Do Orlanda jsme odletali az odpoledne, tak jsme posledniden vyuzili k poslednim prohlidkam Washingtonu. Az se mi chce psat Canberry, protoze srovnani se primo nabizi. Nejenom tim ze Oboje jsou mensi mesta, specialne vytvorena jako vladni, dokonce i silnice jsou podobne, a vuvbec cely raz trosku pripomina Canberru na steroidech.
Jeste jsme si naposledy zasli do muzea, Veronika se podivala na hrisnou Amelii Earhart (prvni zena co prekonala Atlanticky ocean v letadle a kterou udajne manzel nacapal s kamaradkou v posteli), ja zase na jeden z prvnich superpocitacu CRAY (kdysi jednoznacne nejvykonejsi pocitace na svete). Pocasi bylo nadherne, az se nam odjizdet nechtelo.
Zapomnel jsem dodat ze spat jsme sli opet az casne rano, protozezapakovat vse a vejit se do limitu je cim dal tezdi a tezsi. Nastesti nam vse proslo a dokonce i pres puvodni chybu, kdy jsme meli sedadla zase od sebe se podarilo hned u checkinu napravit, takze jsme byli spolu. Let byl tentokrat bez problemu, pristani hladke a vyhled uzasny. Vlastne vyhlidkovy let nad Washingtonem, az jseem se divil ze dovoli letat letadlum tak blizko bileho domu.
V orlandu probehlo take vse hladce, na lakavy upgrade auta v pujcovne ze standardniho jsme nepristoupili. Ovsem chybicka se vloudila a nase auto v garazich nemeli. Veronika vyuzila svych diiplomatickych schopnosti a hned jsme meli upgrade zadarmo. Takze si vozime zadni cast tela v aute jeste mnohem lepsim nez nam byl puvodne nabizeny upgrade. Fotky budou zitra 🙂 Ubytovani v Marriot Resortu bylo bez problemu a tesime se na zitrek!
