Dalsi nadherny den a my vyrazime spolu s dalsima dvema parama, nasi stari znami Ben a Stacey a jeste se pridavaji Bryan a Jessica ze San Diega. Nas pruvodce Avalouni nas bere do jedne z mistnich vesnicek, kde nas hezky privitaji a opet nasleduje ritual piti kavy. Pak si povidame s vesnicany – kazdy tu totiz umi anglicky, deti se to uci jiz hned od prvni tridy ve skole, ale uz i mali caparti mluvi pomalu lepe nez my. Ceka nas cesta k mistnimu vodopadu, ktery mistni vyuzivaji jako takovy tobogan. Protoze vime ze cesta bude dlouha, tak radi vezmeme variantu jizdy na koni. To ovsem nevime ze kone sice maji, ale sedla ne. Tady se na sedlech nejezdi. Pro Stacey a Jessicu sice nejake stare nekde najdou ale my ostatni jedeme na koni bez sedla. To je docela zazitek, ale take to stoji pekne vypeti, kdyz se musi balancovat, aby z kone clovek nespad. Cesta je dlouha, kopcovita a bahnita, takze jsme prece jen radi ze jedeme na koni a nemusime se borit tim bahnem. Po cca pul hodine dorazime k vodopadum – tedy jeste musime tak 10 minut pesky, ale pak uz tam jsme. Sice tomu ze zacatku neduverujeme, ale mistni nam ukazou ze se na tom kameni opravdu da plus minus bezpecne sklouznout, tak se odhodlavame a sjizdime take. Je to docela sranda, sice trosku tvrde, ale voda je dole nastesti hluboka, takze dopad je do mekkeho. Dopada se do takoveho maleho prirodniho bazenku ve skale, sice hlubokeho, ale v prumeru tak 3 metry.
Bohuzel pri vylezani kdyz jsem se drzel za okraj te skaly, tak velky proud pretekajici vody mi strhl snubni prstynek. Uz jsem se s nim malem rozloucil, ale domorodci se hned seskakali a opravdu ten prstynek v te horske ricce nasli! Vsecka cest! Nastesti vse dobre dopadlo, ale od te doby uz mame az do odjezdu prstynky schovane v krabicce na pokoji. Pak nam jeste mistni predvadeji co ve vode provadeji oni a predvadeli nam akrobaticke skoky ktere provadeji oni. Veronice se mistni tobogan tak libil ze se ji ani odjet nechtelo a klouzala se a klouzala…. az si druhy den pomalu sednout nemohla – s modrinou na zadni casti tela. Az jsme se vsichni poradne vymachali nasledovala cesta zpatky – opet na konich bez sedel. Ale to uz bylo jednodussi, uz mame praxi 🙂 Cestou si povidame s nasimi pruvodci a dozvidame se hodne o zivote fijanu – tedy tech co ziji jeste tradicne ve vesnicich. Tahle vesnice je na tom pomerne dobre, krome turismu tu ziji hlavne z pestovani zeleniny a lovy divocaku. Dokonce maji zavedeny proud, ale bohuzel od cyklonu (18. prosince) jim nejde a stale cekaji na opravu.
Zbytek dne uz byl jen odpocinkovy, pohoda u bazenku, a cas pred veceri vyplnili dlabanim bananu co jsme si koupili cestou na trznici (male, celkem “osklive”, ale hrozne dobre a sladke a take hrozne levne).
