uz pry davno neni to co se o nem tradovalo. Je bezpecne a relativne ciste (zadne grafiti, jediny naznak grafiti ktery jsme tu za celou dobyu v metru videli byl jeden nocni vlak, ktery mel viditelne stopy po smytem grafiti). No a pak jsme prochazeli patou avenue. Obchody, butiky,obchody butiky,……. A ii par byutiku se slevama, kde se Veronika zdrzela krapet dele. A na konci (resp na konci te proslavene casti) jsme nasedli na autobus k OSN (UN). Ne ze bych tim byl nejak posedly, ale kdyz uz jsme tu, tak se alespon podivame kde ze ti tluchubove mrhaji penezi svych danovych poplatniku :-). K budeve OSN se uz dalo dojet (summit skoncil vcera) ale do budovy nas uz neppustili. Nevadi, stejne neni o co stat. Dokonce i vsechny vlajky meli uz stazene. Pak jsme jeli zpatky k Rockefeler Centru a pak uz domu. Dali pradlo do laundry a vyrazili do znameho znackoveho outletu na nakupy. Odtud nas vyhnali az v 10 vecer kdy zavirali. Kdyz budu hodny tak se zitra pry neco koupi i me. Pro dnesek by jsme to ani nestihli, ani nunesli  🙂 Alee pravdou je ze ceny jsou tu opravdu vyrazne lepsi nez v Sydney. Zvlaste pri vyhodnem kurzu dolaru jako je ted. Mala vecere, stahnout fotky, napsat blog, pripravit na zitrek … a pro dnesek konec. A jste se podivejte jak v NY vypadaji popelnice 🙂 Fotka kdyz jsme slii z bchodu, tj. po 22:00. Musime ovsem priznat ze par minut po tom co jsmee to nafotili do te ulice vjel popelarsky vuz ty odpadky odklidit, ale stejne, na to ze Manhattan je prece jenom lepsi ctvrt, ty odpadky moc kulturne udelane nemaji.

Opet se zpozdenim, ale prece. Ve ctvrtek brzy rano jsme vyrazeli na  Niagara Falls (Niagarske vodopady). Pro nas to znamenalo vstavat po 4 rano. Kdo nas zna tak vi ze vydrzet do 4 rano jde, ale vstavat v tuhle nekrestanskou dobu, to je pro nas utrpeni. Protozejsme nechteli riskovat ze nechytneme taxika, tak nam z hotelu objeddnali limuzinu (cena ne o moc vetsi nz ten taxik a pro nas jistota ze opravdu nikdo pred 5 tou rano nas vyzvedne a doveze vcas na letiste). Na letiste jsme dorazili vcas a vyrazili miniletadelkem (15 rad po 4 sedadlech) do Buffala, ktere je jen kousek od Niagarskych vodopadu. Pro nas zvykle na velka letadla byla cesta trosku “bumpy” ale prezili jsme v pohode. Pak uz jen vyzvednout auto a 49 kilometru k vodopadum. Je zatazeno, ale neprsi. Fotime se z vyhlidky a jdeme na “Maid of the Mist” – lod, ktera nas poveze dole k vodopadum. Pred nastupem fasujeme plastenky, asi ma prset? 🙂 Jizdu kazdemu doporucujeme (no ono snad ani nejde tam dojet a tuhle vyjizdu si neudelat). Lod nas dovezla do centra “podkovy” mezi vodopady. Tam pakk clovek vidi tu mohutnost vodopadu kolem. Jako kdyz se vali tsunami. Uz chapeme pro mame plastenky. Jsme jako pod sprchou (No dobre, vedeli jsme to dopredu, ale vody bylo opravdu hodne). Bohuzel moc se fotit neda, zkuste si fotit pod sprchou. Po vraceni zpet do pristavu (nastesti na ameericke strane) se vydavame na vyhlidky shora na vodopady. To uz prsi, ale nam to nevadi, uz vic mokri byt nemuzeme. Diky jizde na Maid of the Mist jsme videeli vodopady ze vsech stran a nemusime litovat ze jsme nepodstoupili martyrium ziskani kanadskeho viza (za coz dekujeme nasim opalenym privilegovanym spoluobcanum).  Nastesti  z Amercke strany je vyhled na vodopady vyborny. Pak se vydavame na “Cave of the Winds” s “Hurricane Deck”. Cesta dole k vodopadum a po drevene kostrukci az tesne k vode. Zmena. Uz to neni jako pod sprchou. Uz je to jako by na Vas nekdo vyleval kyble vody. Nastesti jsme dostali i plazovee boty a nase boty jsou ve vodotesnem pytli. Ale “Hurricane deck” je nejlepsi, vede uplne tesne pod vodopad a uz jen vyjit na deck je tezsi nez to na prvni pohled vypada a clovek hned pochopi proc se ten deck tak jmenuje. Vodopad vyvari velmi silny vitr a dojit na vrch decku je mozne jen s obouruc drzenim zabradli aby to cloveka neodfouklo. No a pak uz jen pokoukat z ruznych uhlu na vodopady (z mnoha uhlu a mnoha tracku) a pomalu cas jet zpatky na letiste.

