Vse jednou konci a i nase dovolena se dostala ke svemu zaveru. Rano jeste pred snidani naposledy do bazenu, posledni snidane a pak uz jen uzivat posledni chvile v tomhle tichomorskem raji.
Vubec se nam odtud nechtelo. Nadherna krajina, nadherne pocasi a hrozne fajn lidi. A to jsem jeste zapomnel dodat ze nam vcera po veceri zazpivali jejich rozluckovou “hymnu”, coz tu delaji (alespon v nasem resortu) pro kazdeho kdo odjizdi. Byli jsme radi ze jsme si vybrali pozdejsi let do Sydney, alespon jsme mohli zustat o par hodin dele. Brian s Jessicou odletaji ten samy den take, ale do Los Angeles a Ben a Stacey maji jeste cely dalsi den pred sebou, docela jim zavidime. Pak uz jen zaplatit ucet a vyrazit dodavkou smer Nadi. Cesta ubehla mnohem rychleji, nez pred 10dny kdy jsme to jeli obracene, takze za dve a pul hodinky jsme na letisti. Pri odbavovani byli kupodivu prisnejsi nez v Sydney, ale zase nevazili prirucni zavazadlo (ktere asi pani z prepazkou nevidela), takze prekladame nejake veci do prirucniho zavzadla a je klid. Prirucni ma sice k povolenym 7kg daleko jako ja k vaze modelky Twiggy, ale to uz nastesti nikdo neresi. Rychle jeste vyuzit duty free shopping, alespon nejakou tu vodku pokoupit, kdyz slivovicku nemaji.
Mame jeste cas, tak si chceme objednat neco k snedku, ale v prvnim stanku nam rekli ze se ceka pul hodiny, coz nas sice neprekvapuje, ale cekat se nam nechce, nastesti je letiste prece jen vetsi a za rohem nalexzame jeste jeden stanek, kde se objednat jidlo da. A podari se nam i ukoristit misto u stolu. Jak velke vitezstvi to bylo ocenime za par minut, kdy rozhlas hlasi ze vsechny odlety z Nadi jsou pozastavene kvuli bource. Nas odlet je za vice nez 2 hodiny, ale dalsich 5 letadel co uz melo odletet nikam neleti a najednou je letiste vsem male. Jsme radi za svoje mista u stolu a strategicky vyhodne poloze u stanku s obcerstvenim.
Po nastesti po cca 1,5 hodine se bourka uklidnuje a letadla pomalu mohou odletat. Nas odlet je tim zpozdeny asi o pul hodiny, coz pilot nakonec behem letu dohnal na ztratu asi 10 minut. Kazdopadne jsme byli radi ze jsme neleteli predchozim letem, protoze by jsme zbytecne jen cekali na letisti. let v Virgin Airlines probehl vyborne, opravdu to vypada ze Virgin se rozhodl uplatnovat jakesi nepsane pravidlo ze v prvnich radach jsou lide bez deti a rodiny s detmi (a ze jich na Fiji leta) sedi spolecne vice vzadu. Je to tak lepsi jak pro ty co leti bez deti (maji klid)tak i pro ty s detmi (jsou spolu s ostatnimi). Obrazovky s sedadle nejsou, rozdavaji ale tablety s nahranymi filmy. Takze nechavame nase tablety a ctecky v zavazadle a vybijime baterky erernim tabletum. Nase protihlukova sluchatka co jsme si dali k Vanocum se ukazala jako vyborna koupe, zvuk motoru letadla utisuji vyborne, zvuk filmu se da poslouchat bez toho aby byla hlasitost vysponovana na maximum. A pak uz jen pristani v Sydney, opet problem s ceskym elektronickym pasem (necte ho tu ctecka), ale prochazime jak pasovou kontrolou tak i karantenou bez problemu. Co jsme si vezli jsme jim ukazali, nic nam nezabavili a nechali nas jit. Venku se pak uz jen potkat s kamaradkou Lucy ktera nas pak odvezla domu, kde jsme jen padli.
Takze posledni varka fotek, a samozrejme i mapky jak polohy Fiji tak i kde jsme na Fiji byli. Moc se nam tam libilo!
