Month: October 2010

Pata Avenue – nejdrazsi ulice v New Yorku. Vzhledem k tomu ze dnes opet pro zmenu prsi, tak jsme se vypravili podivat na 5th Avenue. Od naseho hotelu je to kousek, jede se tam metrem (tj pod zemi) a obchody maji veetsinou strechu, tak nas nemusi dest az tak omezovat. Jediny problem je ze k desti tu je i pekny vitr (viz vcerejsi blog o pristavani v New Yorku) a ten nam (a nejenom nam) uspesne nici destniky. Muj navrh ze vyrazime v plastenkach z Niagara Falls byl Veronikou razne zamitnut. Rano jsme si zasli v hotelu na snidani, ktera byla vyborna, ovsem to ze na dopllnenii bufetu bude nutne cisnika (resp cisnici) upozornovat bych zrovne u tehle kategorie hotelu necekal. Jeji chyba, nedostala tip. Maj 10% nezamestnanost, tak at se snazi. Cesta metrem ubehla v pohode. Vubec metro v NY uz pry davno neni to co se o nem tradovalo. Je bezpecne a relativne ciste (zadne grafiti, jediny naznak grafiti ktery jsme tu za celou dobyu v metru videli byl jeden nocni vlak, ktery mel viditelne stopy po smytem grafiti). No a pak jsme prochazeli patou avenue. Obchody, butiky,obchody butiky,……. A ii par byutiku se slevama, kde se Veronika zdrzela krapet dele. A na konci (resp na konci te proslavene casti) jsme nasedli na autobus k OSN (UN). Ne ze bych tim byl nejak posedly, ale kdyz uz jsme tu, tak se alespon podivame kde ze ti tluchubove mrhaji penezi svych danovych poplatniku :-). K budeve OSN se uz dalo dojet (summit skoncil vcera) ale do budovy nas uz neppustili. Nevadi, stejne neni o co stat. Dokonce i vsechny vlajky meli uz stazene. Pak jsme jeli zpatky k Rockefeler Centru a pak uz domu. Dali pradlo do laundry a vyrazili do znameho znackoveho outletu na nakupy. Odtud nas vyhnali az v 10 vecer kdy zavirali. Kdyz budu hodny tak se zitra pry neco koupi i me. Pro dnesek by jsme to ani nestihli, ani nunesli  🙂 Alee pravdou je ze ceny jsou tu opravdu vyrazne lepsi nez v Sydney. Zvlaste pri vyhodnem kurzu dolaru jako je ted. Mala vecere, stahnout fotky, napsat blog, pripravit na zitrek … a pro dnesek konec. A jste se podivejte jak v NY vypadaji popelnice 🙂 Fotka kdyz jsme slii z bchodu, tj. po 22:00. Musime ovsem priznat ze par minut po tom co jsmee to nafotili do te ulice vjel popelarsky vuz ty odpadky odklidit, ale stejne, na to ze Manhattan je prece jenom lepsi ctvrt, ty odpadky moc kulturne udelane nemaji.