Cesta zpet bylaprvnich 35 minut z celkovych 45 minut letu celkem v norme. Dalsich 25 minut uz tak vybornych nebylo, mlha,mraky, nulova viditelnost a hlavne letadl sebou hazelo tak ze jsem neveril ze tak vlky stroj muze delat tak rychle a ruznorode pohyby. Cas planovaeho pristani uz davno minul, a s nama to zatim stale cloumalo ze strany na strany a nahoru a dolu. “Nejatraktivnejsi” pohyby ovsem byly kyvave zleva do prava a zpet. No, dopadlo to dobre, na prvni stranky novin jsme se nedostali, ale byli jsme mooc radi ze jsme uz pristali. Pri ceste domu Shuttlebusem jsme i od ostatnich slyseli ze meli rough landing (tvrde, krkolomne pristani) a i v radiu hlasili ze je v New Yorku velmi silny vitr.  No dorazili jsme domu, alespon par radek napsali do blogu, stahli fotky a sli na kute.

Byt v New Yorku a nejit na muzikal na Broadway by byl snad hrich. A vzhledem k tomu ze jsme v Sydney propasli Wicked, tak jsme na tent vyborny musikal sli primo na Broadway. Muzikal nadherny, vyborne kulisy a obleky. A program tady davaji standardne kazdemu. A my meli navic vyborne listky do predni rady. A krome toho vyhodu v tom ze nam cesta z hotely na muzikal trvala asi 10 minut, jen 3 stanice metra (z 81. street na 51. street). Bohuzel jako vzdy fotit ani natacet se nemohlo, tak budete o fotky ochuzeni.

Dodatecne neco o nasi navsteeve ESB (byval to sveho casu nevyssi mrakodrap na svete) a Brooklyn Bridge (velmi znamy most spojujici Brooklyn a Manhattan, je snad v kazdem americkem filmu z New Yorku).

Ve stredu rano se pocasi ukazalo v nejlepsim svetle a slunicko svitilo o sto sest. Rozhodli jsme se vydat na vyhlidku Empire State Building. Protoze jsme ale meli za minuly den nohy uslapane az ke kolenum, tak jsme se tak nejak rozhodli ze si priplatime na Express Pass (listek ktery Vas pusti pred kazdou frontu). Kdo se kdy nekdy chysta do New Yorku ctete pozorne… K ESB (Empire State Building) se da dostat pomerne jednoduse hromadnou dopravou (metrem). Budovu nelze minout – ne ze by byla neprehlednutelna – mezi temi vsemi mrakodrapy z ulice opravdu az tak poznat neni – ale kolem budovy jsou nahaneci kteri nabizeji prohlidku ci jine oficialni a neoficialni programy, ale za predrazene ceny (na oficialnim webu lze ziskat to same levneji). Cekali jsme pred budovou frontu-hada, kroutici se kolem celeho bloku…. A nic. Pred budovou zadna fronta. Pomyslel jsem si ze je asi po sezone a tak neni takovy zajem a litoval penez navic za Express Pass. Moje svedomi si alespon trosku lehcilo pri vchodu do dalsi mistnosti – no spise velke haly – kde se vlnila fronta na osobni prohlidku (zase stejna rutina, prost jak na letisti). Fronta sice dlouha, ale ubihala rychle. Ale alespon jsme ji predbehli tak nam bylo krapet lip. Prosli jsme do druhe haly, mnohem, ale mnohem vetsi nez ta prvni. To bylo poprve co jsem se zaradoval ze mame express pass. Fronta cik-cak pres celou obrovskou halu, dle odhadu minimalne na hodinu, ale spis  vic. Fronta na listky. Nastesti my jsme mohli projit koridorem hned dale … do dalsi haly… No co mam povidat – fronta na vytah. Ze byla jeste delsi nez ta predchozi snad ani nemusim zduraznovat. Hned nas vzal portyr a dal do prvniho vytahu. Vytahy jezdi do 80. patra. Kdyz prozradim ze vyhlidkova plosina je v 86. patre tak kdo je bystrejsi povahy uz vi co nasledovalo…. Samozrejme dalsi fronta na vytah z 80. do 86. patra. Uprimne, celkove cekani minimalne na 3 az 4 hodiny (uznavam ze my jsme asi meli extrem po 3 dnech kdy prselo, ale stejne…). Priznam se ze me bypostavani v jedne fronte za druhou asi tak otravilo ze bych z prohlidky nic nemel. nejhorsi je ze to clovek ani netusi kolik front ho ceka. A kdo je zdatny v matematice tak si spocita jak vypada cestovani zpatky z 86. patra na 80. a pak dolu do prizemi (ano spravne, zase takove fronty)

Takze rada pro vsechny kdo budou nekdy v New Yorku na omezenou dobu – Express Pass se urcite vyplati.

