Predpovedi pocasi tady v USA jsou prekvapive presne a nastesti dnes bylo hezky a neprselo. To bylo dobre, protoze jsme meli objednanou Segway Tour. Kdo nevi co je Segway – je to takove vozitko na dvou kolech, ktere automaticky balancuje a jezdi dopredu ci dozadu podle toho jak se na nem clovek nakloni. Nejlepe to pujde poznat z fotek. Anijedenz nas jsme na Segway predtim nejeli, nastesti na tom tak byli vsichni ucastnici tour (celkem nas bylo 7). Zacali jsme skolenim o tom jak na Segway jezdit, co delat a co ne, co Segway zvladne a co ne a hlavne jak Segway ovladat. Prvni minuty byly sice trosku zvlastni – verit ze se to opravdu neprevrhne – pri nastupu tzv. Segway Dance (Segway tanec) kdy clovek automaticky snazi vyrovnavat proti Segway. Ale po par minutach je ovladani tak prirozene ze uz neni co resit.Tura trvala tri a pul hodiny a projeli jsme vse od Kongresu az k Lincoln Memorialu a Bilemu domu.
Sice mam ubytovani na jednom z nejlepsich mist co snad jde, kousek od Kongresu, ale vzdalenosti jsou tu tak obrovske, ze projit to vse pesky je temer nemozne. Segway je asi to nejlepsi reseni. Na fotkach ani nejde poznat jak obrovske monumenty tu maji. To jsou vse obrovske stavby, cekal jsemje mnohem mensi (rozumej – normalni rozmery). Meli jsme vybornou pruvodkyni, ktera nam povypravela o historii a o ruznych zajimavostech (napr. pro je Smithosian muzeum zadarmo, jak vzniklo slovo lobbyist, udaje o National Archive – a spousta dalsiho). Prvni pulhodinu jsme meli Segway omezene na nizsi rychlost a pomaleejsi otaceni, pak nam pruvodkyne omezeni zrusila a mohli jsme se vyradit. Po 3,5 hodinach nam bylo lito se se Segway roozlucit…. Jedna z nejlepsich tours, jak tim co pokryla tak i transportem.
Pak jsme se vydali – ted uz pesky – do National Archive. Ano, to je ta budova ze ktere Nicolas Cage kradl Deklaraci Nzavislosti ve filmu “National Treasure”. A kupodivu, Deklarace je opravdu presne na miste kde je ukazana i ve filmu. Bohuzel ze v celem archivu nesmi fotit ani natacet. Dalo se to tzko odhadnout, ale tipl bych si z sklo pred deklaraci bylo alespon 15 centimetru tluste. Ze pri vstupu byla “klasicka” prohlidka asi nemusim zduraznovat, to uz je tu standard snad do kazde verejne budovy. Po prohlidnuti zajimavych dokumentu jsme se vydali metrem do nakupniho centra. Metro tu, navzdory nekterym filmum, nevypada jako v Praze. Koupili jsme dalsi kufr, Veronice veci na zuby a hnedka zaskripali zubama nad zdejsima cenama. Pak uz jen neco na zub a domu – balit na zitrek, kdy odletame do Orlanda. Odlet je sice az vecer, ale zabalit se musime ted, pak mame do vecera volno, ale pokoj uz musime vyklidit rano (Ale kufry si tu muzeme nechat).
Takze asi podobne jako pri letu ze San Francisca do New Yorku, zitra zadny update nebude.