Opet se zpozdenim, ale prece. Ve ctvrtek brzy rano jsme vyrazeli na  Niagara Falls (Niagarske vodopady). Pro nas to znamenalo vstavat po 4 rano. Kdo nas zna tak vi ze vydrzet do 4 rano jde, ale vstavat v tuhle nekrestanskou dobu, to je pro nas utrpeni. Protozejsme nechteli riskovat ze nechytneme taxika, tak nam z hotelu objeddnali limuzinu (cena ne o moc vetsi nz ten taxik a pro nas jistota ze opravdu nikdo pred 5 tou rano nas vyzvedne a doveze vcas na letiste). Na letiste jsme dorazili vcas a vyrazili miniletadelkem (15 rad po 4 sedadlech) do Buffala, ktere je jen kousek od Niagarskych vodopadu. Pro nas zvykle na velka letadla byla cesta trosku “bumpy” ale prezili jsme v pohode. Pak uz jen vyzvednout auto a 49 kilometru k vodopadum. Je zatazeno, ale neprsi. Fotime se z vyhlidky a jdeme na “Maid of the Mist” – lod, ktera nas poveze dole k vodopadum. Pred nastupem fasujeme plastenky, asi ma prset? 🙂 Jizdu kazdemu doporucujeme (no ono snad ani nejde tam dojet a tuhle vyjizdu si neudelat). Lod nas dovezla do centra “podkovy” mezi vodopady. Tam pakk clovek vidi tu mohutnost vodopadu kolem. Jako kdyz se vali tsunami. Uz chapeme pro mame plastenky. Jsme jako pod sprchou (No dobre, vedeli jsme to dopredu, ale vody bylo opravdu hodne). Bohuzel moc se fotit neda, zkuste si fotit pod sprchou. Po vraceni zpet do pristavu (nastesti na ameericke strane) se vydavame na vyhlidky shora na vodopady. To uz prsi, ale nam to nevadi, uz vic mokri byt nemuzeme. Diky jizde na Maid of the Mist jsme videeli vodopady ze vsech stran a nemusime litovat ze jsme nepodstoupili martyrium ziskani kanadskeho viza (za coz dekujeme nasim opalenym privilegovanym spoluobcanum).  Nastesti  z Amercke strany je vyhled na vodopady vyborny. Pak se vydavame na “Cave of the Winds” s “Hurricane Deck”. Cesta dole k vodopadum a po drevene kostrukci az tesne k vode. Zmena. Uz to neni jako pod sprchou. Uz je to jako by na Vas nekdo vyleval kyble vody. Nastesti jsme dostali i plazovee boty a nase boty jsou ve vodotesnem pytli. Ale “Hurricane deck” je nejlepsi, vede uplne tesne pod vodopad a uz jen vyjit na deck je tezsi nez to na prvni pohled vypada a clovek hned pochopi proc se ten deck tak jmenuje. Vodopad vyvari velmi silny vitr a dojit na vrch decku je mozne jen s obouruc drzenim zabradli aby to cloveka neodfouklo. No a pak uz jen pokoukat z ruznych uhlu na vodopady (z mnoha uhlu a mnoha tracku) a pomalu cas jet zpatky na letiste.

Cesta zpet bylaprvnich 35 minut z celkovych 45 minut letu celkem v norme. Dalsich 25 minut uz tak vybornych nebylo, mlha,mraky, nulova viditelnost a hlavne letadl sebou hazelo tak ze jsem neveril ze tak vlky stroj muze delat tak rychle a ruznorode pohyby. Cas planovaeho pristani uz davno minul, a s nama to zatim stale cloumalo ze strany na strany a nahoru a dolu. “Nejatraktivnejsi” pohyby ovsem byly kyvave zleva do prava a zpet. No, dopadlo to dobre, na prvni stranky novin jsme se nedostali, ale byli jsme mooc radi ze jsme uz pristali. Pri ceste domu Shuttlebusem jsme i od ostatnich slyseli ze meli rough landing (tvrde, krkolomne pristani) a i v radiu hlasili ze je v New Yorku velmi silny vitr.  No dorazili jsme domu, alespon par radek napsali do blogu, stahli fotky a sli na kute.

Byt v New Yorku a nejit na muzikal na Broadway by byl snad hrich. A vzhledem k tomu ze jsme v Sydney propasli Wicked, tak jsme na tent vyborny musikal sli primo na Broadway. Muzikal nadherny, vyborne kulisy a obleky. A program tady davaji standardne kazdemu. A my meli navic vyborne listky do predni rady. A krome toho vyhodu v tom ze nam cesta z hotely na muzikal trvala asi 10 minut, jen 3 stanice metra (z 81. street na 51. street). Bohuzel jako vzdy fotit ani natacet se nemohlo, tak budete o fotky ochuzeni.

Dodatecne neco o nasi navsteeve ESB (byval to sveho casu nevyssi mrakodrap na svete) a Brooklyn Bridge (velmi znamy most spojujici Brooklyn a Manhattan, je snad v kazdem americkem filmu z New Yorku).