No a vyhled je nadherny. Proste Pariz ma svoji Eifelovku a New York zase ESB (krome sochy svobody samozrejme, ktera je mimochodem take od Eiffela). Je neeskuecne videt vysoke mrakodrapy pod sebou! Samozrejme ze ochozy jsou plne lidi (stejne jako na Eifelovce), ale misteco se da najit. I kdyz kdyz  jsme tam byli my tak to jeste slo, kdyz jsme koncili s prohlidkou uz tam byl natresk mnohem vetsi. Co ovsem spousta lidi nevi je ze krome vyhlidkove terasy v 86. patre je jeste vyhlidka ve 102. patre! Vlezli jsme do vytahu ktery byl docela bokem, s nama jeste jeden par a liftboy nas vyvezl do vyse 1250 stop do 102. patra. V jednu chvili jsme tam byli sami! A nejvic tam bylo naraz asi 7 lidi! Takze parada! A neruseny nadherny vyhled na cely NY.

No a na odpoledne jsme si nechali Brooklyn Bridge (viz movie Kate a Leopold, nebo dalsi). Mame mosty radi tak jsme si pres nej presli z Brooklynu na Manhattan. Clovek musi obdivovat co ty lidi uz pred tolika lety dokazali. Zaklady pylonu byly budovany ve vode, nebo spise pod vodou, v jakemsi zvonu do ktereho delnici vlezli a v nem vycerpali vodu a kopali zaklady. A je to moc krasny most se spoustou lan vypada “namornicky”.

Hlavni denni program tim byl u konce a my se jeli domu obcerstvit a pripravit vecer na muzikal.

Dnes byl bohaty den, ale protoze zitra vstavame ve 4 rano a uz je pulnoc tak jen z jsme v poradku a zitra letime na Niagarske vodopady.

Mejte se krasne a AHOJ

UPDATE: Tak jsme uz zase zpatky v New Yorku, vodopady byly neskutecne, ohromne, mohutne.

Az se dame trosku do kupy tak zase neco posleme

Dnes rano jsme si museli privstat (6am) protoze jsme meli naplanovanou navstevu sochy svobody.

Tu denne navstivi desetitisice lidi, ale jenom 3000 lidi se muze dostat na poddstavec sochy a muzeum v nem no a pouze 240 lidi denne ma to stesti se podivat do vnitrku sochy – az do korunky Statue of Liberty.  No a protoze jsme to vedeli tak jsme si uz honem objednali listky nekdy v breznu a meli jsme to stesti byt mezi temi 240 co se podivaji az na vrchol. Dostat se na sochu svobody je horsi nez do letadla. Nekolikero prohlidek (prvni uz pred nastupem na lod na Liberty Island a pak pred vstupem do sochy) a vsude ozbrojena straz se samopalama. Nicmene rangerii co sochu ukazuji jsou velmi prijemni a clovek pak ty bezpecnostni opatreni lepe stravi. Samotny vystup je horsi jak na Petrin, schody jsou velice uzke a strme. Ale je zajimave studovat vnitrek sochy svoobody, jak je smontovana jak konstrukce drzi diky ocelovym vyztuham. Samotne platy medi z kterych je plast sochy jsou jen neco pres 2mm silne.

Po navratu z vrcholku jsme se podivali do muzea, kde je popsana historie sochy, i ukazano jak se socha delala (a rekonstruovala v 80tych letech 20. stoleti). Prosli jsme si ostruvk, ale je hrozne malinky a cekem nic jineho nez socha, informacni stredisko, stanek se suvenyry a pristavu ta nic neni.

Pote jsme se presunuli na Ellis Island, kde je rozsahle Immigrantske muzeum. Zde byvala nejvetsi immigracni stanice. Veronika tam dokonce objevila rodinu co emigrovala z Sardic (nekdy kolem roku 1920). A meli tam i Moravske kroje (oznacene jako Moravia). Samotne muzeum i s filmem nam zabralo cele odpolednea byli jsme radi kdyz jsme se dostali na ferry zpatky na Manhattan. A z Battery parku jsme se pesky vydali po Broadway pres Wall Street (zna snad kazdy) a Trinity Church (mrknete na “National Treasure”) az po World Trade Center (tedy k em ruinam co zbyly, nebo spise stavenisti pamatniku ktery se ma brzy otevirat). A samozrejme jsme nemohli minout nekolik butiku se znackovym oblecenim a zase dali nasemu rozpoctu na frak 🙂

Doo hotelu jsme dorazili kolem 9 vecer a mame toho az az.

Pri vystupu v sose:

Na vrcholku!

Verunka pri sestupu ze sochy

Verunka v Immigration museu

Tom u WTC site