Day: October 2, 2010

Pata Avenue – nejdrazsi ulice v New Yorku. Vzhledem k tomu ze dnes opet pro zmenu prsi, tak jsme se vypravili podivat na 5th Avenue. Od naseho hotelu je to kousek, jede se tam metrem (tj pod zemi) a obchody maji veetsinou strechu, tak nas nemusi dest az tak omezovat. Jediny problem je ze k desti tu je i pekny vitr (viz vcerejsi blog o pristavani v New Yorku) a ten nam (a nejenom nam) uspesne nici destniky. Muj navrh ze vyrazime v plastenkach z Niagara Falls byl Veronikou razne zamitnut. Rano jsme si zasli v hotelu na snidani, ktera byla vyborna, ovsem to ze na dopllnenii bufetu bude nutne cisnika (resp cisnici) upozornovat bych zrovne u tehle kategorie hotelu necekal. Jeji chyba, nedostala tip. Maj 10% nezamestnanost, tak at se snazi. Cesta metrem ubehla v pohode. Vubec metro v NY uz pry davno neni to co se o nem tradovalo. Je bezpecne a relativne ciste (zadne grafiti, jediny naznak grafiti ktery jsme tu za celou dobyu v metru videli byl jeden nocni vlak, ktery mel viditelne stopy po smytem grafiti). No a pak jsme prochazeli patou avenue. Obchody, butiky,obchody butiky,……. A ii par byutiku se slevama, kde se Veronika zdrzela krapet dele. A na konci (resp na konci te proslavene casti) jsme nasedli na autobus k OSN (UN). Ne ze bych tim byl nejak posedly, ale kdyz uz jsme tu, tak se alespon podivame kde ze ti tluchubove mrhaji penezi svych danovych poplatniku :-). K budeve OSN se uz dalo dojet (summit skoncil vcera) ale do budovy nas uz neppustili. Nevadi, stejne neni o co stat. Dokonce i vsechny vlajky meli uz stazene. Pak jsme jeli zpatky k Rockefeler Centru a pak uz domu. Dali pradlo do laundry a vyrazili do znameho znackoveho outletu na nakupy. Odtud nas vyhnali az v 10 vecer kdy zavirali. Kdyz budu hodny tak se zitra pry neco koupi i me. Pro dnesek by jsme to ani nestihli, ani nunesli  🙂 Alee pravdou je ze ceny jsou tu opravdu vyrazne lepsi nez v Sydney. Zvlaste pri vyhodnem kurzu dolaru jako je ted. Mala vecere, stahnout fotky, napsat blog, pripravit na zitrek … a pro dnesek konec. A jste se podivejte jak v NY vypadaji popelnice 🙂 Fotka kdyz jsme slii z bchodu, tj. po 22:00. Musime ovsem priznat ze par minut po tom co jsmee to nafotili do te ulice vjel popelarsky vuz ty odpadky odklidit, ale stejne, na to ze Manhattan je prece jenom lepsi ctvrt, ty odpadky moc kulturne udelane nemaji.

Opet se zpozdenim, ale prece. Ve ctvrtek brzy rano jsme vyrazeli na  Niagara Falls (Niagarske vodopady). Pro nas to znamenalo vstavat po 4 rano. Kdo nas zna tak vi ze vydrzet do 4 rano jde, ale vstavat v tuhle nekrestanskou dobu, to je pro nas utrpeni. Protozejsme nechteli riskovat ze nechytneme taxika, tak nam z hotelu objeddnali limuzinu (cena ne o moc vetsi nz ten taxik a pro nas jistota ze opravdu nikdo pred 5 tou rano nas vyzvedne a doveze vcas na letiste). Na letiste jsme dorazili vcas a vyrazili miniletadelkem (15 rad po 4 sedadlech) do Buffala, ktere je jen kousek od Niagarskych vodopadu. Pro nas zvykle na velka letadla byla cesta trosku “bumpy” ale prezili jsme v pohode. Pak uz jen vyzvednout auto a 49 kilometru k vodopadum. Je zatazeno, ale neprsi. Fotime se z vyhlidky a jdeme na “Maid of the Mist” – lod, ktera nas poveze dole k vodopadum. Pred nastupem fasujeme plastenky, asi ma prset? 🙂 Jizdu kazdemu doporucujeme (no ono snad ani nejde tam dojet a tuhle vyjizdu si neudelat). Lod nas dovezla do centra “podkovy” mezi vodopady. Tam pakk clovek vidi tu mohutnost vodopadu kolem. Jako kdyz se vali tsunami. Uz chapeme pro mame plastenky. Jsme jako pod sprchou (No dobre, vedeli jsme to dopredu, ale vody bylo opravdu hodne). Bohuzel moc se fotit neda, zkuste si fotit pod sprchou. Po vraceni zpet do pristavu (nastesti na ameericke strane) se vydavame na vyhlidky shora na vodopady. To uz prsi, ale nam to nevadi, uz vic mokri byt nemuzeme. Diky jizde na Maid of the Mist jsme videeli vodopady ze vsech stran a nemusime litovat ze jsme nepodstoupili martyrium ziskani kanadskeho viza (za coz dekujeme nasim opalenym privilegovanym spoluobcanum).  Nastesti  z Amercke strany je vyhled na vodopady vyborny. Pak se vydavame na “Cave of the Winds” s “Hurricane Deck”. Cesta dole k vodopadum a po drevene kostrukci az tesne k vode. Zmena. Uz to neni jako pod sprchou. Uz je to jako by na Vas nekdo vyleval kyble vody. Nastesti jsme dostali i plazovee boty a nase boty jsou ve vodotesnem pytli. Ale “Hurricane deck” je nejlepsi, vede uplne tesne pod vodopad a uz jen vyjit na deck je tezsi nez to na prvni pohled vypada a clovek hned pochopi proc se ten deck tak jmenuje. Vodopad vyvari velmi silny vitr a dojit na vrch decku je mozne jen s obouruc drzenim zabradli aby to cloveka neodfouklo. No a pak uz jen pokoukat z ruznych uhlu na vodopady (z mnoha uhlu a mnoha tracku) a pomalu cas jet zpatky na letiste.

Cesta zpet bylaprvnich 35 minut z celkovych 45 minut letu celkem v norme. Dalsich 25 minut uz tak vybornych nebylo, mlha,mraky, nulova viditelnost a hlavne letadl sebou hazelo tak ze jsem neveril ze tak vlky stroj muze delat tak rychle a ruznorode pohyby. Cas planovaeho pristani uz davno minul, a s nama to zatim stale cloumalo ze strany na strany a nahoru a dolu. “Nejatraktivnejsi” pohyby ovsem byly kyvave zleva do prava a zpet. No, dopadlo to dobre, na prvni stranky novin jsme se nedostali, ale byli jsme mooc radi ze jsme uz pristali. Pri ceste domu Shuttlebusem jsme i od ostatnich slyseli ze meli rough landing (tvrde, krkolomne pristani) a i v radiu hlasili ze je v New Yorku velmi silny vitr.  No dorazili jsme domu, alespon par radek napsali do blogu, stahli fotky a sli na kute.