Ve stredu rano se pocasi ukazalo v nejlepsim svetle a slunicko svitilo o sto sest. Rozhodli jsme se vydat na vyhlidku Empire State Building. Protoze jsme ale meli za minuly den nohy uslapane az ke kolenum, tak jsme se tak nejak rozhodli ze si priplatime na Express Pass (listek ktery Vas pusti pred kazdou frontu). Kdo se kdy nekdy chysta do New Yorku ctete pozorne… K ESB (Empire State Building) se da dostat pomerne jednoduse hromadnou dopravou (metrem). Budovu nelze minout – ne ze by byla neprehlednutelna – mezi temi vsemi mrakodrapy z ulice opravdu az tak poznat neni – ale kolem budovy jsou nahaneci kteri nabizeji prohlidku ci jine oficialni a neoficialni programy, ale za predrazene ceny (na oficialnim webu lze ziskat to same levneji). Cekali jsme pred budovou frontu-hada, kroutici se kolem celeho bloku…. A nic. Pred budovou zadna fronta. Pomyslel jsem si ze je asi po sezone a tak neni takovy zajem a litoval penez navic za Express Pass. Moje svedomi si alespon trosku lehcilo pri vchodu do dalsi mistnosti – no spise velke haly – kde se vlnila fronta na osobni prohlidku (zase stejna rutina, prost jak na letisti). Fronta sice dlouha, ale ubihala rychle. Ale alespon jsme ji predbehli tak nam bylo krapet lip. Prosli jsme do druhe haly, mnohem, ale mnohem vetsi nez ta prvni. To bylo poprve co jsem se zaradoval ze mame express pass. Fronta cik-cak pres celou obrovskou halu, dle odhadu minimalne na hodinu, ale spis  vic. Fronta na listky. Nastesti my jsme mohli projit koridorem hned dale … do dalsi haly… No co mam povidat – fronta na vytah. Ze byla jeste delsi nez ta predchozi snad ani nemusim zduraznovat. Hned nas vzal portyr a dal do prvniho vytahu. Vytahy jezdi do 80. patra. Kdyz prozradim ze vyhlidkova plosina je v 86. patre tak kdo je bystrejsi povahy uz vi co nasledovalo…. Samozrejme dalsi fronta na vytah z 80. do 86. patra. Uprimne, celkove cekani minimalne na 3 az 4 hodiny (uznavam ze my jsme asi meli extrem po 3 dnech kdy prselo, ale stejne…). Priznam se ze me bypostavani v jedne fronte za druhou asi tak otravilo ze bych z prohlidky nic nemel. nejhorsi je ze to clovek ani netusi kolik front ho ceka. A kdo je zdatny v matematice tak si spocita jak vypada cestovani zpatky z 86. patra na 80. a pak dolu do prizemi (ano spravne, zase takove fronty)

Takze rada pro vsechny kdo budou nekdy v New Yorku na omezenou dobu – Express Pass se urcite vyplati.

No a vyhled je nadherny. Proste Pariz ma svoji Eifelovku a New York zase ESB (krome sochy svobody samozrejme, ktera je mimochodem take od Eiffela). Je neeskuecne videt vysoke mrakodrapy pod sebou! Samozrejme ze ochozy jsou plne lidi (stejne jako na Eifelovce), ale misteco se da najit. I kdyz kdyz  jsme tam byli my tak to jeste slo, kdyz jsme koncili s prohlidkou uz tam byl natresk mnohem vetsi. Co ovsem spousta lidi nevi je ze krome vyhlidkove terasy v 86. patre je jeste vyhlidka ve 102. patre! Vlezli jsme do vytahu ktery byl docela bokem, s nama jeste jeden par a liftboy nas vyvezl do vyse 1250 stop do 102. patra. V jednu chvili jsme tam byli sami! A nejvic tam bylo naraz asi 7 lidi! Takze parada! A neruseny nadherny vyhled na cely NY.

No a na odpoledne jsme si nechali Brooklyn Bridge (viz movie Kate a Leopold, nebo dalsi). Mame mosty radi tak jsme si pres nej presli z Brooklynu na Manhattan. Clovek musi obdivovat co ty lidi uz pred tolika lety dokazali. Zaklady pylonu byly budovany ve vode, nebo spise pod vodou, v jakemsi zvonu do ktereho delnici vlezli a v nem vycerpali vodu a kopali zaklady. A je to moc krasny most se spoustou lan vypada “namornicky”.

Hlavni denni program tim byl u konce a my se jeli domu obcerstvit a pripravit vecer na muzikal.